Hezké vesnice hezky hoří

Z bělehradské zoologické zahrady utekl lev a napadl dítě. Přichomýtne se k tomu nějaký člověk, skočí na lva a zneškodní ho. Druhý den deník Politika píše: CHRABRÝ SRB ZACHRÁNIL DÍTĚ PŘED JISTOU SMRTÍ!Do redakce přijde roz­čí­lený hrdina a říká: – Já nejsem Srb!Dalšího dne Politika otiskne: JUGOSLÁVEC HRDINOU DNE! Jenže člověk opět přijde do redakce a protestuje: – Já nejsem Jugoslávec!– A kdo jste?– Já jsem Bosňák ! Na druhý den titulek v Politice: BOSENSKÝ TERORISTA ZAVRAŽDIL LVA, MILOVNÍKA DĚTÍ ! .... Rat je kurva. (31.10.2013)

Takovym zpusobem popsat valku umi jen byvale staty Jugoslavie. Az perverzne se prolinaji pasaze drsne s temi humornymi, ktere mnohdy prechazeji az do abstraktni podoby. Ma to svuj osobity styl, ktery me bavi. Hlavne ale cerpa z pritomnosti a film je onou valkou doslova nasaty. Jediny duvod, proc nedam plne hodnoceni je snad necitlivy strih a fakt, ze tvurci chteli dat do filmu vice emoci a informaci, nez se do nej nakonec veslo. (08.08.2015)

Balkánská, bratrovražedná válka, možná jen na tomto poloostrově mají právo se u filmu smát, přitom ale zamačkávat hořkou slzu nad celou touto tragickou minulostí svých národů, minulostí, jež je v těchto končinách jakousi stálou a možná nikdy nekončící přítomností (použít v Srbsku slovo "četník" je stále životu nebezpečné). Skvěle zrežírovaný film nabízí excelentní propojení žánrů, drsnou emocionální houpačku i povedeně rozlítanou dějovou linii...snad také i odkaz. (29.07.2019)

Pět let po natočení filmu jsme se vydali se do Chorvatska k moři. Pamatuji si opuštěnou asfaltovou cestu do poloviny zarostlou trávou. Vydali jsme se k ní a našli místo na stanování. Ráno jsme se probudili na zvláštním místě. Rovina, na které stál stan byla vlastně podlaha rozbořeného domu. Zbytky zdí vstřebala příroda. Pod hromadou psího vína stálo auto, thůje byly ověšené vinou révou, hrozny právě dozrávaly. Všude to vonělo mateřídouškou, bylo slyšet cykády ... Zdánlivě klid a pohoda, ale ta opuštěnost místa byla bolestná. Nevím, jestli tam krásně hořelo, každopádně tam dřív někdo žil, možná tam byl šťastný. Neschopnost dialogu je počátkem nedoruzumění a nenávisti, která často nemá ani reálnou příčinu. K filmu samotnému: Méně je někdy více, určitě chaotičnost a překotný styl vyprávění kazí celkový dojem. Silný byl kontrast mezi bojištěm a čstým poklidem nemocnice i zpěv národních písní. (26.07.2019)

Vidieť tento film v Bosne, v jednom z tých dodnes ešte stále poznačených, rozbitých a poloopustených mestečiek, je niečo celkom iné ako len silný audiovizuálny zážitok, je to prežitok reality. ___ Spolu s ďalším Dragojevičovým filmom RANE tvorí LEPA SELA LEPO GORE úhrančivý diptych o psychologicky zruinovanej Juhoslávií 90. rokov videný zvnútra, priamo od zdroja. Divácka príťažlivosť vo forme postmoderného spracovania môže budiť dojem nadbytočnosti, štylistickej exhibície, ktorá vlastne až ruší účinok tej všadeprítomnej beznádeje - ale v skutočnosti ju možno práve naopak takáto dramaturgia scén, stavajúca do kontrastu aj prepájajúca rôzne časové roviny, podporuje a efekt dialekticky zosilňuje. Druhou námietkou v podobnom duchu je charakter hlavných hrdinov, bodrých a hláškujúcich aj zoči-voči smrti, aj napriek všetkým hrôzam, čo sa dejú okolo nich, ním samotným aj nimi páchaným. Tu treba brať do úvahy ani nie to, nakoľko takéto zobrazenie vystihuje akúsi hypotetickú národnú povahu Srbov, ale skôr v akých podmienkach sa tak dialo... - a že film bol točený v izolovanej krajine pre domáce publikum. Nevysvetľujú sa príčiny toho, čo sa deje, ukazujú sa devastačné následky toho, čo sme spustili/dovolili/nezabránili tomu a čo teraz požralo všetkých naokolo. (16.10.2023)