Pan Novák

Lehce úsměvná agitka. 1) Přerod úředníků v nadšené dělníky nepůsobí věrohodně. No jak by taky mohl? Nekoukej a pomoz!_____ 2) Film vznikl na pomoc tehdy již neúspěšné akci z prosince 1948 - zařazení asi 65 000 úředníků do výroby. Podařilo se přesunout nakonec jen asi 20 000 lidí. Nový pokus byl úspěšnější. V roce 1951 se ze 77 000 plánovaných podařilo umístit asi 51 000 osob. Vedle získání nových pracovních sil pro rozvíjející se těžký průmysl šlo především o čistky s cílem odstranit z administrativy komunistům nenakloněné úředníky._____ 3) Všiml jsem si 31letého Miroslava Horníčka či 35letého Josefa Hlinomaze._____ 4) Velmi na mě zapůsobil budovatelský song Vyhrňme si rukávy ve tříčtvrtečním rytmu._____ 5) Už víte, kdo v 11. století zradil Čechy cizákům? Přece Prkoš Bilinský Němcům v roce 1041. Pořádně se učte, milé děti, bez těchto znalostí socialismus nevybudujeme. (17.01.2021)

Vodpuste pane rado, že jsem vám tyknul. Než bych byl řek „račte“, tak bylo po vás! To je jediný dobrý vtip této smutné veselohry. Viditelně již vážně nemocný úředník Novák jde zachraňovat výrobu do Kolbenky. Revizní lékař Felix měl být po té, co oznámí těžce nemocnému člověku, že je naprosto v pořádku a své ochablé svalstvo si má jít tužit do fabriky, okamžitě odeslán ke kolegovi na psychiatrii. Pochybuju, že image komunistické strany po tomto filmu nějak závratně stoupla. Zlověstné nadávání Nováka všem prokuristů, že jsou Prkošové (zrádci), je silná káva i pro skalnější soudruhy z KSČ. Neustále omílaná odrhovačka na tisíc způsobů „Vyhrňme si rukávy“ taky zrovna nepřispívá k pohodě. Herecky o dvě hlavy všechny převyšuje Kreuzmann, Plachta se snaží, ale viz zdravotní stav, Valentová taky ujde, ale jinak je to bída. (27.02.2021)

Hnusná a nechutná agitka oslavující Únor 48. Mám rád herectví Jindřicha Plachty, ale tady předvedl takovej blivajz, že mě byla za něj hanba. Všichni úředníci jsou po Únoru posláni do fabrik (nesmí chybět poznámka, že na Západě by jim ani žádnou činnost nenabídli) a tam přijdou na chuť práci u soustruhů. Po krátkém čase jsou radostí bez sebe a když je mezi svá křídla vezmou normální úderníci a dohromady udělají pořádný pracovní kolektiv, to by i prase blilo. Plachta sice do své postavy Nováka dal určitou komiku, ale v tomhle zpracování to působilo vyloženě trapně. Fuj, odporná oslava komunismu, ideologický blábol, nic jiného v tom nevidím. Následné filmy Bořivoje Zemana o Andělovi jsou sice taky agitační, ale neopěvují tak okatě bolševickou propagandu. (30.04.2021)

Jedna z prvních vlaštovek poúnorového schematismu ve srovnání s některými mladšími žánrovými vrstevníky nenabízí nic neočekávaného, ale na druhou stranu ani vysloveně prázdného. Není pochyb o tom, kam svým obsahem míří jalový scénář, sestavený z oblíbeného dobového klišé prohlédnuvších nevěřících Tomášů, nicméně už samotný fakt, že film popisuje, byť silně zjednodušeně a vlastně ireálně, únorový převrat, je výjimečný. Kontroverznost náborové akce 70. 000 z administrativy do výroby je neoddiskutovatelným palčivým problémem poválečné hospodářské politiky a Novákův případ nebyl ojedinělý; v tomto směru film poskytuje poměrně cennou reflexi, a i když se společně s postupným hrdinovým nadšením mění v zoufale špatně sehrané divadlo, přináší svou historickou výpověď. Rozhodujícím kladem Zemanova filmu je nepochybně nemalý umělecký i ryze osobní vklad představitele titulní role Jindřicha Plachty, s jehož standardně kvalitním hereckým výkonem nelze jakkoli polemizovat. Navzdory nepopiratelné černobílosti, pramenící z dobou ovlivněného chápání společnosti, zasluhuje NOVÁK pozornost i dnes, minimálně díky dalšímu rozkrytí fenomenálního Plachtova hereckého génia, kterého se nám v současnosti dostává tak málo (shlédnuto v rámci festivalu Filmový smích Jindřicha Plachty v Rychnově nad Kněžnou, 2. 10. 2009). (05.10.2009)

Budovatelská komedie a komunistická agitace. Je to až strašidelné, když se takto manipuluje s člověkem a vštěpuje se mu ten správný názor. Úředníci netřeba, nejdůležitější a nejpotřebnější je pracující dělnický lid. Ale ti, kdo se měli dobře, stejně nepracovali, ale opájeli se na nekonečných schůzích, kde se schvaloval další postup. Obdivovat se zde dá snad jen Plachta, Effa a skupina úředníků nastupující do továrny. Tam alespoň občas proběhne nějaká vtipná a trefná hláška. Nemíchat se do politiky je prozíravá věc. Ale ani to nepomohlo úředníku Novákovi (Jindřich Plachta) v jeho klidu. A v rámci potřebné komunistické transformace byl přeměněn v hrdého dělníka s uvědomělým a pokrokovým myšlením komunistů. Z dalších rolí: Novákova oddaná manželka Emilka (Meda Valentová), Novákova naivní dcera Dana (Ludmila Fraňková), přemoudřelý průvodčí tramvaje Karel (Josef Pehr), zkažený mladík Vašek Kunc (roztomilý Karel Effa), podvratný prokurista Robert Pánek (František Kreuzmann st.), domovník a dělník Šusta (Bolek Prchal), řízný dělník Lojza Soukup (Jaroslav Zrotal). A půvabná šestice úředníků převelených do továrny: Bejček (Josef Křikava), Novotný (Jiří Valenta), Fiala (Ota Motyčka), Hurych (Josef Hlinomaz), Dobeš (Václav Trégl) a Jirotka (Miroslav Horníček). Bylo by to všechno chvályhodné, kdyby to nebylo překroucené, upravené a pokrytecké. Vize rovnosti a blahobytu je zajímavá, ale v kontextu s dobou a skutečností lživá a zavádějící. Bylo by krásné státi se šťastným dělníkem. (09.11.2014)