Sním či bdím?

Uspávací přehlídka filozofických dialogů na pozadí snového světa. Po vidění Inception film může oslovit mnohem větší diváckou základnu, než předtím, ale současně vnímá rozdíl snu a reality jinak, než zmíněný nový hit. Linklater rád přemýšlí, rád točí pro něho zajímavá témata a rozhodně umí napsat fungující scénář plný dialogů, o tom není pochyb. Být hvězdou nezávislé Ameriky je jedna věc, ale oslovit zbytek světa věc druhá. Krom toho, tato "animace" naplňuje experimentální snahu realitu a sen vnímat ve stejných barvách. Není to na škodu. (25.08.2010)

Pseudointelektuální? Podle mě ne, Linklater a spousta lidí, která s ním na tomhle snímku spolupracovala, dle mého názoru měla jasno co chcou říct. Ale přece jenom je tam těch myšlenek a úhlů pohledu tolik, že je to k nestrávení. Některé spizody byly výborné (za všechny ta o svobodné vůli), jiné jsem zkrátka nepochopil a u některých jsem měl opravdu pocit, že Linklater vaří z vody (viz. štěk "Poslední Kirkegaardova slova byla rozprašte mě"). Neprůbojné dílo, kde se o tempu snad ani nedá mluvit, které vás v případě, že nemáte rádi ukecané filmy, či si jen chcete odpočinout, zoufale unudí... Na druhou stranu film, který mě po dlouhé době opravdu překvapil, dílo stejně originální jako podnětné (souhlasím s Meliesem v tom, že poskytne opravdu hodně témat k probrání, osobně však preferuju rozebírat je nad pivem) a v neposlední řadě důkaz Linklaterovy odvahy a nezávislosti - neumím si představit jak na tenhle film mohl sehnat peníze, klobouk dolů. Nemůžu (než) doporučit. (vyberte si;-) 80% (12.09.2006)

Když mrknete do galerie a uvidíte zpracování, tak vás hned asi trkne film Temný obraz, pokud jste ho stejně jako já viděli dříve. Sním či bdím? je vpravdě vizuálně velmi podobný a navíc vznikl o 5 let předtím a pod taktovkou stejného režiséra Richarda Linklatera, který dokonce i dělal zábavovku s Jackem Blackem, a to Školu ro(c)ku. U nás je asi tohle ne tak profláklý snímek, ale rozhodně stojí za pozornost. Nejedná se ani tak o klasické pojetí příběhu, ale o takový výlet za hranice snů. Postavy přicházejí, rozmlouvají o vnímání reality a zase odcházejí. Celé to působí jako taková snová sekvence scén, které se vynořují z čista jasna a stejně jako postavy se opět rozplynou. Nemohl jsem se na začátku ubránit pocitu omáčkoidních monologů, protože kadence slov a myšlenek je v nepřetržitém proudu, ale postupně jsem se na film naladil. Ani bych neřekl, že by forma zvítězila nad obsahem. Ovšem je pravda, že bez ní by to nebylo tak zajímavé a brouka do hlavy mi Sním či bdím? tolik nenasadilo. (17.11.2014)

(Pseudo)inťošský raj, z ktorého mi skoro vybuchla hlava. Musím začať na staré kolená začať fetovať.Forma je aspoň prvú štvrťhodinku zaujímavá a Linklatera mám podobne ako Soderberga rád, kvôli tomu, že sa celú kariéru hrajú a točia si pre seba. Občas však zabúdajú na to, že ich výplody pozerá aj niekto iný než oni 5/10 (28.01.2019)

Súhlasím s BlueZero , že to skôr súbor rôznych filozofií a pohľadov na svet. Formálna stránka je naozaj zaujímavá. Na zažiatku možno trochu rušivá ale po čase začne pôsobiť príjemne. Tiež ma potešila kvalitná hudba počas filmu. Tento film sa nedá pozrieť na jeden krát, pretože nemá skoro žiadnu dejovú osnovu. Film sa nepohybuje vertikálne, naopak skôr horizontálne a to spôsobom ponorenie sa - rýchle vynorenie, a znova ponorenie - rýchle vynoreniem, a znova... Mne tento film dal všetko už dobrých 20-30 minút pred koncom. Samozrejme je v tom cítiť psotmodernu ale v nej koniec koncov žijeme (či to chceme alebo nie), všakže?! Je to trošku ako filozofia drive-in. Zastavíte sa pri autom pri menu, postojíte tam 90 minút, a je už na vás či si niečo objednáte alebo odídete. Ja som si vybral a po skončení filmu zo mňa trieštili jedna myšlienka za druhou až som si ich musel zapisovať na papier. Toľko k tomuto filmu. Možno nekompaktný komentár, ale ono to pri tomto filme nešlo. Už sa teším ako si ho pozriem zas. (29.07.2005)