Vždyť jsme jen jednou na světě

Ak sa viete ( teda aspoň občas ) radovať zo života, tento film vám urobí náramnú radosť. Nekonečne optimistický pohľad do ( aj ) amerického života, kde sa stredná vrstva vysporiada s každým problémom po svojom a ,,horných desaťtisíc,, pochopí, že toto nieje tá pravá cesta, ktorou kráčajú. Rozprávka, ale milá. (16.02.2015)

Já to tušila. Jsem prostě Caprova holka, jeho filmy mě totiž vždycky dostanou. Tohle je sice můj třetí Caprův snímek, avšak můžu říct, že jak jsem si nikdy neoblíbila žádného režiséra natolik, abych musela sledovat jeho filmy, tak s Caprou se mi to stalo. Láká mě čím dál tím víc. I když hned na úvod řeknu, že tohle pro mě není nejlepší Caprův film, musím jít s hodnocením setsakramentsky vysoko. Protože TO konečně přišlo. Capra totiž opět namíchal tak lahodnou pohádku s tak milými postavičkami, okořenil to velkou dávkou vtipu a svým režisérským umem, až jsem se místy hlasitě smála, sem tam měla slzy na krajíčku a taky přišel ten úžasný pocit mrazení v zádech (zde ze samé radosti). Už jsem ani nedoufala, že se to v dohledné době nějakému filmu podaří. Ale Capra to se mnou holt umí a dostal mě tam, kam chtěl. (06.04.2012)

Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatec do království nebeského, praví se v Bibli. A něco na tom je. Caprovy společenské komedie z 30. a 40. let však odmítají tuto posvátnou tezi akceptovat a staví proti ní idylický obrázek sociálního smíru, k němuž hrdinové oněch děl dospějí zpravidla skrze poznání známého vzorce: bohatství = zlo a osamělost, chudoba = poctivost, zábava a mnoho přátel. Tyto filmy však (na rozdíl od podobně schematických výtvorů socialistického realismu) nejsou apoštoly revoluce, naopak ukazují, že i v rámci kapitalistického status quo "když se chce, všechno jde". Jejich naivita je dnes samozřejmě do očí bijící. Ale horší se mi zdá, že Caprovy filmy (na rozdíl třeba od stejně starých Hawksových crazy komedií) díky své mainstreamové sterilitě značně vyšuměly i po stránce zábavnosti. You Can't Take It with You je však naštěstí adaptací poměrně zdařilé divadelní hry s poměrně kouzelnými postavami. (15.09.2007)

Z pomedzi mnou doteraz videných filmov od Capru to najlepšie hneď po It happened One Night. Po znechutení z Arsenic and Old Lace som čakal už len horšie. Veľký rozdiel je ale v tom, že postavy tunák sú uletené kdežto v AOL sú vyslovene drbnuté a retardované. Najviac ma bavila konfrontácia pani obchodníkovej s realitou a najmä jej väzenský pokec s prostitútkou. Jediné čo Caprove filmy zráža dole je to, že ich myšlienka je v podstate v každom rovnaká. V každom sa objavuje nejaká epizódna postava, ktorá vylíči v skratke čo sa tu deje zle a potom už je to len naprávanie chýb. Nepoznám síce životnú filozofiu režiséra a ani jeho biografiu ale povedzme si úprimne, vo svojich filmoch je predsa len utopista a raz to baví, inokedy nie. (19.11.2014)

První polovina hodně šílená, familie silně připomínající Takovou normální rodinku blbne místy hodně divně. Vtipné to je také, ale někdy dost přepálené. Hlavní pár zamilovaných potomků Jean Arthur a James Stewart mi kupodivu vůbec neseděl, moc jim to neladilo a měli nečekaně málo prostoru, pro záplavu postav a postaviček na ně nějak nezbyl čas či co. Při tak dlouhé stopáži je to až s podivem. Morální linka v druhé polovině byla ale nakonec nečekaně příjemná a nevadilo mi ani trochu okoukané polepšení postav. (24.01.2022)