Albín jménem Noi

Typický severský nezávislý artový festivalový milý filmík. Ak ich máte radi, Albín vás musí osloviť, ak sú vám ukradnuté, môže vás ako prekvapiť, tak sklamať. Žáner dráma a komédia v tomto prípade skvele koexistujú, nikdy počas filmu som nemal pocit, že by boli nevyvážené. Kári má výborne premyslený scenár a na konci nám ukáže, že presne od začiatku vedel, čo chcel Albínom povedať. (21.06.2012)

Pomalu ubíhající drama s několika úsměvnými momenty o ousiderovi, kterému jsem svým způsobem i rozuměl. Noi je mladý člověk bez ambicí, který vlastně nemá celý den do čeho píchnout (co taky pořádně dělat v takové díře), snažící se žít si v klidu svůj malý život (a nebýt jeho vzdorovité a přespříliš pohodlné povahy, možná by se mu to i bez větších potíží dařilo). Jenže lidé v jeho okolí mu to nepřejí a nakonec ani příroda ne. Bylo by zajímavé sledovat po oné tragické události jeho další kroky, jenže to by tvůrci nesměli přijít s usektnutým a nic neřešícím koncem. Ten trochu sráží jinak dobrý zážitek z filmu na slabší 4*. (31.01.2012)

Nelítostná, mrazivá, islandská krajina. Každodenní rutina a stereotyp. Albín jménem Noi žije svým, obyčejným, zapomenutým životem kdesi v zapadlé vísce, kde mrzne snad po celý rok. Nemá před sebou skoro nic, žádné vyhlídky, žádnou naději na lepší život. Nemá nikoho, jen trošku divnou babičku a ještě divnějšího otce, opravdu žádná sláva. Možná to změní nová dívka na obzoru, která by jeho životu dala nový směr. Ale to se ještě uvidí, v téhle nehostinné krajině, nemá nikdo nic jisté. To zcela nepochybně. (06.08.2015)

Severská filmová kuchařka, která pracuje s jednoduchými a oblíbenými ingrediencemi, pokud si na arktickou kuchyni potrpíte. Tentokrát jsou obsažené recepty opravdu jednoduché, zvládne je téměř každý a pracují zejména s kvalitou surovin namísto komplikované a dlouhé přípravy. Nejedná se taky o nic na kdovíjakou výsostnou tabuli, nicméně takhle na večer příjemně zasytí a člověk má alespoň dobrý pocit, že zase v rámci vlastní pohodlnosti se nespokojil s nějakým fast foodem. Jinými slovy bezútešnost a neměnnost věčně zasněžené islandské díry, ze které není úniku se s léty zračí v pohledech všech zúčastněných. Kdo by se Noiovi divil, že chce odtamtud zmizet pokud možno na druhou stranu zeměkoule. Nejzábavnější je právě ona izolovanost městečka, které je z jedné strany obemknuto obrovskou horou a z druhé zurčícím oceánem tříštícím se o černá skaliska. Navzdory provinčnosti a bezvýznamnosti onoho městečka se zde nachází například i obchody s lepším oblečením či banka, aby dovršily věčné zatracení (ne)šťastných obyvatel, kteří tak nemají jakýkoli pragmatický důvod se odtud kamkoli vzdalovat. Na rozdíl od ultimativního ďábelského závěru (korunovaným nepřátelským kečupem) je vrcholem bezútešnosti filmu scéna, kdy se protagonista pokouší vykrást banku, ale nikdo ho nebere vážně, manažer mu sebere pušku a jde si dopít kafe do kanceláře. Noi se vzteká, ale nakonec se vrátí alespoň si vybrat peníze z účtu. (27.11.2015)

Dosud asi nejdepresivnější islandský film, který jsem zatím viděl, a který přesně vystihuje tu skandinávskou ponurou náladu. Islandská vesnička na kraji ostrova, kde mají jak benzínku, tak šarlatána. Jediný, kdo do ní nepatří, je právě Noi, čemuž se nelze divit. Noi žije svůj život osamělosti jen a pouze proto, že plno lidem na islandském okraji společenstva nerozumí a nechce přijmout jejich způsob života. Se spoilerem na závěr dodám, že tak depresivní film, s brutálním obratem na závěr, se jen tak nevidí. Jo a Tómas Lemarquis se svojí rolí Noie je jak z jiného světa. (28.07.2015)