Koputus

„Stromy houpej v náručí, do ouška jim šeptej, v kmeni cosi zabručí, co to je se neptej.“ Nepříliš záživný výlet do finských lesů, s jednou prkennou neherečkou s tváří ondatry v klimakteriu, jejím bratrem, promovaným hamižným datlem, a sympatickou náměsíčnou sestrou, která chtěla být taky zazobaná. EKOLOGICKÉ OKÉNKO: [][] „Když vám máma zlegolasí, hrůzou zdřevění i vlasy.“ Pozor! Zpoza dubu čumí bába a SPOILERY: Tři dospělí sirotci se mrcasili od ničeho k ničemu, dojatě vzpomínali na šťastné incestní dětství a náměsíčná zasněně i na to, jak měla pokojíček jako klícku (a to doslova). Za osikou se třásla na pomstu sámská bába se sto letokruhy v průřezu hrbem, vyrývala do kůry znak hippies a inspirována Gretou Thunberg vedla chytré řeči o hloupých lidech, kácejících prastaré posvátné hvozdy a z lesních elfů dělajících bezdomovce. Toho rána byl elf poněkud neklidný... [][] Závěrem reklamace tetování, prováděného v salonu Tattoo Seeck-Pajunen. Člověk si vybere soba, ale finský trotl mu vytetuje... letokruhy. Kámoš chtěl na ruku mořskou pannu a dostal... letokruhy. Moje žena chtěla vážku... letokruhy!  Rád bych věděl co by dostala, kdyby chtěla letokruhy. (22.12.2023)

2 ženské a 1 chlápek zdědí po rodičích barák  s lesem (otec totiž kdysi zemřel a matka se pohřešovala a po x letech ji prohlásili za mrtvou) tak to tam jdou omrknout s tím, že to prodají. Následně 3/4 filmu debatují o tom zda to prodají nebo ne  jedna ženská nechce ten zbytek chce pak ten chlap zjistí, že ten les je neprodejný jelikož ty stromy jsou nepoužitelné  . Na konci ta co to nechtěla prodat spolu s tou mrtvou matkou co je z ní nějaký tvor  uvězní ty dva zbývající do stromů. Je to nudné  většinou se tam nic neděje a střídají se tam scény z minulosti se scénami z současnosti. 5 procent za ten konec (23.06.2023)

Nic moc se v tom filmu neděje a přitom se na něj dá koukat. Co tam uvidíme? Kupříkladu to, jak finská žena tankuje benzín do auta a přitom volá z mobilu. To je přece docela zajímavé, ne? Dovedla by to i česká nebo slovenská žena? Co já vím... Každopádně to vnímám jako výzvu pro jůtůberky. Také výklad o určování stáří fosilizovaných dřevěných předmětů podle letokruhů byl poučný. A jak se liší finské lesy od švédských lesů? Ha! Kdo to ví? Pokud někdo shlédnul tento film, tak se dozvěděl, že se nijak zvlášť neliší. Rád jsem si doplnil vzdělání. A to jsme ještě pořád na začátku filmu! Hororový motiv, k němuž příběh svým volným tempem spěje, zde nechci prozrazovat. K požitku z tohoto filmového díla přispívá i libozvučná finština, která se svými čtrnácti (resp. patnácti) pády představuje jazykový unikát. (23.06.2023)

Chápu, že tenhle horor mnohým nesedne ale za mě spokojenost. Mně osobně po celou dobu snímek udržoval v napětí. Ikdyž postavy nejsou nikterak sympatický. Má to svou atmosféru. Jakoby pořád něco viselo ve vzduchu. Pomalé odkrývání minulosti a mystično kolem zdejších lesů taky udělají hodně. Celkem dlouhou dobu divák tápe co z toho vlastně vyleze. Úplnej závěr mě pak vyloženě potěšil. A jelikož Finsko není žádnou hororovou velmocí rozhodl jsem se trošku nadhodnotit a dávám 4hvězdy. (21.06.2023)

Jako strohé a zádumčivé severské drama o vztahu (a o historii vztahu) tří sourozenců funguje film zpočátku znamenitě. Škoda, že u toho nezůstalo, protože když dojde na horrorové prvky, ztratí děj hodně na své záživnosti. Tyhle horrory s vyčpělými novopohanskými motivy a nadpřirozenými bytostmi mě většinou příliš neberou, zvlášť když v nich rádoby prastaré a tajemné lesy vypadají podobně, jako třeba borovicové "psí záchody" v Praze Klánovicích. (20.06.2023)