Povídky z kuchyně

Bohužel jsem ten případ, kterej u toho usnul. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale únava a trochu toho vínečka mě přemohly a poslední půlhoďku jsem nedokoukala. Každopádně film si dávám do budíčku a slavnostě přísahám a slibuji, že ho přístě dokoukám, i kdybych si měla víčka podepříp páratkem! Pak možná zvýším i počet hvězdiček. Jinak si teda nedokážu představit, že by mě někdo pozoroval, jak štráduju po kuchyni sem a tam. To bych si asi taky pořídila vařič a vařila raději v obýváku :-) (14.04.2010)

Severania zase prekvapili, ale tentokrát ľudským príbehom o tom, aké krásne priateľstvo môže vzniknúť v kuchyni. Film plný výborných detailov. Moja kök je mimochodom tiež švédska a som rada, že prešla voľakedy takýmto výskumom. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) a Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 3 (02.03.2016)

"Co to máš sakra na krku?" "Šálu." "S ocasem?" "Ano, s ocasem." Folkemu je umožněno to, co by uvítal snad každý filmový divák - zasahovat do života člověka, kterého pozoruje. Empatie mu nedovolí zůstat u pozorování a tak si, chápaje, že některé skutečnosti do tabulek zkrátka zanést nelze, s objektem svého výzkumu vymění nejen šňupací tabák, ale i místo. Pro zápletku druhotné střídání rolí pozorovaného a pozorujícího je nakonec originálnější než ústřední sbližování dvou mužů, potažmo dvou kultur. Vlastně mi bylo docela sobecky líto, že k sobě dlouho mlčící Nor a dlouho mlčící Švéd našli cestu a jali se konverzovat, pravda, s kouzelnou prostotou a bonusem v podobě nedbale rozházených kousků absurdního humoru, o zásadních otázkách lidstva. Upokojující atmosféra severské smířenosti film ani poté neopouští, ale obdiv nad minimalismem Hamerova filmového jazyka střídá vyčkávání, nakolik pevně se bude scénář držet tušeného dějového vývoje. Pevně. 70% (14.09.2012)

Klasický severský humor, který je tak pomalý, že někteří jedinci usnou a tak svižný, že občas ty skandinávské výrazy a repliky nestíháte. Základní idea by sváděla k satirickým hříčkám, ale Hamer ji rozvinul v poetický příběh, v němž se pozorovatel mění v objekt a objekt v přítele, v mlčenlivém /snad proto nepatickém/ souznění. (03.04.2008)

Ze severských snímků jsem doposud viděl pouze thrillery, horory a možná i nějaké to drama. O to víc mě tahle místy rozkošně absurdní, chladná ale přesto krásně hřejivá komedie o zbytečné mezinárodové nesnášenlivosti (fakt se Norové se Švédy nemusí?) zaujala. Je to takové lidské a pozitivní ale zároveň podávané s vážností seveřanům vlastní. Já mám ty frajery ze zemí, kde jedno drobné gesto vydá za stovky slov a kde sníh nikdy netaje, hodně rád. (12.07.2013)