Lady Snowblood

Z odstupom času som sa k tomu vrátil. A musím povedať, že to viem oceniť teraz podstatne viac. Je to žánrovka ako vyšitá. Príbeh o pomste, kde sa nájde všetko - striekajúca krv, silné vzťahy, učiteľ, kulisy s nádhernou kompozíciou ( jazero, zasnežený úvod) perfektná hudba, chutná Meiko Kadži v ústrednej úlohe a akýsi komiksový feeling, ktorý sa nesie celým príbehom. Tošija Fudžita vytvoril béčko ako prasa. V určitom smere ho spopularizoval Tarantino. A keď sa k nemu teraz človek vráti, nedajú sa mu uprieť určité kvality. Má to v sebe aj napriek rôznym kŕčovitým scénam alebo aj kvôli prehrávaniu, určité čaro a skrytú poetiku. Tá hra svetla a tmy, ticha a hudby, ten rozprávač čo to celé dostáva do pozície umeleckého diela. Neviem. Sadlo mi to. Oprávnene sa to stáva inšpiráciou a citáciou. Je z toho cítiť, že to bolo robené s dobrým úmyslom. (26.10.2015)

Filmy, v ktorých sú akčnými hrdinami ženy, sú vždy divné a sú vždy o tom istom. A tento nie je výnimkou. Príbeh je krkolomný, nelogický a ani nevtiahne diváka. Súboje sú slabšie až hrozné, stiekajúca krv zo všetkých možných častí tela je na smiech. O niekolkometrovom skákaní z miesta ani nehovorím...pripomínalo to skôr trápne čínske wuxia. Aspon že hudba je v poriadku. Hodnotenie: 50% (01.07.2013)

Příběh pomsty už tu byl od dob Hamleta předložen na milión odlišných způsobů, ale i přesto stojí Lady Snowblood pořád za shlédnutí. Často jsem měl neurčitou chuť zkouknout nějakou japonskou řežbu a Lady Snowblood tuto touho naplnil. Je zde vše co jsem si pod tímto neurčitým pojmem představoval, skvěle napsané postavy padouchů i hrdinů, hrdinčin drsný trénink, postupné naplňování jejího cíle a potoky, zde spíš možná vodotrysky, krve/kečupu. Kýčovitě jednoduchý a zároveň jednoduše skvělý příběh je pak skvěle natočen, zahrán, sestříhán a ohudebněn. Japonská béčková retro řežba jak má být. (16.10.2007)

To, že Q.T. si z toho filmu mnohé vypůjčil pro první díl Kill Billa dělá z Lady Snowblood paradoxně zajímavější záležitost, než jakou ve skutečnosti je. Jinak se jedná samozřejmě o klasickou ukázku Japonského manýrismu 80. let s několika zajímavými vizuálnímy nápady, s několika méně zajímavými, s hektolitry krve (tedy, chtěl jsem říct "kečupu") stříkajícími dva metry vysoko a s komixou stavbou a mírným nadhledem... Dobrý film na oddech a "vypnutí", ale žádná bomba. 3 a 1/2* (08.01.2007)

Tak jsem si doplnil mezeru v základním vzdělání obor Japonská (explotation/revenge) klasika a mohu se teď znovu podívat na Tarantinova Kill Bila, abych pochopil jeho snahu odkazovat na polozapomenutá díla. Jen je škoda, že tahle ikona, za kterou ji někteří mají je dost nudná. Na první pohled bylo jasné co si QT vypůjčil, ale nijak to nenadchlo. Nechci říkat, že schéma je ohrané, protože soudím z mého pohledu, který vyrůstal na filmech točených 85 a déle a tak se tomu vyhnu. Rozdělení na kapitoly mi přijde zbytečné a nepotřebné, ale jistým způsobem film zručně rozděluje na části které samostatně působí jako krátké díly jednoho seriálu. Krev má pravděpodobně vyšší symboliku. Akce mi ve filmu přijde slabá a to ani nemluvím o velkém počtu hluchých míst, kdy jsem opravdu uvažoval, že šáhnu po ovladači svého DVD a Lady Snowblood pošlu zase na dlouho do zaprášené skříňky s DVD. Možná je tohle kultovní záležitost, ale mě neoslovil a pochybuji, že jí ještě někdy shlédnu. (03.05.2007)