Dobrý časy

Good Time je cinefilná jednohubka zabalená do synthwave formátu. No nie je natoľko náročný aby si ho nedokázal užiť nenáročný divák alebo skupinka ľudí (môj prípad). Snímka zachytáva dvoch bratov ktorý spolu vylúpia banku, no peniaze si nestihnú užiť. Jeden z nich sa dostane do väzenia. Svojské zachytenie bratskej lásky a LSD vo fľaške od Spriteu ma v celku bavilo, neónové farby a futurewave hudba ako obvykle pasujú do seba , neviem či práve do tohoto námetu, no umelecká hodnota ďaleko prevyšovala, miestami až príliš statický príbeh. Bolo to výborné, no niektoré veci mi tak úplne nesadli. 3/5* (06.11.2018)

Určitě se v tomto případě jedná o jeden z nejzajímavěji natočených filmů roku 2017. Dynamický hudební podkres střídá dost alternativní metoda převádění scénáře na filmové plátno. Alternativní v tom smyslu, že všechno je ve filmu docela dost syrové, místy až lidsky odporné. No a v tom lidském hnusu se Robert Pattinson utápí se svojí postavou, u které herecky exceluje. Akorát jeho chování nedává vůbec žádný smysl. (28.12.2017)

Na tom rčení, že ráno je moudřejší večera, něco bude.. Nevyzpytatelné, luminoforem pokryté sociální drámo, které vůbec nesklouzává do nabízející se černohumorné roviny. Že je odtažité a všechnu pozornost se snaží strhnout formou, mi tolik nevadilo, jako ten twist s hlídaným pacientem.. Měl sice své opodstatnění pro vývoj příběhu, ale bylo to jako když falešný karetní hráč vytáhne eso z rukávu, všichni u stolu to vědí a přesto ho nechají ze soucitu partii dohrát.. (25.01.2019)

// Začínám docela ujíždět na filmech téhle nenápadné bratrské dvojce. Jejich umění spočívá v tom natočit film bez děje, ale zato s extrémní dávkou napětí, autentickými postavami, nečekanými zvraty a v tomhle případě i skvělým hudebním podkresem (Uncut Gems byl v tomhle ohledu naopak hell). Už podruhé bych to přirovnal k takové artové hispteřině, která navzdory mým očekáváním zatím pokaždé funguje. Začínám být dost zvědavý na jejich další dílo. 8/10 (10.09.2020)

Odysea jedné noci odnikud nikam, s papírem šustícím průběhem a s chováním postav, které je vyloženě debilní i pokud bereme v potaz, že se pohybujeme ve světě vysmažené spodiny společnosti, kde to na inteligencí osvícené zrovna dvakrát bohaté není? Nesporně. Jenže bratři Safdieové nedávají ani ten nejmenší prostor si to uvědomit. Od samotného počátku chytnou pod krkem syrovým vpřed uhánějícím přímočarým tempem jaké nepamatuji, což jde navíc ruku v ruce s pohlcující hypnotickou atmosférou a výkonem Pattinsona, který si nutí vaši plnou pozornost. Jenže… Jenže v polovině filmu to dupne na brzdu (opodstatněně), ale pak se to již znovu nikdy pořádně nerozjede. I kvůli rozdrobení pozornosti na další novou postavu. A tak je rázem, bohužel, dost prostoru vymanit se z podmanivého tranzu první poloviny a uvědomit si v úvodu zmíněné problémy, které začnou vadit. A to tak, že ne zrovna málo. I tak si to lze užít, ne že ne; Pattinson je i nadále výtečný, pár scén kouzlem první poloviny oplývá a synťákový tepající soundtrack od Oneohtrix Point Never by neomrzel ani v jednou tak dlouhém filmu. Jenže si chtě nechtě uvědomujete, že koukáte na trestuhodně promarněnou příležitost namísto události dekády, ke které to zpočátku nekompromisně mířilo. (22.09.2017)