Božské děti

Takový malý silný film. Myslím, že režisér dal do filmu celé své srdce a zároveň um. Pokud se tyto dva faktory sejdou není potřeba film nijak přikrášlovat efektními záběry (i když i zde se najdou nádherné záběry), či barevnými filtry. Vždyť ani příběh není nijak zvlášť objevný, je o tom jak malá chlapec Ali ztratí boty své sestřičky a celý film je o tom jak se s tím oba snaží vypořádat. Je to asi klišé, ale tento film opravdu pohladí po duši. Navíc jsem ještě v žádném filmu neviděl tak napínavý sportovní zápas jako zde. Škoda, že země původu předurčuje film ve světě k zapomnění. (02.07.2007)

Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] (04.04.2023)

Tento snímek bych já osobmě navrhnul promítat povinně do škol našim dětem, aby viděly, v jakém blahobytu žijí ostatní děti na světě a jakou může pro někoho taková banální věc, jako je ztráta obnošeného páru bot znamenat skoro osobní tragédii. Velice sympatickej film, kterej je i v dnešní době, bohužel pro spoustu malých dětí na celém světě dost aktuální. (25.01.2015)

Díky, díky, díky za tak nádherný, dojemný a neotřelý film. Naprosto mě uchvátily herecké výkony dvou malých představitelů, Aliho a jeho malé sestřičky. Ty jejich nádherné oči, někdy i plné slz nemohou nikoho ponechat bez emocí. Tento íránský film hlavně o sourozenecké lásce, ale i o čisté dětské dušičce a obětování se pro druhé bude patřit mezi ty, na které hned tak nezapomenu. Prostě Božské děti. (27.06.2012)

Tak jo, dostali jste mě, parchanti. Vůči využívání malých dětí v kinematografii a citovému vydírání diváků bývám většinou imunní a tenhle masově zneužívaný trend je mi protivný, ale když to vezmu kolem a kolem, nemůžu Majidiho snímku nic podstatného vytknout. Je to poctivě natočené sociální drama s velmi dobrým výkonem dětských představitelů, žádné šumy ve scénáři jsem nezaznamenal, nemůžu vyloučit, že i proto, že neznám společenskou realitu íránského městského prostředí tak, abych odhalil přibarvování skutečnosti. Režisérovi a scénáristovi v jedné osobě se jednoduše daří do svého snímku dostat ty emoce, o které usiluje. V Evropě přinejmenším od poloviny 50. let už tenhle žánr nefunguje, protože sociální stát se postaral o smazání těch nejkřiklavějších obrázků chudoby a sociálního strádání. Celkový dojem: 90 %. Mých pět hvězdiček možná souvisí i s tím, že nemám v íránské kinematografii tolik nakoukáno. Pokud dobře počítám, je to teprve pátý celovečerák, který jsem zhlédl. Íránští tvůrci z důvodů cenzury a spousty společenských tabu nadužívají dětských motivů, takže třetí a další snímek na tohle téma už by mě možná tolik nezaujal... (22.12.2018)