Malá Věra

ocenenia : Montréal World Film Festival 1988 - Špeciálna cena poroty (22.02.2010)

Pěrestrojkový film, paneláková deprese. (16.04.2010)

Co pracuji ve školství, tak mě mnozí starší kolegové přesvědčují, že dřív (tedy za normalizace) měli k sobě lidé blíž, a že když se člověk do ničeho nemíchal, bylo tu dobře. Ano, opravdu měli k sobě blíž, když žili v panelákovém bytě jako sardinky, když jediná zábava byla vodka (tady pivo a zelená), protože knihy se nedaly číst, protože se nedalo chodit do kina, protože se nedalo nikam jet, protože všechno bylo šedé a oprýskané jako byly šedivé a špinavé lidské duše. Tak jestli si takhle někdo představuje ráj na zemi (chlast a špína), tak mu budu Malou Věru pouštět způsobem a la Mechanický pomeranč. Ten film není dokonalý, ale pět hvězdiček si zasluží už jen díky tomu, že v Československu v téže době vládl Michal David s Diskopříběhem. A bohužel vládne dodnes! (31.07.2010)

Homolkovský model rodiny v syrovém dramatu se skvělou hlavní představitelkou o konfliktu intelektu se spodní vrstvou populace. Silný film... další, díky kterému se nikdy nechci podívat do Ruska :) (07.05.2010)

Hodně působivý film. Nejvíce zaujme atmosféra, která velmi detailně zachycuje tehdejší poměry a to nejen v Sovětském svazu. Věřina rodina do malého bytečku sedla úplně dokonale (proč asi, že?) a maminka vyjídající meloun a plivající pecičky na stůl je opravdu skvělá. Co se týká ostatních, tak jsou také výborní a Věře? Té uVěříte úplně všechno. Rozhodně to je film pro každého, kdo si povzdechne, že dřív bývalo lépe... (31.10.2007)

Malá Viera je dosť veľká na to, aby chcela žiť svoj život, ale dosť malá na to, aby jej do toho mohol každý kecať. Rodina má svoju predstavu a pokus o zosúladenje prináša vtipné situácie v harmónii domova. Ženích je správne chlapsky privítaný chlebom a vodkou, ale nezapadne. Život mladých na prelome režimov v Rusku neposúdim, ale veľmi sa od nášho odlišovať nemusel. Mnohé momenty mi to pripomenuli, ako napríklad obdivné pohľady na telku, keď šiel klip so C.C.Catch, hviezdou aj z našej základky. Keď film naberie trochu iný smer k vážnej dráme s ťažkou rodinnou dilemou, vtipy idú bokom a film naberá nový rozmer, čo mu pridáva body. –––– Všetci ľudia sú bratia. Len majú často bohvie prečo rozbité ksichty. –––– Vypiť si s priateľmi sa musí! A s milovanou rodinou o to viac! (28.08.2015)

I po letech jde stale o zvlastni film. Perestrojkovy, neradostny. A petadvacetileta Наталья Негода tady vypada spis na tricet nez na osmnact... (05.08.2016)

Unikátní sovětský film z roku 1988 o krásce jménem Věra a jejím obyčejném životě v šedivé panelákové éře Gorbatšovi perestrojky , který perfektně zobrazuje mentalitu lidí a atmosféru beznaděje té doby. Nejsem úplně cílovka, ale exkurze do historie silně působivé sociální drama. Ve své době skandální film, dneska spíš kuriozita. (20.01.2020)

Jeden z klenotů sovětského filmu, který v období perestrojky ukázal bez jakýchkoliv příkras běžnou ruskou rodinu ve společnosti, k níž bezpochyby patřil alkohol. Mladá adolescentka Věra je na zcestí, z níž ji, jak se zdá, vymaní její láska k Serjožovi (pamatuji-li si dobře jeho jméno), chlapci, který je psychicky mnohem vyspělejší než většina jeho vrstevníků. Věra je ve své rodině nešťastná, protože má otce alkoholika a matku slabošku, která se nedovede proti manželovi postavit, Věra se proto snaží marně od rodiny odpoutat a provdat se za Sergeje, když však dojde v rovině k tragédii, Věra je matkou přinucena zalhat pravdu o zločinu svého otce a Sergej se k Věře vrací až ve chvíli, kdy nešťastná dívka spolykala prášky... Zdá se vše na dobré cestě, přesto je konec otevřený. Najde otec sílu k přiznání trestného činu? - Výborně vybudované dílo, skvělé výkony herců, nic podobného ze "slavného" Holyvůdu jsem nikdy neviděl. (28.08.2015)

Film Malá Věra se velmi přiblížil pravdivé skutečnosti osmdesátých let nejen v Sovětském Svazu. Bezcílnost mladých lidí je zjevně motorem pro uzavírání předčasných manželství, k čemuž hrdinka zjevně směřuje. Vztah s rodiči pak je bližší, než by si kdokoliv z páru přál, především proto, že vlastní bydlení je sen v té době neuskutečnitelný. I když většinou ne za tak dramatických okolností, ale přesto díky tomu byly vztahy mezi mladší a starší generací v rodině příčinou rozpadu mladých párů. Realita a bezútěšnost je cítit i ze všech záběrů prostředí, ve kterém se děj odehrává. Snad jen mírně předimenzovaný herecký projev a občasná rozvleklost je na škodu jinak velmi zdařilého debutu mladého ruského režiséra. (12.03.2014)

V době Gorbačovovy "perestrojky" jeden z přelomových filmů, který ukázal nepřikrášlený způsob života v tehdejším SSSR. Vzbudil velký zájem a emoce, měl obrovskou návštěvnost a jistě přispěl k tehdejšímu kulturnímu vzepětí, kdy řada věcí už nebyla tabu a mohla se vést svobodná diskuze prakticky o čemkoliv. Z dnešního pohledu už možná nepůsobí nijak výjimečně a je snad až příliš depresivní, ovšem v kontextu doby to byl zásadní počin a jeho pravdivost je důležitá i dnes, chceme-li leccos pochopit o tehdejší sovětské společnosti, která se sice vnějškově od těch dob hodně zmodernizovala, ale ruská duše se zas tolik nezměnila, protože vyrůstá z jistých kořenů. Hlavní mužskou roli ztvárnil Andrej Sokolov , který není ve zdejším hereckém výčtu uveden. Byla to zároveň jeho první hlavní role ve filmu. (25.06.2021)

Alkoholický otec, nechápající matka, "nefachčenko" Věra, bratr Víťa vnášející aspoň trochu rozumu, nevítaný nastávající ženich Sergej - to je realita pěrestrojkového Sovětského svazu, generační propast v rodině, kvůli nemožnosti vlastního bydlení a osamostatnění se ještě horší než jinde... výborně natočený film, který v 80. letech působil nesmírně otevřeně. A mimochodem, v gorbačovském Rusku byl asi na stole místo vodky Beefeater (že by product placement i za reálného socialismu?). (16.05.2010)

Rodinná dráma v perestrojkových reáliách ukazuje život sovietskeho človeka (nášho vzoru) podstatne menej utešene, než bolo dovtedy v ruských filmoch zvykom. Sex, násilie, alkohol v dávkach aké dnes už nešokujú, ale odvážne vzhľadom na dobu vzniku a krajinu pôvodu. Skvele zakonzervovaná atmosféra doby, nudného melónového leta, módy, účesov a hudobnej produkcie. Parádna je scéna vypovedania na policajnej stanici. Vynikajúce. (02.01.2022)

Pamatuju si ho z FFP, nezapomenutelnej film o tom,jak se žije v sovětské rodině..žádnej med to nebyl a já si tenkrát říkala,zlatě u nás..... (22.03.2010)

Film o tom jak blbka potká druhého blbce. Naprosto otravný a nudný film. (18.01.2020)

Odhadoval bych, že tento film je pro běžného diváka těžko shlédnutelný, i když se zdaleka nevyznačuje takovou těžkopádností jako tehdejší běžná sovětská produkce. Otřesnost filmu pramení hlavně z toho co zobrazuje a to činí asi věrně a bez příkras. Přestože nebudu mít chuť se k tomuto filmu vracet, zaslouží si uznání. Lze mu přiznat to, že má příběh. Hledání lásky a svého místa v životě je společná všem zemím bez ohledu na společenský režim. Kromě dobrých hereckých výkonů bych ocenil bych i zajímavou kameru, i když kvalita filmového materiálu asi nebyla valná. Dal bych tak tři hvězdičky, ale za revolučnost dám čtyři. (18.04.2010)

V pražských kinech se promítal od 1. 6. 1989 (Paříž) (25.06.2012)

Realisticky zachytený pohľad na režim. Jasne je vidno, že všetko čo sa deje, deje sa na povel (ešte aj bitka na zábave). Skvelá práca so symbolmi a metaforami. Otec rodiny vyjadruje režim a jeho smrť, ktorá je bezvýznamná pre príbeh, sa dá brať ako úpadok komunizmu. No a samozrejme musím pochváliť krásnu herečku (25.07.2010)

Po odbornej analýze s pani Gindl-Tatárovou zisťujem, že tento filmík z rokov osemdesiatych je celý čas vlastne filmom o mne(: Rovnako ako Magic behind words bolo o mojich snoch, tak toto bolo o mojej rodine a dopadoch z detstva, ktoré ma cez moju mamu dosiaľ prenasledujú. A o to to bol pre mňa silnejší zážitok, pretože nie každý sa v tom našiel tak ako ja. Hovorte tomu neobjektívnosť, ale pre mňa bol tento film akousi očistou - svojim spôsobom drsnou a surovou, ale o to je mi teraz lepšie na duši. (13.07.2012)

Syrovost vyprávění a zároveň lidský rozměr příběhu mě dostaly. Neutěšeně vykreslená atmosféra ruského socrealismu (který nápadně připomíná to, co jsme v možná malinko útulnější podobě, prožívali i u nás), má téměř dokumentární hodnotu. To by se mělo pouštět lidem, kteří by snad měli roupy zase budovat světlé zítřky. Pičul, teda dobrý jako, jo! (10.07.2013)