Obsahy(1)
Rok 2056. Kontrola nad zdevastovanou Zemí je rozdělena mezi sedm vládních korporací. Dochází kyslík a lidstvo je nuceno hledat nové cesty přežití. Možné řešení slibuje vesmírná základna Rubikon, kde pod vedením genetika Dimitriho vzniká na vnějším prostředí nezávislý ekosystém. Na inspekci projektu přijíždí vojačka Hanna a vědec Gavin. Ve chvíli, kdy se trojice na orbitě setkává, ještě netuší, že se možná brzy stanou jedinými přeživšími lidmi v celém vesmíru… Celovečerní debut režisérky Magdaleny Lauritschové je v kontextu evropské kinematografie ojedinělým úkazem. Čistokrevné sci-fi, které se však nevyhýbá zásadním otázkám. Musí jednotlivec nést zodpovědnost za celé lidstvo, a pokud ano, má k tomu být nucen? (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Já si to teda nepamatuju jako takovou tragédii, jako lidi na csfd, ale je fakt, že ve festivalovym prostředí člověk prahne po změně žánru a skifi filmů je ve Varech jako šafránu. A i na to, že probírání témat morálky je v moderním pojetí většinou spíš moralizování, si člověk časem zvykne. Nemá to kdovíjakou atmošku a postavy jsou trochu dementní, ale dá se to. #kviff56 (60%) ()
Filmové festivaly mají na jedné straně moc určité filmy vynést na výsluní či rozpohybovat jejich hype, jak se to letos ve Varech stalo s "Trojúhleníkem smutku". Ale bohužel také dokáží jiné filmy zcela zadupat do země, protože pro ně vytvoří zcela neadekvátní podmínky či vyvolají mylná očekávání. To je případ malého scífka "Rubikon", na které prostě nemohou být nastavení diváci lapení v tradičním karlovarské nervozitě z toho, že vám někde utíká něco podstatného, o čem se budou všichni bavit. Je pravdou, že hlavní přednosti snímku spočívají v tom, že se jedná o nízkorozpočtový debut rakouských filmařek s maličkým mezinárodním hereckým ansámblem (jehož součástí je charismatický představitel malých rolí Mark Ivanir, známý především divákům akční série "Undisputed"). Ale i mimo tento kontext pořád jejich výtvor představuje solidní (nikoli přelomový, ani novátorský, nebo úchvatný) příspěvek svému žánru, který naplňuje základní předpoklad každého dobrého sci-fi díla. Ten nespočívá v napětí či zábavě, ale v tom, že divákům či čtenářům předkládá podněty k zamyšlení, které sahají za rámec jejich každodenní reality - zde konkrétně na téma člověka ve vesmíru a jeho vazbách k lidstvu na skomírající planetě. ()
Částečně ekologická agitka, částečně rádoby filosofující drama, ale především nuda tak ukrutná, že by nejspíš znechutila i lidi kteří se v boji za lepší počasí přilepují k silnici. Buď jsem v půlce usnul, nebo režisérka vynechala pár stránek scénáře, ale zdá se mi, že děj postupně přestal dávat smysl. Což je v pravdě úctyhodný výkon, protože se ve filmu prakticky nic nestalo. Od odpadu snímek zachránily jen ucházející efekty a těch pár oku lahodících záběrů. ()
Po formální stránce bych neměl moc výhrad. Kvalitní vizuál i ozvučení a že mám rád sci-fi béčka, tak mi vůbec nevadí úsporné kulisy. Ale po stránce scénáře to nedává divákovi absolutně žádný důvod, proč by měl vzít Rubikon na milost. Nemá to vůbec žádný drajv. Není tam žádné tajemno, žádné napětí a ještě k tomu jsou ústřední postavy krajně nesympatické a pro mě osobně i co do motivací nečitelné. Nevyvolalo to ve mně vůbec nic, žádné emoce. Na George Blagdena (Athelstan z Vikings) jsem se docela těšil, ale ten tady nemá v podstatě pořádně co hrát. ()
Největší karlovarské utrpení za několik posledních let. Údajně čistokrevná sci-fi, což v praxi znamená přehlídku největších žánrových klišé a nelogičností dotažených ad absurdum. Tohle rakouské scífko přišlo tak o 40 později, než mělo – kdyby se bývalo svezlo na vlně popularity Hvězdných válek, mohlo dobýt Evropu 80. let. Jenže takhle se jedná o několikátý odvar Života či Pasažérů, což už samy o sobě byly trochu přelouhované sci-fi odvary. Debutující režisérka Magdalena Lauritsch využila okoukané papundeklové kulisy v startrekovském stylu, do nichž hodila pár idiotských postav (včetně týpka, jemuž nelze říkat jinak než „lumík“) a nechala je na vesmírné stanici věšet šňůry s prádlem. Pokud se chcete ptát na otázky typu „Co pro vás některý CEO kdy udělal?“ a u toho se tvářit filosoficky moudře, pokazte si večer jako já a na tuhle slátaninu se podívejte. ()
Galerie (28)
Photo © Filmladen
Reklama