Miluj mě, prosím

Láska je sladká, láska je hořká. Miluj mě, prosím je dobrý film, Miluj mě, prosím je špatný film. Když šel před několika lety do kin a následně byl vydán na DVD, z dnes již ne zcela patrného důvodu jsem jej cíleně ignoroval. Před uvedením na ČT jsem jenom pro jistotu mrknul na zdejší hodnocení a s poměrně velkým překvapením zkonstatoval, že zhlédnutí je žádoucí. S úvodními titulky vyšlo najevo několik dalších zajímavých skutečností – remake na DVD nedávno vydaného francouzského Bytu, režie: Paul McGuigan. Právě po přečtení jména režiséra a zhlédnutí prvních minut jsem, jakožto člověk znalý gangsterky Nabít a zabít od stejného člověka, začal tušit, čím si Wicker Park vysloužil tak vysoké hodnocení: Vizuální atraktivita. Forma jde ruku v ruce se zamotaným příběhem – kombinatorické možnosti milostného pětiúhelníku jsou nebývalé. Zásluhou neustálých flashbacků a poodkrývání skrytých rovin již jednou viděné události film pěkně nabobtnává a jeví se mnohovrstevnatějším, než ve skutečnosti je. Závěrečné vystavení všech karet, totiž karet, jež by vám v partičce pokeru těžko zajistily vítězství, mě proto nemalou měrou zklamalo. Scénář přitom celou dobu paradoxně spoléhá právě na komplikovanost příběhu. (Anebo byl komplikovaný jenom způsob vyprávění?) Velkou slabinou Wicker Parku jsou slabí herci – v emotivně vypjatých scénách se utápějící Josh Hartnett, nanejvýš sexy ksichtíky rozdávající Diane Kruger, naprosto nepřesvědčivý Matthew Lillard a cosik málo uhrávající Rose Byrne. Na ten film se dobře dívá, tváří se totiž, že něco skrývá. Nenechte se ošálit, chce vás jenom napálit. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Silas, Nick Tow (16.02.2008)

Po zhlédnutí snímku Lucky number Slevin jsem zjišťoval, co ještě režisér Paul McGuigan natočil. Překvapil mě Acid house, ale žádný z dalších snímků jsem neznal, a proto jsem se rozhodl si nějaký sehnat. A onen "sehnaný" Wicker park mě naprosto odzbrojil. Na "fešácký" projev Joshe Hartnetta už jsem zvyklý a dalo by se říct, že mi vyhovuje. :) Rozhodně dobrou volbou bylo obsazení Diane Kruger, která se ve filmu celkově vzato moc neobjevuje, ale když se na obrazovce ukáže, člověku srdce zaplesá. Zkrátka, je nádherná. Alex (Rose Byrne) rozehrává hru na Lisu a všechno ji vychází..jenže pravá láska si k sobě vždy cestičku najde. :) Nevím, zní to slaďácky, což? Ale nebyl jsem toliko dojat od filmu Love actually. ;) "Love makes you do crazy things, insane things. Things in a million years you'd never see yourself do. But there you are doing them..can't help it." (04.11.2006)

Asi měknu, nebo se v nepřátelském znamení štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem, ale mně se tahle romantická věc i líbila. Teorie lásky je andělská, její praxe však dábelská. A dodnes vlastně platí nadčasové pravidlo, jak si najít svou Popelku - podle střevíčku. Jakkoli bych ji být v kůži hárajícího Hartnetta zabil, jako divák s kouzelnou Rose Byrne soucítím. A to morálně dopadla ještě docela dobře, takový Josh taky kecal jako Rudé právo o žních na západě - a to se nezmohl ani na omluvu, když svou snoubenku poslal v dost rozporuplné scéně do háje. (19.09.2012)

Kdybych neznal CSFD, tak bych si tenhle film nikdy nepůjčil, tomu věřte. Očekával bych tuctovou romantickou komedii...Ovšem zdejší interesantní hodnocení mě donutilo zkusit to. I tak moje očekávání byla stále poměrně nízká. A vyklubal sez toho velmi rafinovaný film, něco mezi romancí, detektivkou a thrillerem. Často jsem byl v napětí a pořád jsem byl zvědavý, co se bude dít dál. Chytrý scénář, zajímavá práce s časem, dobrá režie. Diane Krugerová mě vůbec nezaujala, ta opravdu neumí hrát, zato Rose Byrne ( sakra kdo to je? ) je vynikajicí, rozhodně nejlepší postava filmu. Sakra, já jsem dokonce uvažoval o pěti hvězdách! Díky, CSFD!! (14.06.2005)

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)