Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po dvaceti letech navazuje Vachek na snímek Spřízněni volbou a zachycuje období před prvními demokratickými volbami v roce 1990 – čas euforie, nejistot i bizarností, kdy se z chaosu rodil nový politický řád. Vachkův film je zároveň úvahou na téma utopie a jejích rozporů. Básník Ivan Jirous ve filmu říká: „Volnost, rovnost, bratrství. Nesmyslné heslo, protože lidé se nerodí rovní. Pánbu každýho stvořil jinak. Ale to neznamená, že by neměli mít rovná práva.“ Film začíná citáty z jeho sbírky Credo quia absurdum (Věřím, protože je to nesmyslné.). Vachek je svérázným haškovským filozofem, podávajícím zprávu o pokusu vytvořit lepší a svobodnější společnost, který byl – podle měřítek utopie – odsouzen k nezdaru. Ale jedinečnost okamžiku ukázala nový pohled na člověka a politiku. Monumentální filmová koláž splétá události, dialogy a děje vynalézavou střihovou skladbou, která spojuje zdánlivě nespojitelné. Záběry politiků, mítinků, demonstrací a různých aktivistů, oficiálních i bezvýznamných výjevů se navzájem předznamenávají a glosují. Vedle Havla, Dubčeka a dalších, dnes zapomenutých postav zaujme levicový filozof Ivan Sviták, jehož politické prognózy se po letech s mrazivou přesností naplnily. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (8)

Stegman 

všechny recenze uživatele

Zvláštní. Vachkovo Spřízněni volbou o politice roku 1968 mělo hodinku a půl, ale nebavilo mě zdaleka tolik jako tahle tři a půl hodiny dlouhá freska o politice roku 1990. - Myslím, že to není jenom tím, že toho o roce 1990 vím víc. Hlavní důvod bych viděl v pestřejší paletě představených názorů a v prostoru, co řečníci dostali. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Film, v němž je Vachek ještě hlavně dokumentaristou. Sám o sobě zajímavý opus. Vachek si hraje s civilními, jakoby dehonestujícími detaily, jakými jsou například uklízečky luxující před příchodem politiků koberec. Zároveň k sobě formou koláže, ještě bez výrazného vlastního komentáře skládá motivy, v nichž spatřuje vnitřní podobnost. Už zde posunul Vachek v mnoha směrech hranice dokumentaristiky, jakkoli jde, vzhledem k následujícím dílům celé tetralogie, spíše o pouhé rozehřívání a přípravu. ()

Reklama

rysafi 

všechny recenze uživatele

Natáčení v roce devadesát. Vydání devadesát dva. Když už je po volbě (první svobodné po dlouhé době), když se sčítá, mluví Bondy o oligarchii - že ta demokracie, co právě nahrazuje totalitu, bude zřejmě oligarchického typu, a že je to normální. Je z něj cítit smutek a možná znechucení, ale nevysloví se přímo (teď si nejsem úplně jistý). A když už i Bondy domluví, nadšený dav zaplňuje první a druhé nádvoří Hradu, a chceme křičet, zpívat s ním: "Ať žije pravda! Ať žijí práva! Ať žijí vlasti ochráncové!" Leč posledním obrazem (Hradčany obklopené cizími symboly, cizí mocí) střízlivíme, protože se na film díváme se zpožděním třiceti let, a mrazí nás ten pohled. Tak moc to bolí. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Rozumím poezii, ale nevyznám se v politice, takže mě občas mrzelo, že nevím, kdo je ten kdo, kdo zrovna mluví. A také mne mrzelo, že se postupně upustilo od poezie. Nebo že už bych na ni s postupem filmu nebyla tak citlivá? Co je to pravda? "Co je to pravda? To je složitá věc. mrtví rodiče kolem/neměl bych ležet vedle nich/za ptáky nebeské/kteří nesejí ale sklízejí" ()

CheGuevara

všechny recenze uživatele

Pane Vachek, nezlobte se na mě, ale ten váš film je vážně nuda k ukousání, přestože je to hodně zajímavé téma. O polovinu kratší a trošku života do toho umírání, byl bych spokojen. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama