Pamfir
Le Serment de Pamfir
Pamfir
Režie:
Dmytro Sucholytkyj-SobčukScénář:
Dmytro Sucholytkyj-SobčukKamera:
Nikita KuzmenkoHudba:
Laetitia Pansanel-GarricObsahy(1)
Obyvatelé odlehlé karpatské vesnice se chystají na malanku, tradiční maškarní slavnost. Právě v té době se po měsících práce v zahraničí vrací domů Leonid, kterému nikdo neřekne jinak než Pamfír. Pro mohutného, málomluvného muže, který vyloudí úsměv na tváři jen zřídkakdy, je rodina vším. Když se jeho syn Nazar dostane do nesnází, Pamfír neváhá, rozhodne se vrátit ke své temné minulosti a naposledy riskovat… Dmytro Sucholytkyj-Sobčuk ve svém sebejistém debutu, zasazeném do barvitého světa ukrajinsko-rumunského pohraničí, zručně kombinuje prvky antické tragédie, westernu i thrilleru a přivádí na plátno jednoho z nejcharizmatičtějších hrdinů poslední doby. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (12)
Producentka Sasha Kostina uvedla ve Varech film slovy, že možná pomůže lépe pochopit, co je vlastně ukrajinský národ zač. A skutečně, touhle optikou se jedná o fascinující pohled pod povrch východoevropské mentality se vším, co k tomu patří – důrazem na tradice, rodinu, hrdost, ale i s transgenerační mizérií, zkorumpovaností a kriminalitou představující jedinou aspoň zdánlivou šanci, jak se z marasmu vymanit. Snímek přitom nabízí i vizuálně vtahující a podmanivý příběh o vesnickém hromotlukovi, který by pro svou rodinu udělal vše – a nic jiného mu zřejmě ani nezbývá. Připočtěte dlouhé záběry založené na propracovaných kamerových jízdách, nenásilné zakomponování humoru a v neposlední řadě taky poučení, jak lze alternativně využít prášky na podporu erekce – a vychází z toho jeden z nejzajímavějších klenotů letošního festivalu. ()
Sociální drama z prostředí ukrajinsko-rumunské hranice s nádechem krimi, neboť vypráví o pašerácích. Hlavní hrdina to na svých bedrech táhne, co může, přesto se mi ale vývoj příběhu nezdál úplně přesvědčivý (zvlášť momenty bezprostředně vedoucí k závěrečné tragédii jsou vyloženě random). Díky řemeslu a hereckým výkonům je to solidní festivalová výplň, ale zároveň nic, co by se zarylo do paměti. (56th KVIFF) ()
Vskutku charismatický hrdina, ale tím pozitiva nekončí. Vyzdvihl bych režii a kameru, spousta dlouhých záběrů bez přerušení, režisér se u svého celovečerního debutu opravdu vytáhl. A nevýhody? Konec, který mi přišel příliš náhlý a z kategorie "jak to najednou co nejrychleji ukončit". ()
Syrové, precizní kamera dlouhých (ale nikoliv nudných) záběrů. KVIFF 2022 ()
Zdejší synopse k tomuto filmu zní trochu honosněji, než Pamfír ve skutečnosti je. Pro mě je to opět jeden z těch méně výrazných zážitků, které sice budou někde vzadu v hlavě, ale detaily se mi už pomalu, ale jistě vytrácejí. Nebylo to totiž nic, do čeho bych se uměla vžít. Je to prostě taková sonda do života pašeráka na venkově u ukrajinsko-rumunských hranic a zobrazení jeho pletek do špinavého byznysu. Scénář se snaží zvažovat i rodinné hodnoty, emoce, čest a ukrajinskou mentalitu. Pro mě to bylo nějakým způsobem ale málo a nevěděla jsem co po mně tvůrci chtějí, abych si odnesla. KVIFF 2022 ()
Vizuálně skvělé, má to výbornou atmosféru a z hlavního hrdiny charisma fakt přímo stříká, ale postavy se podle mě chovají děsně nelogicky, nejdřív něco řeknou a pak udělají naprostý opak, navíc ta osudovost "nemáme jinou možnost, takhle to prostě musí být" je podle mě spíš vynucená scénářem, než že by postavy reálně jinou možnost, jak situaci řešit, fakt neměly. ()
Ten všemi vychvalovaný "charismatický" hlavní hrdina mi teda byl trochu protivnej. Jako největší přínos vnímam tu epizodu s pašováním cigár, který mi umožnila kouknout trochu pod pokličku, jak obyčejně vlastně dnešní převaděči pracujou. Jinak taková ta klasika: korupce, místní kápo, sklopený oči...do který tvůrci přidali špetku takovejch těch trochu ušmudlanejch tradic (masky, tancování...tentokrát fakt nudně). Celý to bylo z mýho pohledu takový zkratkovitý, naivní, trochu nevyzrálý. #kviff56 (60%) ()
VIDENÉ NA FEBIOFESTE 2023 * Aby som nemal pocit previnenia, že som predošlému festivalovému filmu dal vysoké hodnotenie len preto, že vznikol na Ukrajine, môžem sa pre pokoj duše revanšovať na hodnotení Pamfíra. Ide o pomerne jednoduchý, ba až lineárny príbeh o pašovaní. Nič, čo by sme nevideli už v iných filmoch z postsocialistických krajín, Slovensko nevynímajúc. Postavy sú vykreslené pomerne plocho. Ani umelecký zámer s dlhými neprerušovanými zábermi mi veľmi nesadol, niektoré obrazy (napríklad sledovanie pôrodu dobytka) mi prišli dokonca komické. Vonkoncom nemám pocit, že som sa dozvedel niečo nové o ukrajinskej spoločnosti. Za jediné pozitívum považujem to, ako boli ľudové zvyky napasované do príbehu a že neboli vykreslené tak protivne, ako sa to zvykne robiť v slovenských filmoch. Je mi ľúto, že sa mi to nepáčilo, po projekcii nasledovala debata s režisérom, je to príjemný človek. Sám potvrdil, že tento film bol debutom jeho ako režiséra, tak aj väčšiny hercov, producentov a členov kreatívneho tímu a myslím, že výsledok je tomu poplatný. ()
Zajímavé téma ze zapadlého místa na ukrajinsko-rumunské hranici o pašerácích a jejich rodinách. Drsné, násilné a trochu odpudivé, prostě drama ve východním stylu.(50%) ()
Vskutku reálne natočená dráma z prostredia západoukrajinských pašerákov, ktorá prináša celistvý pohľad na životné reálie miestnych obyvateľov, ich zvyky, kultúru a postoje. Hlavný hrdina si ide svoje a ostatní mu len sekundujú, takže minimálne herecký výkon hlavného hrdinu stojí za pozretie. Škoda len, že je tu dosť veľa vaty, ktorá trošku podrývala celkový feeling zo snímku. Ako festivalovka fajn, ale nie je to pre každého. 60 % ()
Předvedení násilné moci, do které je zapletena celá vesnice je uhrančivé, ale za cenu zmrzačení charakterů postav. - Hned po promítání jsem byl naprosto unešen, nejen proto, že během války vznikl kritický film ikdyž byl hotový před začátkem války, ale hlavně se týmu povedlo vytvořit smršť neblahých očekávání jež mne protáhla příběhem ani jsem nevědėl jak. - S časem mne ovšem rozčiluje čím dál víc příliš hrubá konstrukce vyprávění. Postavy doslova nemají vnitřní život. Do určité míry nemá aktérství nikdo ve filmu. Hrdina protože je naprosto průhledný stroj-světec, jen sleduje svá pravidla jednání jak stroj a spor tak může vzniknout jen mezi ním a okolím, vesničany. Ti zase nemají, žádná pravidla - jsou to black boxy jež jednají v podstatě bezdúvodně k jednání dodají až ex post důvod, který jejich charakter do té doby neměl - od syna jenž zapálí kostel aby řekl, to pro lásku k tobě tatínku, přez matku hrdiny jež přivolá pohraničníky na hrdinu protože naráz dostala strach o příbuzného, kterého léta podporuje v pašetáctví po antagonistu jenž se se potřebuje zeptat dětí zdali má hrdinu potrestat. ()