Režie:
Bernhard WickiScénář:
Heinz PauckKamera:
Gerd von BoninHudba:
Hans-Martin MajewskiHrají:
Folker Bohnet, Fritz Wepper, Michael Hinz, Frank Glaubrecht, Karl Michael Balzer, Volker Lechtenbrink, Günther Hoffmann, Cordula Trantow, Wolfgang Stumpf (více)Obsahy(2)
Sedm studentů gymnázia v německém městečku pěvně věří v jasné vítězství Německa i na jaře roku 1945. Když obdrží povolání do Volkssturmu, je to pro ně vytoužená možnost, jak projevit odvahu a stát se hrdiny v boji za vlast. Jejich úkolem je ubránit most, do čehož chlapci vloží veškerou svou mladickou energii a ideály. Jejich sen o dobrodružství a kamarádských zážitcích ale záhy začne požírat krutost a bezvýchodnost války... Legendární pacifistický snímek Bernharda Wickiho nese zcela nadčasové poselství o lidskosti a morálce. Most byl oceněn nejen v Německu, ale výrazný úspěch zaznamenal i v zahraničí – byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film a získal prestižní Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. Oceněn byl i v několika kategoriích Německých filmových cen a uveden na řadě zahraničních filmových festivalů. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Netušil som, že v tomto mne neznámom filme nájdem mimoriadne protivojnové dielo, ktoré ani po 60 rokoch nezostarlo a môže prehovoriť k dnešnej mladej generácii účinnejšie, než hollywoodské produkty. Tej generácii, ktorá si už ani nemusí vybavovať modré knižky a jej predstavy o boji a vojne sa príliš nelíšia od predstáv šestnásťročných chlapcov z filmu. Bernhard Wicki nastúpil dlhú cestu nemeckých filmárov, ako sa vyrovnať s ťaživou minulosťou a podarilo sa mu to výborne. Všetko malo vo filme svoje miesto a ani úvodné pasáže mi nepripadali dlhé alebo zbytočné, takže jediný nedostatok vidím v tom, že ho videlo a ohodnotilo púhych 807 užívateľov ČSFD. ()
Tu je krásne vidno v čom bola Hitlerova demagógia nebezpečná. Vedela zmagoriť a strhnúť aj mladých ľudí, ktorým tak dokázala vziať aj posledné zvyšky zdravého rozumu a nahradiť ho smiešnou a hlúpou naivitou.... Námetom síce podobné ako napr. Na Západe nič nového (1979), avšak všetky verzie tohto Remarqueovho románu ponúkli lepšie dramatické spracovanie. Väčšina filmu si síce plynie v pocitoch tušenia blízkeho smutného konca a akejsi clivoty a nostalgie, avšak na jednotlivé postavy som sa nedokázal bližšie napojiť. V konečnom dôsledku mi bolo jedno ako to s nimi dopadne. Tá ich hlúpa naivita ma hrozne rozčuľovala, možno toho v tomto smere bolo až príliš, niekedy je menej viac. Alebo síce, ľudia v tej dobe boli naozaj tak hrozne naivní, tak to len odzrkadľovalo realitu. V tom prípade mi to len liezlo na nervy. Súhlasím však s názorom, že záverečné scény sú pamätihodné a na svoju dobu aj výborne akčne spracované, to treba uznať. Slabší nadpriemer. 70/100 ()
Tesne pred kapituláciou, keď je každému jasné, že je vojna prehratá, predsa len chápadlá propagandy s namiešanou dobrodružnou romantikou šestnásťročných študentov velí bojovať do posledného muža. Keď sa napokon premení v skutočnosť ich vytúžený vstup do ozajstnej vojny, ihneď pochopia nezmyselnosť konfliktu. Bernhard Wicki postupne dávkuje svoje myšlienky, dáva priestor na spoznanie charakterov a záverečnou cestou vojnovým peklom umocňuje celý príbeh. ()
Film by se dal charakterizovat jako "Strhující kontrast mezi dětmi idealisticky snícími O válce a hrůze dětí VE válce"... První půlka filmu se mi zdála až dětinská, filmařsky ne moc povedená, zato půlka druhá byla naprosto neuvěřitelná. Šestnáctiletí chlapci, vlastně ještě děti, prve idealisticky bájící o hrdosti, hrdinství a cti, postupně zachvacuje šílenství z probuzení se do kruté reality, když jsou bez jakéhokoliv výcviku povoláni bojovat za "vlast, vůdce a vaterland". Film ve své druhé půlce prochází radikální proměnou, která z něj dělá silný divácký zážitek. Dětští herci byli sice místy toporní a přehrávali, ale to naštěstí nezkazilo dojem z filmu jako celku. Zvláště bojové scény jsou na dobu vzniku zatraceně (a nemám jiné slovo) akční. Člověku musí přecházet mráz po zádech z vědomí, že se něco takového na konci války skutečně dělo. ()
Ani při repríze mě nepřepadla chuť ke snížení původního hodnocení. Ne, že bych tvůrcům filmu neměl co vytknout, ale v tomto případě u mě jednoznačně zvítězil obsah nad formou. Obě části snímku měly to své; do poloviny se jednalo o tak bezstarostný život, jak to jen všudypřítomná válka dovolovala, došlo dokonce i na vcelku vtipné scény; ve druhé půli už nebylo na bezstarostnost ani humor místo. Německá sebereflexe vedla k natočení sice nenápadného ale o to silnějšího protiválečného filmu, v němž vede kombinace nešťastného sledu událostí, mladického zápalu a masové indoktrinace k jedinému možnému vyústění. Já se sice zajímám o historii (zvlášť o tu válečnou), ale nedělám to proto, abych se v soukromí tetelil nad úžasnými možnostmi, které válka přináší (možnost stát se hrdinou a vzorem, ukázat svou statečnost a získat slávu a respekt), s každou další informací se naopak utvrzuji v názoru, že je válka odporným svinstvem, v němž ideály hynou zároveň s potenciálním hrdinou v jeho vlastních sračkách. Protože z mého pohledu je válka jen prostředkem pro distribuci smrti a mrzačení ve velkém. A ti, kdo za ní stojí, si jen málokdy vpálí kulku do hlavy ve svém bunkru. / Poučení: Je obsaženo ve filmu. Výrazně. ()
Galerie (26)
Photo © Deutsche Film Hansa
Zajímavosti (5)
- Film se natáčel v Chamu v Bavorsku. (Mr.Hudson)
- Žádný z filmových tanků není skutečný. Jelikož německá armáda v roce 1959 stále ještě nesměla být vyzbrojena tanky, musel Bernhard Wicki vyrobit dřevěné modely a ty umístit na podvozky nákladních vozidel. Pod "tělem" tanku si tak můžete všimnout kol klasických náklaďáků. (Mr.Hudson)
- Most, o kterém film pojednává, je známý jako Most Floriana Geyera. V roce 1994 byl stržen a nahrazen novým. Nyní je na něm umístěno několik kovových plaket se scénkami odkazujícími na tento film. (Mr.Hudson)
Reklama