Přiznání

Reziser Richard Linklater po filmoch ako Before Sunrise a Before Sunset znova dokazuje, ze vie putavo natocit film s jednoduchym ustrednym konfliktom (stretnutie kamaratov zo strednej po 10 rokoch), odohravajuci sa cely v tesnom mikropriestore (jedna motelova izba s kupenou a WC) s minimom hereckeho ansamblu (Hawke, Thurman, Sean Leonard) a to sposobom, ktory je postaveny hlavne na dialogoch. A aj ked je miestami film mierne natahovany s zbytocne duplicitnymi sekvenciami rozhovoru, ide o velmi vydarenu studiu vztahov a charakterov, poznacenych jednou udalostou daleko v minulosti. (30.09.2004)

Super konverzačka s nečekaným vyústěním... Na to je Richard Linklater machr. Vždy rozehrává své vícemluvné filmy o málo hercích na malém prostoru. Kdo má rád divadelní minimalismus a inteligentní dialogy, tak filmy tohoto režiséra jsou veskrze všechny trefou do černého:-) Myslím, že v tomto filmu vystihl autor absolutně podstatu některých dialogů plných mnohoslovných vět, které ovšem ve své podstatě nic neříkají, protože pravda je spíše jednoslovná a slovy vlastně nevyjádřitelná. V tom je kouzlo tohoto filmu - pozorovat gestikulaci, která odkazuje na pravdu za slovy... Dost ze života - stačí si občas poslechnout pár hovorů v pohostinstvích a MHD...:-) (15.08.2010)

Hmm... nezávislý film. Na celém filmu mě nejvíce potěšilo že jsem ho zvládnul shlédnout celý od začátku do konce a nepodlehl pokušení jít dělat cokoliv jiného. Napřed jsem si myslel že takový film si může udělat doma každý. Spoustu zbytečně zdlouhavých rozhovorů... ale po chvíli se to vše začalo zajímavě zaplétat, takže úplně každý asi ne... spíše každý druhý. Konec byl vtipný a vzápětí naskočily titulky a já byl rád že to mám konečně za sebou, až se mi z toho chtělo dát 2* ale objektivně to byla meganuda a navíc kamera lítala tak že epileptik by to nemusel přežít. (14.08.2006)

Richard Linklater (Před úsvitem = nádherný film) si pohrává s třemi herci a přisuzuje jim (resp. scénář) destruktivní a poněkud zmatenou úlohu. Nezávislý pokus odehrávající se ve výsledku jen v jednom motelové pokoji a vystavěný primárně na konverzaci/dialozích s absencí hudby nenabízí tolik, jak by se zprvu mohlo zdát. Psychologie i cynismus postav, resp. určitých z nich, sice má něco do sebe a digitální kamerové hrátky napomáhají civilnímu obrazu, ovšem divák není nijak šokován, není uveden v omyl, není fascinován a nedá se ani říct, že by té konverzační hře tak úplně věřil. Pro mě osobně mírné zklamání (ještě že přišla Uma), ovšem zasloužených │60% (15.08.2006)

Jeden pokoj, tři herci a další důkaz o tom, že Richard Linklater takovéto konverzačky prostě umí je tady. Možná snad v prvé polovině, kdy jsou v ději zatím jen dva muži, to malinko drhne, ale s příchodem Amy získá PŘIZNÁNÍ nový rozměr a celkový dojem je potom více než dobrý. Herecké obsazení a scénář jsou největší klady tohoto nezávislého snímku. (16.08.2006)