Dobrý časy

Podstatně ušmudlanější a upocenější neo(n)-noir než Drive. Jak stylem, tak digresivním vyprávěním. Namísto přímočaré jízdy z bodu A do bodu B samé zbytečně okliky a slepé uličky. Čisté žánrovce se Good Time blíží pouze během úvodní bankovní loupeže, po které jde ovšem všechno z kopce způsobem, na jaký vás jiné heist movies nepřipraví. Connie nemá žádný plán. Improvizuje podle toho, kdo/co se mu připlete do cesty. Jedno nedomyšlené (a svou imbecilitou občas i velmi vtipné) rozhodnutí střídá další. Film rovněž vzbuzuje dojem, že vznikal „za běhu“, ale přitom drží pohromadě díky dobré rytmizaci (střídání klidných scén bez hudby a dynamických pasáží) a navracejícím se motivům (Connie je přesvědčen, že byl v minulém životě psem, což vysvětluje, proč si s jedním čtyřnohým přítelem později tak dobře rozumí). Protagonistovy snahy zachránit bratra před vězením je navíc systematicky využíváno k portrétování života newyorské spodiny a tento portrét lidí bez peněz, ambicí a naděje na lepší budoucnost, jejichž popíjení alkoholu a braní drog občas zpestří policejní brutalita, je ve výsledku stejně důležitý jako melodramatický příběh sebedestruktivní bratrské lásky (čímž film připomíná raného Scorseseho). Společně s nervním, vysoce viscerálním thrillerem (snímání téměř výhradně v detailech bez ustavujících záběrů) tak v jednom překvapivě kompaktním balení dostáváme i sociální drama v neonových barvách a s elektronickou hudbou (která mi kromě arkádových videoher asociovala i prvního Terminátora). Jisté je, že podobně nevyzpytatelný a srovnatelně intenzivní film v kině hned tak nezažijete. 85% (17.07.2017)

Pattinsonův výkon mě v dobrém slova smyslu šokoval tím, že jsem v něm žádnou z jeho dosavadních rolí ani na vteřinu nepoznával. Když mě navíc příběh do svých spárů chytil tak pevně, že jsem prvních dvacet minut snad ani nevydechl, začal jsem doufat, že se zvěsti o Drive na tripu alespoň zčásti podaří naplnit, ale zůstalo jen u slibů. Už někdy ve třetině se děj i vývoj zastaví tak razantně a nesmyslně, že jsem chvílemi tvůrce podezíral, že měli napsanou vážně jen tu první třetinu. Promarněný potenciál a závod o co nejcivilnější popření klišé, kterým si v důsledku všichni tvůrci podráží nohy. (13.12.2017)

Kriminální drama, od kterého divák neví, co má čekat. Je skoro stejně nepředvídatelné, jako konání hlavního hrdiny, který nemá žádný plán a jeho improvizace často mají jiné následky, než čekal. Nejen zasazením do newyorského podsvětí mi to připomnělo staré filmy Martina Scorseseho. Elektronická hudba Oneohtrix Point Never k tomu dobře sedí. Robert Pattinson si vybírá zajímavé filmy a tady z toho byl i výborný výsledek. (10.08.2022)

Nějak jsem si myslela, že půjde o komedii. No ehm, zasmála jsem se přesně jednou a to ve chvíli, kdy se Robert Pattinson odbarvil na blond, slušelo mu to asi jako mně, když jsem to onehdá riskla s melírem. Dostala jsem pak na chvilku přezdívku zebra. Určitě mě tedy zmátl název Dobrý časy. Je dost zavádějící, páč v tom filmu se nestalo nic dobrýho vůbec nikomu. Ale oukej, zdejší zajímavosti mi tu záhadu objasnily, jde o vězeňský slang odkazující na snížení trestu za dobré chování. Moc jasný mi to teda není, ale teď už je zřejmé, že je problém na straně příjemce. Než si člověk něco pustí, tak si má zjistit aspoň žánr. (31.03.2020)

Syrový a dost originální náhled do života jednoho chytráckého zloděje. Pattinson si vychutnává roli zvrácené skety s podivnými morálními mantinely. Snaha dostat postiženého bratra z vězení/nemocnice a křivolaké cesty k cíli vedoucí slouží vyloženě k prozkoumávání logiky jak hlavního protagonisty, tak nižších tříd špinavého New Yorku. Skvělá hudba, neskutečné tempo. (02.11.2021)