Režie:
Giuliano MontaldoScénář:
Lucio de CaroKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gian Maria Volonté, Hans Christian Blech, Mathieu Carrière, Renato Scarpa, Charlotte Rampling, Vernon Dobtcheff, Corrado Gaipa, Mark Burns (více)Obsahy(1)
Na sklonku 16. století se po letech ve vyhnanství vrací Giordano Bruno (Gian Maria Volonte) zpět do vlasti, a to na přímé pozvání jednoho benátského šlechtice. Věhlasný italský učenec, který byl rádcem mnoha evropských panovníků, tak předpokládá, že po něm bude jeho nový patron vyžadovat obvyklé služby: aby ho naučil základům dokonalé paměti, podělil se o vědecké poznatky či další novinky ze světa a nechal se předvádět na večírcích jako prestižní trofej. Avšak Giordanova bonvivánská nátura, nelibost k autoritám a otevřené hlásání skandálních teorií odporujících Písmu jeho hostitele natolik znepokojuje, že ho raději udá úřadům. Někdejší dominikánský mnich nečelí obvinění z hereze poprvé, ale spoléhá na shovívavost benátských dóžat, kteří se římské inkvizici nezodpovídat nemusí. V nejistých časech je však potřeba určitých ústupků, což platí pro dóžata a dokonce i pro nově zvoleného papeže. Jediný, kdo ze svých pozic neustupuje, je osamocený myslitel, jenž předběhl svou dobu o celé dekády, ne-li století... Italsko-francouzský životopisný film Giuliana Montalda vypráví o posledních letech života Giordana Bruna (1548–1600), neapolského filozofa, spisovatele, básníka a kosmologa, který proslul zejména svými teoriemi o nekonečném vesmíru, v jehož středu nestojí Země ani Slunce. V roce 1600 byl za své názory odsouzen římskou inkvizicí a upálen na hranici. Dodnes se vedou spory, zda k tvrdému rozsudku nevedl spíše jeho panteismus než kosmologické teze. Během procesu mu inkvizice nicméně předložila stejné úryvky z Bible jako později Galileovi (1564–1642): terra in aeternum stat; oritur sol et occidit (tedy „země stále trvá; slunce vychází, slunce zapadá“). Giordanova mučednická smrt ve své době sloužila jako odstrašující příklad, později se z ní ovšem stal symbol útlaku svobodného bádání od katolické církve. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Prastarý spor - nestandartně myslící jedinec (disident) kontra moc založená na vynucované ideologické jednotě. Nakonec vynucované za jakoukoliv cenu. Takže tento film není filmem životopisným (nevěnuje se Brunovu celému životu), jde o psychologické drama, jehož základem je Brunův proces trvající posledních osm let jeho života. Protože jde vlastně o komorní drama, záleží tím více na hereckém umu zúčastněných. Z tohoto hlediska byla volba Giana Marii Volontého volbou šťastnou, jeho výkon je velmi přesvědčivý. Jeho Giordano Bruno, muž plný vášně, zde vede boj o svou pravdu a svou důstojnost s mnohahlavým aparátem, který jej chce nejdříve zlomit po dobrém (ani nevím, proč se nevybíravému psychickémum teroru říká "po dobrém"), nejde-li to i po zlém. I zde je Brunovým soudcům a vyšetřovatelům z řad inkvizice jasné, že smrt nezlomeného jedince je vlastně jejich prohra, proto i ta délka procesu. --- Jinak, tento film by mohl být pendantem k tomuto filmu, neb základní zápletka je totožná, byť je ideové založení hrdinů odlišné. ()
Zaujímavý film mapujúci poslednú etapu života Giordana Bruna. Nebolo možné zobraziť vývoj jeho osobnosti a názorov a namiesto toho bol ponúknutý mechanizmus uplatňovania moci cirkvi. Cirkev, ako aj každá iná totalita sa panicky obáva, každého odklonu od jej dogiem. Preto Brunova otázka: "Kto im dal právo zabíjať" končí sklamaním: "Aká prehra, žiadať reformy od tých, ktorí majú moc". Ja si v spojitosti s Giordanom Brunom kladiem otázku, ako by sa vyvíjal svet, ak by sa všetci správali ako Galileo Galilei a po odvolaní a zapretí svojich myšlienok si pre seba mumlali: "Eppur si muove". ()
Vždy ma fascinoval osud Giordana Bruna, pretože nerozumiem prečo to neurobil tak chytro ako Galileo, život máme len jeden. Ale nechať sa zabiť najbolestivejšou smrťou, tomu naozaj nehovorím odvaha, tomu hovorí pochabosť hraničiacu so zdravým rozumom. To, že dnes má na mieste upálenia sochu mu už len ťažko pomôže. Celkovo je tento film skrátenou biografiou orientovanou na vizionárstvo Giordana. Začína príchodom Bruna do Benátok cca v roku 1592 a potom sledujeme jeho filozofiu a myšlienky, ktoré sa zdajú až súčasné a ktoré ho priviedli do hrobu. Polemizuje s cirkvou, že Boh nie je nad nami, že Boh je vo všetkom, od najmenšej rastliny až zrnko piesku. Práve táto filozofia panteizmu (kde mnohokrát stotožňuje Boha s prírodou a odmieta Krista ako Boha) sa mu stala osudnou, nebolo to až tak heliocentrizmus a učenie o nekonečnosti vesmíru, ktoré sa často zadáva za dôvod jeho smrti. Zo siedmich-ôsmych rokov zobrazených vo filme strávil skoro celý čas vo väzení. Bruno zanechal silný odkaz a stal sa symbolom boja za pravdu. Ale stále mi to vŕta v hlave, prečo sa na to nevykašľal. Mohol po sebe zanechať ešte väčšie dielo v tajnosti a žiť. Inak jeho osoba nebola cirkvou na rozdiel od Galilea nikdy rehabilitovaná. Georges Cottier, predseda Teologicko-historickej komisie Centrálneho výboru pre Veľké jubileum prehlásil: „Bruna nemožno rehabilitovať ako katolíckeho mysliteľa jednoducho preto, že jeho myslenie nebolo nikdy katolícke.“ Zaujímavý katolícky pohľad na jeho osobu a odsúdenie sa dá nájsť v tomto článku. ()
Životní příběh jednoho z nejodvážnějších evropských myslitelů patří vedle Jana Husa a dalších velikánů evropské svobody k nejméně potěšitelným stránkám historie nejen katolické církve, ale celého západoevropského křesťanství vůbec. Zlé jazyky vyprávějí, že rozhodující pro krutý ortel a hrůzná mučením, jimž byl tento někdejší kněz podroben, nebyly pouze jeho odvážné myšlenky o skutečném rázu vesmíru a místa naší Země v něm, ale komedie, které také psal a v nichž líčil skutečný život v italských klášterech své doby jako pohlavně nevázaný a jako až do prostituce přerůstající a ústící. Protireformační reakční katolicismus po tridentském koncilu usiloval o návrat k předlutherovskému a předhusovskému statu quo. Svobodomyslnost - liberalismus - z jeho vlastních řad bylo to, co mohl potřebovat nejméně. Pro Volontého se tato úloha stala beze zbytku využitou životní příležitostí a pro režiséra Montalda možností beze zbytku vysvětlit a objasnit skutečné politické souvislosti a zájmy, které stály u Brunova násilného skonu. Scéna, v níž se papež (nejspíš Klement II.)přibližuje k cele, v níž je mučením ztýraný a v polovědomí se nacházející Bruno vězněn, aby se kukátkem ve dveřích podíval na kacíře, který se v tom okamžiku probírá k vědomí a spatřiv oko v průhledu kukátka, se zeptá: Kdo jsi?, po níž následuje zmatený papežův úprk, patří k nejsilnějším. Je nepochopitelné, že tento nevšední film není více propagován a postrádá dostupnost na DVD nosičích. ()
Film s názvom Giordano Bruno je venovaný samotnému záveru života tohto mysliteľa. V expozícii sa dozvieme niečo o jeho spôsobe života a tá končí udaním kamaráta- "Judáša". Nasleduje proces, mučenie a smrť, snáď to pre nikoho nie je spoiler. Čiže ak by ste chceli o Brunovi napríklad vedieť, ako prichádzal na zákonitosti vesmíru a kde bral inšpiráciu pri písaní, prípadne ako žil bežný každodenný život, tak o tomto tento film nie je. Akoby z tejto schémy neskôr čerpal Gibson v Umučení Krista, kde je takisto gro filmu v mučení. Paradoxne tu nájdeme, okrem spomínanej zrady aj ďalšie paralely s Kristom, takisto svojho času jediným bojovníkom za pravdu proti všetkým a snažiacim sa o akúsi reformáciu v podstate všetkého navôkol. Rovnako zaznievajú myšlienky husto nadčasové, kde by som sa nečudoval, keby boli mierené aj proti dobovým politikom. Zmysel cirkvi ako nástroja moci v rukách vládnej garnitúry, nemožnosť reformácie zo strany tých, ktorí sú pri moci a tak ďalej. Volonté bol pán herec a dokazuje to samozrejme aj tu. ()
Reklama