Hombre mirando al sudeste
Man Facing Southeast
Obsahy(1)
V areálu psychiatrické léčebny se jednoho dne objeví záhadný muž. Hraje skvěle na piano, ostatní pacienti ho mají rádi a on o sobě tvrdí, že je hologram z jiné planety. Doktor, jenž ztratil víru ve svou práci, si dá jeho vyléčení za svůj hlavní cíl. Ale je co léčit? (noximo)
Recenze (23)
Je zvláštní, jak tohle zapadlo a v životě jsem o tom neslyšel kohokoli mluvit (ani v takových těch videiích, kde ukazují filmy, u kterých je remake slavnější než originál, ale pravda, moc jsem takových videií neviděl). Nutno ale říct, že to vůbec není špatný film. Je to takové typicky argentinské (tz. pomalé, utahané, ale ne tolik aby to výrazně vadilo, i přesto ale zajímavé jak průběhem tak dějem), zajímavě se to vyvíjí, má to hned několik skvělých a nezapomenutelných scén (restaurace, koncert...) a stejně tak jsou zajímavé dialogy mezi psychiatrem a mimozemšťanem (btw, ten herec ho hraje naprosto dokonale), které rozvíjí spousty pravdivých myšlenek. Líbí se mi i to, jak je to laděně nábožensky. Ten film se mi líbil fakt hodně, dokud nepřišlo posledních 25 minut, které film posunuly film kamsi, kam jsem úplně nečekal, že se vyvine a bohužel to šlo celé do háje. Konec mě taky zklamal - nejen, že nic nevysvětlil, ale poukázal na další záhadu, která se objeví těsně před titulky a jejího vysvětlení se taky nedočkáme. Navíc postava psychiatra se nikam nevyvinula, nic se v něm nezměnilo, pořád zůstal stejný. Nakonec bohužel musím dát jenom 4*, i když jsem většinu času uvažoval i nad 5*, konec to ale celé bohužel zabil. ()
„Dýchám, můžete se mě dotknout i já vás. Jsme dokonalé lidské kopie. Kromě jednoho malého detailu. Nedokážeme cítit.“ Když se doktor od sestry dozvídá, že nesedí počet pacientů, předpokládá, že někdo utekl. Jenže on 1 naopak dobrovolně přibyl…Byl jsem zvědavý, jak se s tématem Subiela (který mě zaujal filmem Neumírej, dokud mi neřekneš, kam jdeš) popere. Tím spíš, že jsem viděl výborný „remake“ (jestli se tomu tak dá říct) v podobě snímku Svět podle Prota se Spaceym (a během projekce jsem se snažil krotit ve srovnávání). Bavilo mě sledovat vyhořelého (či už jen apatického?) psychiatra (jehož počáteční zvědavost se stále zvětšuje až hraničí s posedlostí) stejně jako tajemného Rantese s velmi sugestivním pohledem. A to až do osudného koncertu, pak mě film už zajímal o něco méně (a psychiatr mě začal trochu štvát). Stejně jako ve Světě podle Prota (ten má však víc uspokojivý závěr) se nabízí 2 možná vysvětlení a je na divákovi, které si vezme za své (ačkoliv, je možné považovat to „posouvání“ za čirou halucinaci?). Za mě solidní 4*. ()
-4* nechci tu srovnávat s filmem K-PAX, na který si po těch letech stejně už tak přesně nepamatuju, ale zaměřím se na film samotný. Námět je rozhodně originální, i když návratů Mesiáše tu už párkrát bylo, ale tady je to hozené do roviny sci-fi. Připravte se na zajímavé konverzační drama, kde můžete nalézt dostatek filozofických podnětů pro dlouhé zimní večery. Vizuálně to však nijak výrazné není, tempo je občas uspávací a s hudebním stránkou se mi do vkusu také netrefil. Přesto bavil a tak si ode mě vymodlil hezké 3 hvězdičky. Doplněno po sledování K-Paxe: musím tomuhle trošku zvednout hodnocení aspoň na stejnou známku, protože si ji prostě zaslouží... i když lepší kabát by rozhodně zasloužil [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Přišlo mi to jako eintopf - spousta prvků a motivů vedle sebe (hudebních, duchovních, politických, žánrových, náladových, obrazových...) a diváku, vyber si, co se ti zlíbí. V celkovém důsledku tomu pak ale chybí pro svou roztříštěnost tah na branku a silnější vyústění. Třeba jsem čekal u doktora nějaký vývoj postavy, ale ono ne - furt si smutně šmrdolí po tom všem na saxík a kouká na staré video. Má to skvělé scény - jídlo pro chudou matku s dětmi v bufetu,skutečná Óda na radost - ale v celku jsou utopeny, a navíc posledních cca 20 minut mi přijde už úplně mimo. ()
K-PAX je prostě o brutální kus lepší, což je docela pochopitelné, protože to obvykle vysokorozpočtové snímky z USA ve srovnání s převelice starými argentinskými perlami, prostě bývají. Tento počin byl tím pomyslným zubem času ohlodán dosti vydatně. Hlavní hrdina mi buď někoho brutálně připomínal, nebo jsem ho v něčem už snad zahlédl. Tak či onak, byl mi prostě sympatický. Méně mi byl sympatický doktůrek. Hlavní můj problém spočívá v tom, že už jsem zdejší příběh ve vylepšeném a svěžejším kabátě prostě viděl. Tudíž tento kousek bohužel nemá zase tak moc čím překvapit. Místy bych si dokonce troufl hovořit o nudě. Více než dva kousky ze sebe nedostanu. ()
Reklama