Zimní prázdniny

Společnost mrtvých básníků je jeden z mých nejvíc srdcových filmů. Když se rozjely úvodní titulky tohohle, které mi teda připadají totálně jako homage Weirovi, tak jsem myslel, že mě čeká podobný zážitek a už jsem chystal kapesníky. Ale... meh, kamarádi. Meh. Celé je to režijně utlumené do té míry, až se to pro mě stalo tak nějak ploché a banální. Sledujete strhující scény, kdy se hrdinové dívají na televizi nebo někdo někomu pochválí jídlo. Něco se začne dít až na úplném konci - a to film ale prakticky hned skončí. Tam, kde Mrtví básnící rozdávali rány na solar, tady je to nesmělé plesknutí, které skoro ani necítíte. Není to feel good film, ale try to feel something and it's somewhat okay film. (02.03.2024)

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. (16.12.2023)

Hořká konverzační komedie o třech trosečnících v prázdném vánočním kampusu staví na výborně napsaných dialozích. Přirozeně tomu herecky kraluje Paul Giamatti, ale i jeho herečtí spoluhráči mají dost prostoru se předvést. Rozhodnutí, že film bude vypadat, jakoby byl natočen v době, ve které se odehrává (přelom let 1970/1971), je nejvíce znát na kameře a střihu, ale k filmu se to nádherně hodí a nijak na sebe nestrhává pozornost. Za nejlepší Paynův film stále považuji Nebrasku, ale tomuhle k ní nechybí moc (90%). (25.02.2024)

No jo, už je to tak, po nějaké době mi byl způsoben skutečný divácký zážitek. Pravda, snímek bych vřele nedoporučil naprosté většině současné mladé generace; na lidech, kterým způsobí psychologické trauma i fakt, že se jim rozváže tkanička, by mohla tato záležitost zanechat doživotní následky. Člověka už navíc unavuje furtdokolové vysvětlování, že byly doby, kdy byla jedinou dotykovou obrazovkou ta televizní, a to jen v případě, že jste z ní utírali prach. Ano, to byl zároveň i důvod, proč mezi sebou lidé běžně komunikovali verbálně (slovy) i neverbálně (gesty) tváří v tvář. Už jen při čtení toho, co jsem dosud napsal, by se mohl nejeden dotykový (de)generát zhroutit, tak radši popojedu. Je zvláštní, když takhle zničehonic narazím na film, kterému nemám co vytknout. Ono by se samozřejmě něco našlo, jenže mně se nechtělo hledat, protože se cítím být silně zpohodován, spokojen a i teď, na začátku května, prostoupen vánoční atmosférou. Vánoční, lidský příběh o běžných lidech, který nesklouzl do klišoidního patosu, to se hned tak nevidí. P. S. Teď jsem to po sobě přečetl a došlo mi, že bych si silnější čtyřhvězdí sám před sebou neobhájil, takže přihazuji i chybějící pátý kousek a přidávám poznámku, že byl Paul Giamatti skvělý (opět). / Poučení: Librium zahání všechny chmury. Včetně těch vánočních. (06.05.2024)

Byl jsem zvědav na tohle chválené drámo, čím je tak spešl, že jej všichni obdivují á není to špatné, tedy hejt si to ode mne neodnese, ale zároveň nenacházím moc důvodů k radosti. Na můj vkus je to zkrátka celé až moc obyčejné, ten námět určitě nevymýšlelo 10 hlav půl roku a film,který se může opřít jedině o příběh a herce, tak jsem čekal zajímavější podívanou, minimálně po stránce humoru a emocí je to docela mdlé. Když to srovnám s filmy jako Whiplash či Zelená kniha, tak to je úplně jiné kafe. Paul Giamatti mě s tím jeho šilhavým okem spíš vytáčel a Dominic Sessa byl fajn. Víc bych si to užil, kdyby se to odehrávalo ve škole s žáky. Na jedno podívání to šlo, ale víckrát se k tomu určitě nevrátím. 6/10. (09.04.2024)