Zamilován

Oba jsou obyčejní, průměrní Američané, materiálně zajištění, zdánlivě šťastně zadaní. Jejich manželstvím nic neschází, ale přesto se to jednou stane. Náhodně se potkají a ona nepředvídaná láska zamete jejich stávajícími hodnotami. Mírně atypická romance znovu spojila herecké legendy Meryl Streep a Roberta DeNira; jejich peripetie jsou uvěřitelné, škoda jen „přeslazeného“ konce. (11.12.2006)

Moc krásně citlivě natočeno, perfektní scénář. Je tam ta správná jiskra mezi M. Streep a R. De Niro to opravdu dělá hrozně moc. Pro mě určitě lepší než Madisonské mosty. Žádné jadrnné slovní vyjadřování jak bývá zvykem. Osudová láska a vše je tak složité. Všechno to dýchá atmosférou 80 let dvacátého století, tím je to ještě hezčí. Bývám z toho na měko, a tak nemůžu jinak a dávám 5 * (30.11.2009)

Wow. Koukla jsem se na další film s mojí nejoblíbenější hrečkou - Meryl Streep. Myslím, že jinak než skvěle ani nic zahrát nedokáže. Opět tedy nezklamala. Ani Robert De Niro nebyl špatný a těm dvěma to jako dvojici nesmírně slušelo. Teď něco k filmu samotnému. Meryl nemá vyloženě špatné filmy, všechny jsou dobré, ale tenhle byl z té pomyslné špičky. Celý příběh nebyl nijaký velkolepý (nemůžu najít ta správná slova), byl takový prostý a tím právě tak nádherný, emotivní a krásný. I když Frankova manželka je sympatická, prostě to přejete postavám Meryl a Roberta. Ten jejich vztah je totiž tak krásný a čistý, prostě vás dostane. Tleskám, dokonce slzička ukápla. (26.06.2013)

I just think we were meant to be together even though we never will be. Láska je strašně komplikovaná věc. Dokáže zahojit i zranit. Hlavu zamotá, srdce obelstí, duši zasáhne šípem ostrým. Molly a Frank měli štěstí v neštěstí. Střetli se náhodou, potkali se záhy, zamilovali se nedobrovolně. Ale jak lásce říct ne, když je tak lákavá? Oba si byli vědomi toho, co všechno mohou díky jednomu okamžiku ztratit. Cítili se ztraceni, neschopní toho správného rozhodnutí. Nervozita, nerozhodnost, neschopnost. Tři ne, které se mohou velmi jednoduše proměnit v ano, jen musí dojít na to slovo. Krásný, civilní film s krásnými herci podávající civilní, skutečný výkon. Jsem zamilovaná. Zcela dobrovolně. (10.02.2020)

Jestli si chcete připomenout nebo se dozvědět, jaké to je se zamilovat, pusťte si tento film. Dělá opravdu čest svému názvu, je v něm vše - takové to, když myslíte jen na ni/něj, takže nevnímáte, co vám v práci říká kamarád; nevíte kam s očima, když se s ní/ním potkáte, chcete se tomu náhlému přívalu citu bránit a zároveň mu podlehnout; vyzkoušíte si dvacatery šaty, protože se MU chcete líbit a rádi riskujete, že se přerazíte při trysku po schodech k vlaku, protože vám ten vlak, v němž je ONA, prostě nesmí ujet... A je úplně jedno, že těm lidem už není patnáct ani dvacet, že mají rodiny, že to nejsou rozhodně žádní bezcharakterní hajzlové či hajzlice a že chtějí být věrní. Prostě TO tu je a nedá se tomu odolat... Neuvěřitelně civilní film s dokonalými výkony ústřední dvojice. Oni svými postavami prostě jsou a veškeré prožitky jim věříte, cítíte s nimi, často nemusejí říci ani slovo, stačí jeden pohled a předá vám to naprosto vše (nevěřila bych, že zrovna tihle dva mi k sobě v téhle romantické poloze tak půjdou). A celé to doprovází příjemná hudba, na tu bych nerada zapomněla... Asi dokážu pochopit, že pro někoho tu mohlo být až moc toho náhodného potkávání se ve vlaku, ve městě, v obchodech a že ne každého muselo bavit sledovat někdy přece jen trochu zdlouhavější pasáže, v nichž se toho až tolik neděje, a "jen" se nám jednoduše (a opět civilně) ukazují střípky všedních dní Franka a Molly. Já jsem se na to naladila ale docela dobře a převážilo u mě zalíbení z hlubokých, někdy až fyzicky pociťovaných emocí, které ten film skrze zamilovaná setkávání těch dvou obyčejných lidí dokáže na diváka přenést. Taky jsem si připomněla, že z nějakého důvodu mě pořád fascinuje kombinace obleku a helmy nošená stavbyvedoucími/architekty na stavbách:) A pak ty dlouhé řasy u chlapů v nejlepších letech (v tomhle Robertovi zdatně sekunduje Harvey)! No, asi jsem se taky trochu zamilovala (do Roberta, do zvláštního kouzla tohohle filmu...), takže s pěti hvězdičkami trochu nadsazuji - za ten konec, o kterém (ač jsem si ho v průběhu sledování filmu několikrát přála) moc dobře vím, že do toho nesedí, bych měla jít spíše na čtyři. Ale konec nekonec, Robert Nerobert, je to tak jako tak moc hezký film, kterému prostě díky nejednomu až dokonalému filmovému momentu ráda těch pět dám. 80 %. (20.06.2022)