Jean od Floretty

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)

Pěkný příběh zpracovaný v ušlechtilém scénáři, krásné prostředí, plejáda francouzských herců konce 80. let, citlivá režie. Ale co dál? Snad ještě to, že na vesnici to tak doopravdy chodí, ať na provánské nebo moravské. A Ugolin to reprezentuje nejlépe, emoce se posunují sem a tak, ale poslední dotek je vždycky styk s majetkem (pokud možno vlastním). Pozn.: Honza od Florety je v Itálii i ve Španělsku (podobně Pako od Lucie - Paco de Lucia) označením hocha, u nějž je otec více či méně neznámý. Pozn.: Proč tedy jen tři hvězdy? Vezměme si jednu z mých slavných rovnic v normovaném tvaru "Realita + Suma virtualit = 0". Zde to neznamená nic víc, než Claude Berri natočil film tak reálný, že všechny virtuality jsou v podstatě nemožné. "Bude to tak a nejinak", ustavičně opakoval v Benešovských kasárna Major Crhák. (22.11.2017)

Dalsi kvalitny film z europskej kinematografie, kam bez debaty patri aj Cinema Francaise. Sice u mna je este vyssie British Cinema, Cinema Espagna a Cinema Italiano spolu so Skandinaviou, ale Francuzi tiez natocili par kultov /v hororoch su Francuzi uplni zabari, no ale to tuna nepatri/. A Jean od Floretty od rezisera Claude Berriho /Uranus 1990, Germinal 1993/ je toho krasnym dokazom. Filmu vladne krasna preslnena Provence, ktora ma ale tvrde podmienky na zivot. Ludia su tu neuprosni, nielen xebe, ale aj k susedom. Uvod filmu divaka navnadi, nuda nehrozi a bola pekne stlacena na minimum. Skoda potom, ze uprostred snimku sa nuda preca len dostavila a rezia az sklzla do priemernosti. Depresivne je vykreslena tema "clovek cloveku vlkom" - teda o nejakej harmonii, klude a vyrovnanosti sa tuna moze tak akurat snivat. Gerard Depardieu /Dva Muzi ve meste, Preparez Vos Mouchoirs/ sa predstavil v roli hrbaca, ktory sa snazi zveladit podu po predkoch a dobyva jej bohatstvo aj za cenu osobneho nasadenia. Namiesto uznania a pochvaly vsak zozne len posmech susedov a okolia. Okrem Depardieu-a sa tu predstavil aj Daniel Auteuil /Nenapravitelni 1980/ a Yves Montand /Brany Noci, Mzda strachu/. Zaver filmu je neskutocne depresivny : namiesto spravodlivosti zvitazila nespravodlivost, depresia a smutok. Claude Berri ako reziser natocil podla mna svoj najlepsi film : 100 % (11.08.2015)

První díl jednoznačně táhne příběh o tragédii Depardieuho, která i přes to, že ho nemám rád, na mě hluboce zapůsobila. Jednoduché drama o sousedké závisti, která dokáže eskalovat v neskutečných rovinách mě prostě dostalo. Životní role? Asi všechny hlavních postav.. ale nejspíš to je klišé. Natěšenost na druhý díl maximální. (01.04.2015)

Živá voda od Marcela Pagnola patří k mým velmi oblíbeným knihám. Tento film je adaptací její první části a musím říct, že se skvěle povedla. Perfektně vybraní herci hráli své postavy tak, že zapadaly do představy, jíž si čtenář udělá při čtení knihy. Stejně tak vybrané lokality navozovaly atmosféru městečka Bastides v knize. Claude Berri odvedl velmi dobrou práci a mě nezbývá než říct: Merci beaucoup! (10.01.2012)