Les Enfants des autres
Deti tých druhých
Other People's Children
Režie:
Rebecca ZlotowskiScénář:
Rebecca ZlotowskiKamera:
Georges LechaptoisHrají:
Virginie Efira, Roschdy Zem, Chiara Mastroianni, Callie Ferreira-Goncalves, Antonia Buresi, Yamée Couture, Victor Lefebvre, Mireille Perrier (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rachel (oslnivá Virginie Efira) je spokojená čtyřicetiletá učitelka, která má ráda svůj život, přátele, práci, a dokonce i své bývalé milence. Pohrává si s myšlenkou na vlastní dítě, ale nijak zvlášť po něm netouží. Tato představa ji láká, zároveň v ní ale vyvolává obavy – autentické dilema, se kterým se potýká mnoho žen jejího věku. Když Rachel potká okouzlujícího rozvedeného Aliho (Roschdy Zem), zamiluje se nejen do něj, ale i do jeho malé dcery Leily. Nová rodinná situace se rychle vyvíjí, a tak Rachel musí bojovat s komplikovanými pocity spojenými s touhou po mateřství a strachem, že přijde o to, čemu říká „kolektivní zkušenost“ s mateřstvím. (Film Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (8)
Les Enfants des autres od Rebeccy Zlotowski je na jednu stranu hezký a sexy příběh osudové lásky, na druhou stranu se táhne jako kšandy Sidneyho Greenstreeta. Krátila bych o půl hodiny. Virginie Efira je nádherná a Roschdy Zem je hotové dvojče Sergeie Barracudy, akorát bez těch tetovaček a blbých keců. Jak poznamenal Marek Čermák, "Zlotowski mi připomněla, že už bych měl domů." ()
Rebecca Zlotowski empaticky rozpráva príbeh pohľadnej štyridsaťročnej bezdetnej a slobodnej ženy, ktorú trápi to, že je bezdetná a slobodná. A možno ju trápi to, že ju netrápi, že je bezdetná a slobodná. Každopádne sa rozhodne konať, i keď nevie, či už nie je neskoro. Snaha sa rozhodne cení a pri jej vzhľade a príjemnej povahe nie je problém si nájsť priateľa. Lenže málokto je v tomto veku bezdetný a slobodný, že. Príjemná, uveriteľná psychologická dráma, ktorá ale nechce deptať, len príjemným spôsobom rozprávať o tom, čo množstvo žien, ale aj mužov, trápi. Film ale nedokáže skutočne strhnúť a isté momenty sú menej uveriteľné, kedy mohol príbeh dospieť ku skutočnej kríze, avšak radšej sa vyberie zmierlivejšou cestou. ()
Skvělej začátek 26. ročníku FFF... Nějak se mi to trefilo do nálady, jak v případě francouzského drama taky jinak. Virginie Efira hraje výborně, takže s ní ten příběh prožíváte, i když jste třeba ve zcela jiné životní etapě. Cítíte z ní osamělost, hlavně ve druhé polovině filmu, která je místy dost skličující, v kontextu čehož se mi moc líbil i závěr bez velkého romantického happyendu (ačkoliv epilog bych si vlastně odpustil, jakkoliv jeho přítomnost chápu)... Sypu čtyři oriony a těším se na příští dny, tenhle snímek nasadil vysoká očekávání... ()
Podotýkám, že hodnocení kvalit filmu nechám na povolanějších. Já zhodnotím jen to, jak mě film bavil. A tady je to slabota. A kdybych měl hvězdama ohodnotit svoji schopnost vybrat si film s nějakým žánrovým zaměřením, dám si odpad. Tak jak v akčním filmu chci, aby to šlapalo ve vážným tónu, tak v těchto žánrech chci odlehčoval, trochu humoru a cynismu. Zlotovska ale točí navážno, komorně, nevzrušivě. Prostě pro naprosto odlišný lidi než jsem já. Co se týče zábavnosti, je to kravina. 20%. ()
Bojoval jsem s tím kvůli tomu, že navzdory detailnímu a citlivému proklesení ústředních postav, jejich vztahu i snahy o uchopení jejich odlišných prostředí, to je zkrátka film, jehož téma je mi tak strašně jedno, že bys brečel. A ty postavy pak i přes veškeré upřímné pokusy dát jim nějaké charakterové pozadí jsou vnímány primárně optikou toho tématu. Překvapivě to pro mě ale vytáhl epilog, který se k protagonistce zachoval hrozně hezky i když vlastně byl v kontrastu s tím o čem ten film dosud vlastně vyprávěl. Zároveň díky němu na mě působí Děti těch druhých jako jeden ze vzácných skutečně emancipačních filmů. ()
Reklama