Dobrý časy

Určitě se v tomto případě jedná o jeden z nejzajímavěji natočených filmů roku 2017. Dynamický hudební podkres střídá dost alternativní metoda převádění scénáře na filmové plátno. Alternativní v tom smyslu, že všechno je ve filmu docela dost syrové, místy až lidsky odporné. No a v tom lidském hnusu se Robert Pattinson utápí se svojí postavou, u které herecky exceluje. Akorát jeho chování nedává vůbec žádný smysl. (28.12.2017)

Nabúchaná expozícia ma pripravila na nadchádzajúcu non-stop drsnú a nadupanú akčnú krimi s nejakým tým indie nádychom. Nasledujúce minúty až do konca filmu som ale nebol tak úplne stotožnený so scenáristickými riešeniami objavujúcimi sa počas celého deja, pričom som ale, na druhú stranu, nebol výraznejšie sklamaný. Občas som zase nadobúdal dojem, že ide svojim spôsobom o bláznivú komédiu či paródiu, ale obávam sa, že to nebolo zámerom pánov s priezviskom Safdie. Možno je trochu problém v tom, že som očakával nejakú nezávislú bombu, o ktorej budem najbližšie dni rozprávať všetkým známym pri náhodných stretnutiach na ulici. (18.08.2019)

S chutí jsem si zavzpomínal na dávný časy, ve kterých jsem vymetal artkina a Febiofesty a chodil na všelijaký alternativní experimenťáky a sociální dramata. Patizon zahrál toho svýho asociálního, beznadějně vylízanýho vymaštěnce docela dobře, ale oproti svýmu (filmovýmu) retardovanýmu bráchovi, flegmatický odevzdaný černý týnce a její rázovitý babičce hrál přece jenom druhý housle, protože tyhle postavy byly mnohem víc realistický a zahraný ještě líp. Možná by na přesvědčivosti filmu přidalo, kdyby tuhle hlavní roli dostal nějakej úplně neznámej týpek. Ale jízda je to skvělá, v jejím průběhu padá na nevypatlanýho diváka dost slušná existenciální tíseň z toho, jak jsou někteří lidi strašlivě vypatlaní a zároveň se může radovat, že on tak vypatlaný není. Sám jsem pár takových "patizonů" v životě poznal a mám k nim instinktivní odpor, ačkoliv oni mě mívají většinou nevím proč v oblibě. Ale filmem se nenese jen syrová beznaděj, obsahuje i jednu zvráceně vtipnou pasáž, a to s Patizonem a rachitickým sekuriťákem. Když poliši toho zmatenýho chudáka nakládali do sanitky, v podvlíkačkách a s kyselinou vyzmizíkovaným mozkem a on se při tom srandovně rozčiloval a brebentil něco somálsky nebo jak, smíchy jsem se málem připochcal. (31.03.2020)

Úlet, který si nejprve užijete a posléze pro něj nedokážete najít vysvětlení. Atmoška, která drapne jako vášnivá zrzka a jestli se považujete za olympioniky v disciplíně "Uhádnu jak to bude dál", tak tady jsem na vás fakt zvědav. Jo a Robert se může přestat maskovat, my už všichni víme, že Twilight nebyla jeho chyba a že hrát umí! (25.09.2017)

Podstatně ušmudlanější a upocenější neo(n)-noir než Drive. Jak stylem, tak digresivním vyprávěním. Namísto přímočaré jízdy z bodu A do bodu B samé zbytečně okliky a slepé uličky. Čisté žánrovce se Good Time blíží pouze během úvodní bankovní loupeže, po které jde ovšem všechno z kopce způsobem, na jaký vás jiné heist movies nepřipraví. Connie nemá žádný plán. Improvizuje podle toho, kdo/co se mu připlete do cesty. Jedno nedomyšlené (a svou imbecilitou občas i velmi vtipné) rozhodnutí střídá další. Film rovněž vzbuzuje dojem, že vznikal „za běhu“, ale přitom drží pohromadě díky dobré rytmizaci (střídání klidných scén bez hudby a dynamických pasáží) a navracejícím se motivům (Connie je přesvědčen, že byl v minulém životě psem, což vysvětluje, proč si s jedním čtyřnohým přítelem později tak dobře rozumí). Protagonistovy snahy zachránit bratra před vězením je navíc systematicky využíváno k portrétování života newyorské spodiny a tento portrét lidí bez peněz, ambicí a naděje na lepší budoucnost, jejichž popíjení alkoholu a braní drog občas zpestří policejní brutalita, je ve výsledku stejně důležitý jako melodramatický příběh sebedestruktivní bratrské lásky (čímž film připomíná raného Scorseseho). Společně s nervním, vysoce viscerálním thrillerem (snímání téměř výhradně v detailech bez ustavujících záběrů) tak v jednom překvapivě kompaktním balení dostáváme i sociální drama v neonových barvách a s elektronickou hudbou (která mi kromě arkádových videoher asociovala i prvního Terminátora). Jisté je, že podobně nevyzpytatelný a srovnatelně intenzivní film v kině hned tak nezažijete. 85% (17.07.2017)