PSH Nekonečný příběh

Nikdy jsem nebyl hardcore fanda PSH (a českého rapu obecně), tenhle dokument má ale zásluhou svého hravého a nápaditého pojetí po celou dobu ohromný šmrnc. Jde o osobitou, zábavnou a emotivní sondu do života party významných muzikantů a specifické oblasti porevoluční české (sub)kultury. A taky další z vlny novodobých českých dokumentů, které jsou filmovější (a celkově lepší) než většina domácí celovečerní hrané tvorby. 80 % (28.10.2022)

Jsem českou hiphopovou scénou téměř nedotčený. O PSH jsem slyšel (a před několika eony jsem určitě slyšel i píseň Hlasuju proti), ale to je tak všechno. Karlovarským festivalovým publikem oceněný dokument je svižná jízda jejich životy i kariérou (nebo tedy aspoň její hudební částí), který je krátký tak akorát (70%). (31.10.2022)

[KVIFF 2022] Fanoušci útočí. Film, který má z Varů Diváckou cenu ji má za co? Za sentiment? Za sympatie? Za dokument nevím. Osobně mi onen styl vůbec neseděl. Pár nahrávek poskládaných dohromady doufající, že předá informaci s tím, že o kapele se člověk nedozví skoro nic. Jen takový náhled do toho, jak se funguje, jak se fungovalo, vzpomínání nad gulášem a pivem se svíčkou. PSH mám velice rád a mají můj obří respekt, ale kdo by chtěl vidět film a čekal by, že se dozví něco nového, tak bude asi stejně zklamán jako já. A to o nic vím prd. (10.07.2022)

Po RapStory od Šimona Šafranáka, BANGERu od Adama Sedláka nebo Yung Michal (též od Štěpána Vodrážky) další super filmový přírůstek o rapu. Protože rap je náš. "My jsme byli pořád zhulení a mysleli jsme, že tím změníme svět, 😄" prohlásil Orion. Brko bych si s nima klidně dala, ale chlastat bych s nima nechtěla. 😃 (18.09.2022)

Dokumentem Štěpána Vodrážky se scénářem Petra Cífky, PSH Nekonečný příběh, vzniklo něco, co zde chybělo. Je mnoho dokumentů o rapu, jako nedávno vznikllý doku seriál RapStory, pro Českou televizi, nebo také letos vydána kniha Český Rap, kterou má na svědomí Ladislav Poeta Zeman. Dokument mapující zrod Penerů Strýčka Homeboye, je především o rodině, kamarádství až za hrob a soudržnosti. Hodně nadneseně bych to připodobnil ke kamarádství party Rychlich šípů, ale v kontextu s PSH, je to až troufale nadnesené. Skvěle sebrané staré záběry a materiály, prolínající se těmi současnými, budí dojem opravdu příjemné nostalgie. Vtipné scény, které střídají dojemné a zároveň u některých i velmi zamrazí. Přiznám se předem, že jsem zaujatý, protože PSH sleduji v podstatě od jejich vzniku a cítím k nim osobní vztah. Jak z důvodu toho, že jsme s Vladimírem stejný silný ročník 78, ale i jeho pohledem na svět, život a podstatu života jako takového. Pro mě osobně to byl velmi silný a motivační zážitek. I přesto, že Vladimír nemá rád nekritické vyzdvihování kapely, nebo jeho osoby jako kultu, tak pro mě to byl jeden z nejpravdivějších a nejotevřenějších výpovědí fenoménu zvaného PSH. Po konci filmu vyčkejte i do titulků, protože scéna v autě, kdy se kluci vrací z jednoho zvláštního koncertu, je fakt povedená. V dokumentu jsem našel záběr, z loňského koncertu v klubu 007, kde jsme tehdy také byli a já tam u pódia zahlédl i svou milou a to tento zážitek ještě posouvá. (01.11.2022)