A pak přišla láska...

Film, který má jasně vytyčenou- vy.íčenou cílovku, která by ho ale podle mě měla umět ocenit- že se v tom dámy poznaly, že to je i o nich, že se ze zoufalství taky uchýlily, nebo se minimálně někdy měly tendenci uchýlit k nějakým ezo nesmyslům, že volba Pavly Tomicové coby představitelky hlavní zoufalky byla taky mimořádně šťastná, protože by se pro tu roli v době vzniku filmu nenašla autentičtější představitelka, že to sice stálo odhadem tak 16300 korun, ale že se to i s ohledem na ten budget vážně povedlo a klukluka nehodnotí líp jen proto, že má mezi nohama to, co tam má, ale věří, že kdyby tam měl něco jinýho, tak by tomu dost možná nasypal víc. (24.06.2023)

Vůbec nechápu přirovnání tohoto snímku ke chcípáckým filmům, protože ty se vyznačovaly nemístnou adorací problematických mužských hrdinů, zatímco Holý spíš naopak ukazuje hledání lásky a štěstí ženami, jimž se takoví muži po několik generací připlétali do cesty, a nevnucuje jednoznačné interpretace. Jakkoliv záměrná rezignace na propracovaný scénář občas vede k natahování slabších scén, tak z větší části se taktika ponechání prostoru pro improvizaci perfektně vybraným herečkám (Tomicová, Venclovská, Hofová, Soukupová) rozhodně vyplatila. Kromě autenticity emocí i dialogů bych jako výhodu tohoto přístupu viděl i to, že se tím eliminovalo riziko využívání ženských postav jako pouhých autorových projekčních pláten vlastních idejí či traumat. Aktuální téma ezoteriky je pojato lehce satiricky bez zbytečného shazování či moralizování, ale přestože většina cílového publika asi bude sdílet skepsi dcery Sáry, tak zejména nesporné čarodějné charisma Hofové v kombinaci s uměřeně magickou kamerou Jany Hojdové přece jen vytvoří pocit, jestli na tom všem náhodou opravdu něco léčivého není. Velmi zdařilé jsou taky dvě scény, v nichž Tomicová vede jakési podivné pseudoterapeutické focus groups pro bio produkty s perfektním ženským komparsem, v němž mimo jiné zasvěcené potěší svěží výkony kulturních publicistek Hany Řičicové (doufám, že tímto její herecká dráha nekončí, protože má opravdu sugestivní mimiku) a Jany Patočkové. (13.06.2023)

Česi tentokrát prekvapili a natočili zaujímavý konverzačný snímok s jemným artovým nádychom, ktorý verne a realisticky zobrazuje vnútorné rozpoloženie hlavnej hrdinky vo vzťahu k vlastnému životu odzrkadľujúcim sa vo vzťahu k vlastnej dcére. Vnútorné napätie tu cítiť v každej jednej konverzácii, ktorá mimochodom nebola prvoplánová, ale mala istý odkaz. Duo Tomicová-Venclovská fungovalo a až na ten zbytočne unudený záver som sa bavil. 75 % (27.02.2023)

Po Zrcadlech ve tmě Šimon Holý opět předkládá komorní konverzační film, založený na dlouhých statických scénách, civilismu, zčásti improvizovaných dialozích a obecně lidských tématech (láska, štěstí, vztahy). Asi si začínám na jeho styl zvykat, protože film mě docela vtáhnul. Zásluhu na tom mají i herecké výkony Pavly Tomicové a Sáry Venclovské. (18.11.2023)

Reinvence českého chcípáckého filmu pro novou generaci, který především validuje sebezahleděnost a sebedojímavost hrdinek tím, že jim věnuje tolik pozornosti. Stejně jako Zrcadla ve tmě to končí random finále, které odvádí pozornost od toho, že tu nikdo neví, jak by to mělo skončit, plus teda jedna z posledních scén variuje tu první, protože pak to vypadá, že ten film krásně zapadá do sebe. Nezapadá. Doufal jsem, že nastupující generace filmařů se proti té minulé vymezí, ne že bude hledat způsoby, jak dělat totéž, na co se tu nadává už čtvrt století. (05.07.2022)