Vždyť jsme jen jednou na světě

Z pomedzi mnou doteraz videných filmov od Capru to najlepšie hneď po It happened One Night. Po znechutení z Arsenic and Old Lace som čakal už len horšie. Veľký rozdiel je ale v tom, že postavy tunák sú uletené kdežto v AOL sú vyslovene drbnuté a retardované. Najviac ma bavila konfrontácia pani obchodníkovej s realitou a najmä jej väzenský pokec s prostitútkou. Jediné čo Caprove filmy zráža dole je to, že ich myšlienka je v podstate v každom rovnaká. V každom sa objavuje nejaká epizódna postava, ktorá vylíči v skratke čo sa tu deje zle a potom už je to len naprávanie chýb. Nepoznám síce životnú filozofiu režiséra a ani jeho biografiu ale povedzme si úprimne, vo svojich filmoch je predsa len utopista a raz to baví, inokedy nie. (19.11.2014)

Já to tušila. Jsem prostě Caprova holka, jeho filmy mě totiž vždycky dostanou. Tohle je sice můj třetí Caprův snímek, avšak můžu říct, že jak jsem si nikdy neoblíbila žádného režiséra natolik, abych musela sledovat jeho filmy, tak s Caprou se mi to stalo. Láká mě čím dál tím víc. I když hned na úvod řeknu, že tohle pro mě není nejlepší Caprův film, musím jít s hodnocením setsakramentsky vysoko. Protože TO konečně přišlo. Capra totiž opět namíchal tak lahodnou pohádku s tak milými postavičkami, okořenil to velkou dávkou vtipu a svým režisérským umem, až jsem se místy hlasitě smála, sem tam měla slzy na krajíčku a taky přišel ten úžasný pocit mrazení v zádech (zde ze samé radosti). Už jsem ani nedoufala, že se to v dohledné době nějakému filmu podaří. Ale Capra to se mnou holt umí a dostal mě tam, kam chtěl. (06.04.2012)

Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatec do království nebeského, praví se v Bibli. A něco na tom je. Caprovy společenské komedie z 30. a 40. let však odmítají tuto posvátnou tezi akceptovat a staví proti ní idylický obrázek sociálního smíru, k němuž hrdinové oněch děl dospějí zpravidla skrze poznání známého vzorce: bohatství = zlo a osamělost, chudoba = poctivost, zábava a mnoho přátel. Tyto filmy však (na rozdíl od podobně schematických výtvorů socialistického realismu) nejsou apoštoly revoluce, naopak ukazují, že i v rámci kapitalistického status quo "když se chce, všechno jde". Jejich naivita je dnes samozřejmě do očí bijící. Ale horší se mi zdá, že Caprovy filmy (na rozdíl třeba od stejně starých Hawksových crazy komedií) díky své mainstreamové sterilitě značně vyšuměly i po stránce zábavnosti. You Can't Take It with You je však naštěstí adaptací poměrně zdařilé divadelní hry s poměrně kouzelnými postavami. (15.09.2007)

Po rozpačitém začátku se i z tohodle filmu vyklube skvělá komedie. Líbilo se mi až idilické vylíčení hlavních postav v kontrastu s rodinou milionářů. Děda, který z rukávu sype životní moudra, matka, která neustále píše na na svém stroji divadelní hry nebo otec a další původně náhodní kolemjdoucí, kteří ve sklepě vyrábějí celá léta ilegálně petardy. Neskutečné množství gagů a komických situací (soud, nóbl restaurace, parta dětí v parku atd...). Prostě vyloženě jsem se bavil a můžu říct, že se jedná o jednu z nejlepších komedíí 30. let, kterou jsem kdy viděl. Přišla mi snad i lepší než Caprova předchozí, oscary ověnčená komedie na podobné téma - Stalo se jedné noci. (14.01.2009)

Ďalšia pecka od Franka Capru. Hromada nádherne napísaných a zahraných postavičiek medzi ktorými sa sa stráca dokonca aj šarm Jamesa Stewarta. Filmu síce dosť dlho trvá pokiaľ sa úplne nakopne ale keď sa mu to podarí tak je to úplná paráda. Tá kombinácia absurdného humoru, veľkých tém ( aj keď samozrejme už po takmer 80. rokoch to občas pôsobí naivne), sociálnej kritiky a rodinnej drámy je neodolateľná.Film, ktorý trhá bránicu aj slzné kanáliky. 9/10 (12.06.2015)