Dobrý časy

Klíčové slovo tohohle zázraku je past. *** Např. proto, že přestože zobrazované scény jsou plné pohybu a barev a blikání a chvění, jízdy a míhání, běhu a rvaček, vzdor očekávání nejsou vůbec nepřehledné.... záběry jsou dlouhé a klidné a nechávají diváka (který na tu vějičku nesedne a snaží se) všechno soustředěně přehlédnout, sledovat nerušeně, vtáhnou ho dovnitř úplně plasticky, poskytují ve skutečnosti tolik času a prostoru, že navozují pocit, jako byste opravdu mohli vstoupit dovnitř a filmem se po libosti procházet.... ano, jako na tripu. Ostatně ta láhev s LSD tam nelétá vzduchem pro nic za nic, a také barevnost scén, kontrasty barev, jejich přelévání a proměnlivé harmonie mezi různými věcmi a postavami a prostředím vzbuzují nutkání tomu přiřazovat vlastní život a smysl a podněcují představy o tom, že všechno na sebe navzájem živě, nervně, synergicky reaguje, všechno o sobě a probíhajícím dění ví. Hudba funguje stejně jako barvy, jako empatický tvor, a výstupy mohou být synestetické. ***** Past i proto, že celý film, byť zobrazuje, jak se z ryzího srdce vytoužený záměr kurevsky zoufale nedaří, není to proto, že je absurdní a že si ho vytyčil nýmand a ztroskotanec, ale protože v tomhle "kurevským" světě tvořeným z překážek v podobě druhých živých lidí lapených v systému krysího závodění prostě záměry ryzího srdce a nesobecké touhy nemají šanci, a tak to nakonec není film o zoufalství, ale o lásce. Film o pasti, do které se láska v tomhle "zkurveným" světě dostává. A nakonec a mimo další je to past i proto, že kdo nezůstal až do posledního slova závěrečného songu v titulkách a neposlechl si ho komplet, přišel o kontrapunkt k zobrazovanému ději a nakonec i o celou pointu. Ale to nevadí, protože i takoví se nakonec dostanou na místo, kde si budou dělat, co budou chtít, a kde si budeme moct klidně i hladit krokodýly. (Lucerna, Malý sál) *~ (28.08.2017)

Není to zrovna konvenční hollywoodský hororový thriller, ale zdá se mi zdá to trochu chaotické. Ale docu-styl je působivý. Je to fiktivní silná pohádka o limitech odpuštění. Nejslavnější a nejčastější hollywoodská věta "musíme odtud vypadnout" tentokrát zazní po hodince a třinácti minutách ve verzi "chci odtud vypadnout".Adrenalinová jízda vždycky všechno raději přežene, než aby ubrala: v hudbě, ve střihu i v dějové konstrukci.Lehce „přes“ působí i sám Pattinson se zlověstným kukučem pod staženou kapucí. A jelikož se on i jeho chráněnec chovají vyloženě hloupě, neexistuje vlastně důvod, proč by měli diváka zajímat, natož aby jim držel palce.Jedinou polidšťující výjimku představuje jejich až dojemná vzájemná oddanost, která má zločincům připisovat pozitivní body, podobně jako následky zřejmě trudného dětství a ještě tvrdšího vězeňského zacházení. Pattinsonova postava je totiž vyložený baron Prášil, vemlouvavý lhář sedmilhář, který snad svým účelovým pohádkám už sám skoro věří, hlavně však o nich dokáže přesvědčit své okolí. A protože cokoli činí, od báchorek až po násilí, dělá výhradně z ušlechtilých pohnutek a ještě to zpravidla poplete, říká si o relativizující nálepku hodného zločince. S každým dalším krokem zapadá hrdina do marasmu hlouběji, přibližuje Dobrý časy k tuctovému modelu. Lehce nad průměr je posouvají studené barvy s náladou přízračnosti. (28.11.2019)

Podstatně ušmudlanější a upocenější neo(n)-noir než Drive. Jak stylem, tak digresivním vyprávěním. Namísto přímočaré jízdy z bodu A do bodu B samé zbytečně okliky a slepé uličky. Čisté žánrovce se Good Time blíží pouze během úvodní bankovní loupeže, po které jde ovšem všechno z kopce způsobem, na jaký vás jiné heist movies nepřipraví. Connie nemá žádný plán. Improvizuje podle toho, kdo/co se mu připlete do cesty. Jedno nedomyšlené (a svou imbecilitou občas i velmi vtipné) rozhodnutí střídá další. Film rovněž vzbuzuje dojem, že vznikal „za běhu“, ale přitom drží pohromadě díky dobré rytmizaci (střídání klidných scén bez hudby a dynamických pasáží) a navracejícím se motivům (Connie je přesvědčen, že byl v minulém životě psem, což vysvětluje, proč si s jedním čtyřnohým přítelem později tak dobře rozumí). Protagonistovy snahy zachránit bratra před vězením je navíc systematicky využíváno k portrétování života newyorské spodiny a tento portrét lidí bez peněz, ambicí a naděje na lepší budoucnost, jejichž popíjení alkoholu a braní drog občas zpestří policejní brutalita, je ve výsledku stejně důležitý jako melodramatický příběh sebedestruktivní bratrské lásky (čímž film připomíná raného Scorseseho). Společně s nervním, vysoce viscerálním thrillerem (snímání téměř výhradně v detailech bez ustavujících záběrů) tak v jednom překvapivě kompaktním balení dostáváme i sociální drama v neonových barvách a s elektronickou hudbou (která mi kromě arkádových videoher asociovala i prvního Terminátora). Jisté je, že podobně nevyzpytatelný a srovnatelně intenzivní film v kině hned tak nezažijete. 85% (17.07.2017)

Na tom rčení, že ráno je moudřejší večera, něco bude.. Nevyzpytatelné, luminoforem pokryté sociální drámo, které vůbec nesklouzává do nabízející se černohumorné roviny. Že je odtažité a všechnu pozornost se snaží strhnout formou, mi tolik nevadilo, jako ten twist s hlídaným pacientem.. Měl sice své opodstatnění pro vývoj příběhu, ale bylo to jako když falešný karetní hráč vytáhne eso z rukávu, všichni u stolu to vědí a přesto ho nechají ze soucitu partii dohrát.. (25.01.2019)

Že by z Pattinsona mohlo tak nějak i něco být, kdyby se dostal pod ruku těm správným lidem jsem tušil už dlouho. Jeho možnosti jsou trošku někde jinde než pro mě podobného ale mrňavého Radclifa. Pattinson by klidně mohl být pořádná hrouda, klidně pořádný zápasník v ringu a nebo charismatický kriminálník. Zkrátka v tom chlapovi něco je a když už se tedy jednou odsekl od Twillightu, proč toho tedy nevyužít. Good Time je hodně zvláštní nezávislý filmík, který nám ukazuje skutečnost o které v předchozí části píšu, tedy že Pattinson hrát umí. Nedá se říct, že by film obsahoval nějakou scénu, která by mě nutila si tohle do omrzení sjíždět stále dokola, ale pro jedno zkouknutí zajímavě nezávislé. 55% (11.02.2018)