Režie:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrají:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
(více)Diskuze
Pana Depardieu jsem nikdy nemusel a tady nehraje, ale předvádí sám sebe. Neboli je mi nesympatický až na půdu, zatímco Ornella působí jako křehká víla a trochu ji lituji, že se účastní natáčení takového softporna. O tom to asi má být, jako že protiklady se přitahují. V podstatě nuda.
Uživatel petr.c17 smazal svůj příspěvek.
Proč ??
To je ale náhoda, "práve tento týždeň by režisér Ferreri oslávil 80 rokov", ďalší týždeň zas, tak isto o pol roka, o 5 či 10 rokov... aj keď sa narodil 11.5.1928 .
Velmi bizarne zvolený text dlhodobého popisu filmu.
Mám rád tyhle staré francouzké filmy.Jsou originální, jak her.výkoky tak tématikou.Tento film vypraví o partnerském soužití mladých lidí tehdejší doby..jako pár pusobí přirozeně stejně, jako celý film a k tomu, již kultovní závěr :))
Zkuste Buzíky, tam je taky výborný.
Tak nevím, tenhle film uvidím nejspíš až zítra, ale nejvíc mi k Gerardovi sedí role z Mého strýčka v Americe. Trošku buran/maloměšťák, pilný student účetnictví, později vedoucí regionálního provozu v nějaké, průmyslovou či zemědělskou činností se zabývající, společnosti, jako hobby vaření. No a ten slušivý, béžový, na míru šitý oblek, ve kterém naplno vynikne jeho plnoštíhlá, fešná postava...:-)
Ještě žádná role, ve které jsem Gérarda viděla, mi k němu nesedla tak, jako právě tahle...