Muž jménem Otto

Muž jménem Otto režiséra pohyblivých obrázků Marca Forstera je remakem švédského filmu Muž jménem Ove, který jsem neměl možnost ještě vidět, takže v tuto chvíli mi chybí srovnání Otty s Ovem. Marc Forster rozhodně patří do kategorie režisérů, který dělat filmy s grácií umí. Prvotně jsem byl zaujat jeho filmem Ples příšer, následně kupříkladu Bondovkou Quantum of Solace či Světovou válkou Z s Bradem Pittem. Nyní jsem si užil Ottu s obličejem Toma Hankse, který podává svůj standardní výkon v roli nevrlého starce a v podání jeho mladšího já v snímku zříme Tomova syna Trumana Hankse. Kinematografie pluje se svým Chevroletem na dramatické lince s občasným humorným odlehčením a víceméně to funguje po celé délce filmu zdařile. Lidský příběh pln životní radosti a smutku, ve kterém krom Hanks family skvěle hraje Mariana Treviño jejíž role mi trošku připomíná Esther Smith v seriálu Trying nacházející se na platformě společnosti Jablko. Muž jménem Otto si určitě zaslouží divákovu pozornost, stejně tak jako Hanks si v dobách dřívějších za svůj herecký um zasloužil nejednoho Oscara. (04.02.2023)

Taková ta klasika. Nerudný dědek, kterého všichni okolo štvou, stejně jako on štve je. Pak se ovšem cosi stane a my sledujeme milou proměnu v dobráckého chlapíka, na kterém bude i divákovi záležet. Přitom tady už neměl být, protože měl koupený kus provazu (samozřejmě se u toho stihl pohádat s prodavačem) a hodlal se oběsit. Přišel totiž o milovanou manželku a prostě už to s lidmi v práci, na ulici, v sousedství nedával. Divák by s přistěhováním hlučných sousedů očekával, že si se sebevraždou pospíší, ovšem on je nejprve několikrát seřve, aby postupně „pochopil“, že pomáhat lidem kolem sebe je vlastně fajn. Fajn je i uchopení zlovolného staříka brblajícím Tomem Hanksem, který v precizním hollywoodském vyprávění zas a znovu dokazuje, proč je víc než tři dekády pořád na vrcholu. Naopak divák bude mít velmi brzy problém s uvěřitelností jednotlivých postav, kde to mnohdy hodně skřípe. Jakési skandinávské syrovosti s prvky černého humoru mělo být v americké verzi Marca Forstera víc, zatvrzelost hlavního hrdiny je tu vždy jen tak povrchně, protože Američané prostě chtějí vidět hlavně jeho citlivé nitro. Růžové, bezkonfliktní, ale fajn. Dietní čtyři hvězdy. (20.04.2023)

A man called Otto je sice slabší než švédský originál, ale Forster je natolik zkušený režisér že tenhle remake zvládl ukočírovat naprosto s přehledem i přesto že jde o uhlazenější a přístupnější zpracování . Mojí výhodou rozhodně je, že švédskou verzi Backmanovi knihy jsem viděl před mnoha lety a pamatuji si z ní pouze příběhovou kostru a jen velmi matně některé detaily, takže mě zrovna nerozhodilo vynechání, nebo upravení některých věcí a bavil sem se ve výsledku velmi podobně jako před lety. Hanks je v hlavní roli vynikající, nicméně mínusem pro něj je fakt, že tím jak je zaškatulkovaný se mu přeci jen hůř věří nerudný dědek a divák tak jen čeká na jeho přerod v hodného pána. To u originálu (knížku jsem doposud nečetl) nebylo ani zdaleka tak zřejmé...80% (05.03.2023)

Přiznám se, že sem čekal něco míň vážnýho, víc komediálního, a míň ambiciozního. To by ovšem na režisérský židli nesměl sedět Marc Forster, a předloha by nesměla bejt severská, konkrétně švédská. Ovšem jinak veskrze perfektně zahraná podívaná, která sice víc než lepší průměr neznamená, ale koukat se na to dá. 60%. (13.05.2023)

Ze začátku jsem byl docela mrzutý, že koukám na provařený námět (všichni jsme viděli Gran Torino a kdo ne, tak odporučuji dohnat také St. Vincent), jenže to jsem podcenil Marca Forstera, kterého jsem měl však vždycky rád. Film si i díky famózní hudbě, která možná nebude samostatně taková pecka, ale skvěle zapadá do konceptu, získá divákovo srdce a v závěrečném aktu jej dokonale odrovná, samozřejmě i díky nikdy nezklamavšímu Tomu Hanksovi, který je tu až nezvykle pohublý. Velké doporučení. (12.03.2023)