Les Lèvres rouges

Když mi kamarád F.W. Colqhoun říkal, že Les Lévres rouges jsou o lesbických upírkách, víc už jsem vědět nechtěl. A to jsem netušil, že jedna z nich je Čachtická paní. Hotel, kde se zastavil čas – jako ve všech dobrých filmových hotelech po sezóně – a melancholické pobřeží je hezké místo na to, aby se novomanželé poznali. Ne že bych to musel nutně škatulkovat, ale film je někde na hraně mezi artem a béčkem (no, nejsem si úplně jist, jestli taková hrana existuje), je místy dráždivý i ospalý a jak se blíží ke konci, je čím dál víc pitomější - až ke sledu karambolů jak z repertoáru smolaře Willyho E. Kojota. Nicméně jsou tam ty upírky. A poslední věc: přestože tu jde převážně o ženy, rodinná situace hlavní mužské postavy je skutečně… pozoruhodná. (21.06.2015)

Abych řekla pravdu, prozívala sem se tímhle upírským, lehce erotickým hororem až dokonce a v posledních 15 minutách už sem měla co dělat, abych udržela víčka otevřená. Ze začátku mi to podle hudby a výrazných barev trochu připadlo jako nějaké giallo od Argenta, ale tenhle mráček se brzo rozplynul. Bohužel. Je fakt, že po vizuální stránce je to hodně povedený, holky jsou nejen krásný, ale i hambatý a erotická atmosféra - především ta lesbická - možná nenechá jeden klacek v klidu, ale to je asi tak všechno. Jinak je to hlavně hodně utahaný, řekla bych že někdy až nudný. Navíc, když sem zjistila, že ta krásná paní, co vypadá jako kdyby vypadla ze starých filmů, je hraběnka Bathory, která (jestli sem to dobře pochopila) díky tomu, že se koupala v krvi a pravděpodobně ji i pila, se stala upírkou a přežila několik století, lehce sem vyvrátila oči a povzdychla si - svérázné zpracování příběhu Čachtické paní. Ale možná ještě jednou věcí sem byla ovlivněna. Není to totiž tak dávno, co jsem viděla Hlad, kterej je tomuto hodně podobnej, ale pro mě určitě snesitelnější. Ovšem oba dva oplývají nějakým uměleckým zpracováním, které je jistě znalci vychvalováno do nebe, ovšem já tomu nerozumím, takže nic pro mě. Napřed sem chtěla dát jen za dva, ale vzhledem k tomu, že sem Hladu dala tři a tohle je starší, zavřu obě dvě oči a své hodnocení zvednu (kdybych to viděla dřív, možná bych je ani zavírat nemusela), ale výš určitě jít nemůžu a to ani kvůli tomuto: "Dcery temnoty jsou nejvytříbenějším lesbickým upířím snímkem, který kdy byl natočen; jde o skrytý poklad, bez nadsázky kultovní fenomém, který objevují stále nové generace cinefilů. Uvolněné klima raných 70. let umožnilo vznik řady evropských hororů, které spojovaly tradici klasických upířích snímků se sugestivními příběhy a explicitně zobrazovanou sexualitou. Tyto filmy se často inspirovaly povídkou Sheridana Le Fanu Carmilla, byly delirantně-surreálného rázu a nabízely výsostně "dívčí" akce... Ačkoli je film hodně šokující a nešetří nahotou, pravděpodobně je méně drastický a krvavý, než Kümel původně zamýšlel (údajně se zaobíral scénou, v níž se sedm stovek pannen koupe v krvi). Zato je patrný vliv jeho krajanů, surrealistických malířů Paula Delvauxe a Leona Spilliaerta. Zamlžené, snové a smyslné nálady tvůrci dosáhli jednak využitím sugestivních lokalit (někdejší slavný grandhotel v Ostende), jednak poetického osvětlení, v němž převažují tóny hluboké červeně. Specifický výsledek dotvářejí somnambulní projevy herců a hereček." Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete (04.03.2014)

Tom Cruise cestuje časem. Nevím, v čem přesně spočítá kultovnost toho snímku, pravda je tu pár povedených scén a pár pěkných scén, ale jinak je to celé maglajz, co nemá hlavu a patu a trpí i na naprosto banální chyby. (29.03.2020)

Hororový film s mnoha společenskými podtexty, který opravdu disponuje pomalým snovým tempem, ale odměnou je výborná atmosféra s postupně odkrývanou hlavní myšlenkou snímku. (22.02.2016)

Kvalitný a originálny eurohorror, avšak značne podhodnotený a nepochopený. Výborná kamera a vizuálne spracovanie z neho robia až artovú záležitosť. Štýlovo mi to trocha pripomenulo The Hunger s Catherine Deneuve alebo Nech vojde ten pravý, čiže horrory, ktoré ťažia hlavne zo znepokojivej atmosféry. Nízke hodnotenie si vysvetľujem nesplnením očakávaní u bežných horrorových fanúšikov, pretože tento film je jednoducho iný. (16.10.2015)

Takový, abych tak řekl, starosvětsky úchylný... výtvarně pěkný s pomalým tempem. Z žánru celkem vybočující. Dobrá zábava. (28.09.2016)

Chtěl bych v první řadě pochválit pěknou kameru, zajímavé zpracování erotiky a posledních pár minut . Ale tenhle film má tak strašně pomalé tempo, že i jednonohý lenochod je rychlejší. Měl jsem strašné nutkání u toho usínat(a to jsem se na to díval O páté odpoledne). (14.11.2015)

Črta na téma pohlavních rolí v převleku za feministickou (?) upírskou alegorii (jeden z kritiků právem píše o "vpravdě znepokojivém zkoumání oné lidstvem navýsost blaženě schválené formy vampyrismu - totiž soužití muže a ženy") má rozhodně nárok na kultovní postavení. Část nemalého kouzla "Dcer temnoty" aneb "Krve na rtech" aneb "Rudých rtů" atd. vyzařuje z jejich formy : výprava, kamera, hudba a střih spolupracují na náměsíčné atmosféře, znepokojivé, smyslné a esteticky vybroušené. Byl bych ochoten uvěřit třeba i tomu, že některé detaily (nepletu-li se, v první třetině) ovlivnily takové dílo, jako je Roegovo "Teď se nedívejte". Co se týče herců, je film skrznaskrz protkán pavoučími osidly po dietrichovsku stylizované Delphine Seyrig coby Alžběty Báthoryové, vedle níž ostatní, režisérovi oktrojovaní představitelé působí jako průměrní (Karlen, Rau) až snesitelní (dřevěná Danielle Ouimet). (29.08.2014)

Upírske podanie grófky Bathoryovej sa vlečie pomaly, nič moc sa tu nedeje, krvi málo... Film však nenudí vďaka silnej dusnej atmosfére. (10.05.2018)