Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jon je muž středního věku, který žije se svou starou matkou v odlehlé části Islandu. Jeho matka je žena, která má vždy ve všem jasno. Když matka zemře, syn zcela samozřejmě splní všechny pokyny, co má dělat po její smrti. Jon svou mrtvou matku učeše a oblékne, posadí ji na zadní sedadlo svého starého auta, vezme s sebou věrného psa Bresnefa a cesta na druhý konec země, na místo, kde mu matka řekla, že ji má pohřbít, začíná. Doprovázet zesnulého na poslední cestě je přirozeně většinou smutná věc. V této černé komedii je však veselo. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (25)

Devadesát Dva 

všechny recenze uživatele

Neodmyslitelná krajina Íslandu mě hned na začátku přiměla dýchat zase znovu její vzduch a říct si, nejedenkrát, jestli se tam nemám vrátit a zemřít... poslední íslandský film tenhle aspekt dost postrádal (SPOILERs ALERT+). Těžko zařadit 'Á Ferð með Mömmu' do kolonky jako komedii, snad jako jen velmi černou, existenciální, ale to je něco, co k téhle zemi patří. Jon žije sám s matkou a pletou svetry, aby si vydělali na nejnutnější věci, přítelkyně od něj dávno utekla, otec po smrti. Pes Brežněv (lol na jméno, ale toho psa jsem si zamiloval už během chvíle, když trucoval, že nepojede). A tak když se jednoho dne zamlklý Jon střetává s faktem, mrtvou matkou, která ještě před smrtí jasně dala najevo, kde chce být pohřbena, náš hrdina se vydává na klasický road movie, aby ji tam dopravil a pohřbil... střetává se s lidmi, kterým na rovinu vždy řekne, že matka v jeho autě je mrtvá a každý nad tím jen pobaveně mávne rukou, nicméně Jon s ni vede dialogy celý film a chvílemi je těžké říct, co je realita a co část jeho imaginace (celý segment okolo mimů/klaunů/performerů, kteří ale jsou na fotce, přesto si jednu z performerek zaměňuje za svojí přítelkyní). Asi nejpoutavější je scéna opravování auta s nevyléčitelně nemocným Francouzem kde každý muž vede svůj vlastní monolog ve vlastním jazyku, ale i přesto dojdou jakéhosi spojení, ke konci, v tom, že opraví auto (připomnělo mi to Carverovu Katedrálu). Francouz se toulá krajinou stejně jako Jon a není to poprvé, co na sebe narazili. Jon se přibližuje k cíli ve starém křápu-autě, pes Brežněv je ponechán u staršího páru, pak se ale později ve filmu vrací, hned dvakrát... stejně jako se zjevují vidiny jeho zmizelé přítelkyně... když ji pak chce vyhledat v Selfossu (což je btw jedno z největších měst jižního Íslandu, kde jsem si párkrát byl nakoupit, ale z filmu ho tam člověk nevidí), narazí na její dceru a dozví se, že její matka žije v Austrálii a následně pak zjistí, že žena, která mu otevřela je jeho dcera. Což je něco, co před Jonem jeho matka zamlčovala (dopis). Během celé cesty Jon fotografuje. Je to spíše těžké, ale ne až stylem Bély Tarra, jako spíše stylem existenciální černé komedie. Když Jon dojede do cíle, zapálí auto i s matkou, přičemž je pak obviněn z její vraždy, protože nikdo neví, že nebyla naživu. Jon se neodvolá a nastoupí výkon trestu, nakonec učí vězně, jak plést svetry (ten s tím prostředníkem byl stylovej). Jon dostane od správy věznice nabídku, že by si ho tam rádi nechali, že by se mu vedlo dobře, díky jeho vlivu na ostatní vězně. A tak má Jon zřízenou laboratoř na vyvolávání fotek a končí film s tím, že dává sbohem přes plot i svému věrnému Brežněvovi, kterého adoptovala skupina dětí. Meditativní film, se spoustou skvělých momentů, ale taky trošku delší stopáží, ačkoliv nemůžu říct, že stylem, kde bych si řekl, že by se měl snímek zkrátit. O Hilmaru Oddssonovi slyším poprvé, pro něj je tohle teprve čtvrtý celovečerní snímek za bezmála půl století... je to filmař, který asi opravdu natočí, jen když se dopracuje k něčemu zajímavému, co by chtěl říct. () (méně) (více)

Biopler 

všechny recenze uživatele

Úmorná road-movie, v ktorej je občas aj nejaký humor, ale nie takej kvality, aby ste prešli do smiechu, skôr len do úsmevu. Páči sa mi nápad ako sa už mŕtva matka prihovára synovi, čiže istá buzerácia z jej strany, ako sa postupne dozvedáme o vzťahu matky a syna, pokračuje aj po smrti. Celkovo to oživuje slabšie pasáže filmu. Avšak absurdita v závere so zapáleným autom, či potom samotná väznica ako trest za usmrtenie matky, ma spolu s poznaním, že takýto trip sa dá zvládnuť s rozpadajúcim sa autom, ktoré by už niekoľko rokov nemalo prejsť STK, len utvrdila, že film bol jeden úlet, síce krásne zasadený do exteriérov Islandu, ale to je len plus k celkovo 2*. ()

Reklama

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Tenhle hořkosladký mix Kaurismäkiho a Felliniho artovou scénou neotřese, ale příjemnou, nápaditou i promyšlenou podívanou v příběhu o jednom nešťastném mamánkovi nabídnout dokáže. I díky nekontrastní černobílé kameře a jímavé, leč nepatetické hudbě se na film hezky dívá, i když se přece jen vkrádá myšlenka, že by z námětu šlo vytěžit trochu víc. Více zde. ()

jakeer 

všechny recenze uživatele

SCANDI 2024: Viem si predstaviť, že by podobný mlčanlivý road movie natočil Aki Kourismäki a pôsobilo by to na mňa protivne (moment, taký film naozaj vznikol). Táto snímka je tak (ako každá iná z Islandu) zasadená do krásnej prírody. Tú si paradoxne až tak nevychutnáme vďaka čiernobielej štylizácii - ktorá dodáva filmu noir atmosféru. Hlavný hrdina je sympatický a my môžeme sledovať jeho (naozaj veľmi) pomalý prerod a zmenu vzťahu k zosnulej matke. Škandinávska autenticita tu je, ale mne nesadli surrealistické scény s komediantmi a teda ani celý záver. Od absurdného podpálenia auta mi to už prišlo ako hlúposť (a obrovský odklon od predošlého deja) a korunu tomu nasadila absurdná väznica. Suma sumarum to bol ale príjemný film. ()

Azurose 

všechny recenze uživatele

(Ne)zběsilá jízda s mrtvou matkou přes celý Island. Jon to s matkou nikdy lehké neměl, a to ani po její smrti. Jon se objevuje ve světě, který mu byl neznámý, a musí se v něm naučit žít. Očekávalo by se, že si Jon uvědomí, v jaké bublině žil, což se sice stane, ale jeho hodnoty se nezmění. A to je co mě na tomto snímku tak baví. Někdy se změna zkrátka nekoná. [Scandi 2023] ()

Galerie (46)

Reklama

Reklama