Historický film je věnován posledním osmi letům života italského renesančního filosofa, vědce a básníka. Po dlouhém pobytu v různých zemích se vrací Bruno roku 1592 do Benátek, kde je udán jako kacíř a vydán římské inkvizici. Před nelítostním soudem se tak ocitá člověk velikého intelektu, vědec a filosof, kterému se obdivuje celá Evropa. Obraz renesančních Benátek, kde Bruno žije krátký čas v plné síle, radosti a vážnosti, kontrastuje ostře s atmosférou procesu, líčeného věrně podle historických dokumentů. Ani dlouholetý těžký žalář v naprostém odloučení od světa, pohled na spoluvězně odsouzené za kacířství a čekající na smrt, ani pokušení vzpomínek na mládí, na rodiče a okamžiky lásky nepodlomí sílu Brunova přesvědčení. Tribunál mu nabídne život, jestliže se veřejně zřekne svých názorů a odvolá své učení. Po dlouhé úvaze však dospívá k tomu, že jeho lidská slabost by jenom posílila postavení církve a inkvizice a vrhla hluboký stín na jeho celoživotní dílo. Nabídku inkvizitorů odmítá a pak jednoho sychravého únorového dne roku 1600 je Bruno odveden na Květnové pole v Římě a veřejně upálen. Drama, v němž se církevní moc střetne s vnitřním přesvědčením a názory muže, jenž svými idejemi otvírá cestu myšlenkovému pokroku, a který se nezřekne své pravdy, ani když si uvědomí, že jej čeká strašlivá smrt na hranici, rozvíjí režisér s uměleckou silou a vědomím, zcela čitelným politickým důrazem.(oficiální text distributora)
anderson
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 17.1.1978, réžia českého znenia (ÚPF 197?) = MARIE FRONKOVÁ (11.11.2016)(11.11.2016)
fragre
Prastarý spor - nestandartně myslící jedinec (disident) kontra moc založená na vynucované ideologické jednotě. Nakonec vynucované za jakoukoliv cenu. Takže tento film není filmem životopisným (nevěnuje se Brunovu celému životu), jde o psychologické drama, jehož základem je Brunův proces trvající posledních osm let jeho života. Protože jde vlastně o komorní drama, záleží tím více na hereckém umu zúčastněných. Z tohoto hlediska byla volba Giana Marii Volontého volbou šťastnou, jeho výkon je velmi přesvědčivý. Jeho Giordano Bruno, muž plný vášně, zde vede boj o svou pravdu a svou důstojnost s mnohahlavým aparátem, který jej chce nejdříve zlomit po dobrém (ani nevím, proč se nevybíravému psychickémum teroru říká "po dobrém"), nejde-li to i po zlém. I zde je Brunovým soudcům a vyšetřovatelům z řad inkvizice jasné, že smrt nezlomeného jedince je vlastně jejich prohra, proto i ta délka procesu. --- Jinak, tento film by mohl být pendantem k tomuto filmu, neb základní zápletka je totožná, byť je ideové založení hrdinů odlišné.(8.7.2015)
radektejkal
Kdo to byl Giordano Brno? Dá se alespoň z části rekonstruovat jeho způsob myšlení a vnímání světa? Film se o to snaží se vší vervou. A jak my dnes myslíme a vnímáme Giordana Bruna? Mnozí o něm nespíš uvažovali už na základní škole, když jim nějaký upocený učitel vyjmenovával zločiny katolické církve, a G.B. byl jen jednou z položek. Tyto zločiny, které lze dnes snadno dohledat, a které pro myslící lidi patří jako "běžné věci", patří ovšem do středověkého diskursu. Pronásledování člověka v rámci politického účelu a ideologie je ale stále aktuální - a zvláště, když je tento člověk vášnivý, neústupný a především jistý si svou pravdou. Pozn. 1: Vydavatel Samuel Dilbaum, ve zprávě o autodafé uvádí: "Während der ganzen Zeit erwiderte Bruno kein Wort... - Za celou dobu Bruno nepromluvil, jen jednou řekl hrozivým tónem: Vy, kteří vynášíte tento rozsudek, máte větší důvod ke strachu, než já, který jsem vámi odsouzen." A končí: "Mene tekel, jež z mysli spravedlivých nikdy nezmizí. Na to opět reaguje konvertita Kaspar Schoppe dopisem (úvod): "Pane! Váš hanebný pamflet popisující zasloužený konec Giordana Bruna vás činí jeho spoluviníkem. A tak se případ G.B. na střídačku, krok doleva krok doprava, táhne staletími až k nám (podobně, jako jsou české dějiny poznamenané Janem Husem). Pozn. 2: G.B., na rozdíl třeba od oportunistického Galileo Galileie, se vyznačoval vlastností, která nedala jeho nepřátelům možnost ho nezlikvidovat - jeho zločinem byla - v již uvolňující se době - pertinacia (zatvrzelost, zarputilost, nepovolnost).(22.9.2018)
sportovec
Životní příběh jednoho z nejodvážnějších evropských myslitelů patří vedle Jana Husa a dalších velikánů evropské svobody k nejméně potěšitelným stránkám historie nejen katolické církve, ale celého západoevropského křesťanství vůbec. Zlé jazyky vyprávějí, že rozhodující pro krutý ortel a hrůzná mučením, jimž byl tento někdejší kněz podroben, nebyly pouze jeho odvážné myšlenky o skutečném rázu vesmíru a místa naší Země v něm, ale komedie, které také psal a v nichž líčil skutečný život v italských klášterech své doby jako pohlavně nevázaný a jako až do prostituce přerůstající a ústící. Protireformační reakční katolicismus po tridentském koncilu usiloval o návrat k předlutherovskému a předhusovskému statu quo. Svobodomyslnost - liberalismus - z jeho vlastních řad bylo to, co mohl potřebovat nejméně. Pro Volontého se tato úloha stala beze zbytku využitou životní příležitostí a pro režiséra Montalda možností beze zbytku vysvětlit a objasnit skutečné politické souvislosti a zájmy, které stály u Brunova násilného skonu. Scéna, v níž se papež (nejspíš Klement II.)přibližuje k cele, v níž je mučením ztýraný a v polovědomí se nacházející Bruno vězněn, aby se kukátkem ve dveřích podíval na kacíře, který se v tom okamžiku probírá k vědomí a spatřiv oko v průhledu kukátka, se zeptá: Kdo jsi?, po níž následuje zmatený papežův úprk, patří k nejsilnějším. Je nepochopitelné, že tento nevšední film není více propagován a postrádá dostupnost na DVD nosičích.(11.2.2008)