Vzpomínky jako kapky deště

Mladá Taeko, která stojí na prahu třicítky a podle všech má tedy věk na vdávání, vyráží z hektického Tokia za příbuznými na venkov. Během cesty uniká myšlenkami do svého dětství - vzpomíná na malicherné sesterské hádky, kamarádky nebo školní lásku. Asi do jedné třetiny filmu, kdy sledujeme především příhody malé Taeko, jsem věřila, že mě konečně Takahata dokáže tímto snímkem opravdu nadchnout. Tyto scény, zachycující ty nejprchlivější a nejkrásnější momenty života (například scéna s krájením ananasu), totiž patří mezi nezapomenutelné. Když ale Taeko dorazí na venkov, pracuje na poli, opouští svět minulosti a začíná uvažovat nad krásami venkova (a zemědělce Toshia), jako bych se dostala do úplně jiného filmu, postavy mě nezajímaly (některé z nich, hlavně tety, mi byly až nesympatické), nefandila jsem začínající lásce ani tomu, aby Taeko zůstala na venkově. Vždy když se ale vrátila do naivního světa malé okaté holčičky, přála jsem si, aby tam zůstala co nejdéle. Only Yesterday je v mých očích zatím nejlepším Takahatovým filmem. (13.08.2006)

Absolutní ztotožnění s komentářem uživatele venalce. To jakým způsobem dokáží Japonci nostalgicky podat všední život a běžné situace mě nepřestává fascinovat. Navíc si nepamatuju kdy naposledy jsem viděl tak skvěle znázorněné dětské chování a přemýšlení. (25.11.2017)

Only Yesterday. Velmi realistický příběh o vzpomínkách na dětství a vyrovnávání se s minulostí. Mladá žena se vydává z města pomáhat se sklizní na vesnici a zde přehodnocuje svůj dosavadní život. Pomalý příběh plyne ke svému konci bez složitějších zápletek. Nenabízí nakonec žádné rozuzlení ani řešení, jen jeho příslib do budoucna. Po tomto snímku ve vás však zůstává zvláštní pocit, že tento animovaný film kolem vás prochází jako sám život. Jen s malou dávkou nostalgie je mnohem blíž realitě než lecjaký hraný film. Pro mě další důkaz, že Takahata stále usiluje o překračování hranic žánru anime. (26.01.2004)

90% - Nádhera. Velmi pozitivní film plný nostalgie. Krásná animace, propracované postavy, reminiscence dětství v kontrastech s přírodou, a zajímavé hudební extrémy... Nevím, co to komu přelítlo přes nos, že dostal tak podivný a nevkusný nápad, ale přiznávám, že díky použití maďarské cymbálovky na mě japonský venkov působil ještě o něco víc "z jiného světa". Jméno Isao Takahata si po Hrobu světlušek a Only Yesterday budu pamatovat jako jméno svého nejoblíbenějšího režiséra anime. (30.05.2006)

Tenhle film (kategorie "kreslený" tady poněkud ztrácí význam) není vůbec pro děti, je upovídaný více, než mohl být a chvíli se zdá být reklamou na ekologické zemědělství. Když vám ale bude někdo tvrdit, že nádherně opravdové nemůže být zobrazeno skrze beznadějně pozitivní, nevěřte mu ani slovo. Stejně, když vás bude přesvědčovat, že nejkrásnější animované filmy vznikají v zemích, kde slunce zapadá. (05.07.2006)