Zatracený otec

José Giovanni nenatočil mnoho desítek filmů, ale ty, které natočil, jej zapsaly do historie francouzské kinematografie. Jeho poslední film Zatracený otec je cestou do duše otce, rozhodnutého zachránit život svého syna, čekajícího v cele smrti na gilotinu. Děj plyne pomalu, cely se zdají být menší, nervy se postupně natahují a napětí pomalu roste. Přestože film trvá skoro dvě hodiny, nenudil jsem se ani chvilku. (19.07.2010)

Moc pěkná studie vztahu otce a syna zasazená do atraktivní mezní situace po vynesení rozsudku s trestem smrti, která otce donutí přemýšlet o otcovské lásce, povinnosti ji náležitě projevït, o výchově, odpovědnosti za ni nejen vůči dětem, ale také vůči všem ostatním. Navíc je zde všechno vyjdřováno velice umírněnými, střízlivými prostředky, čímž film působí navzdory napětí a tématu uhlazeně a téměř mile. (23.07.2009)

Je hezké vidět, že i v roce 2001 ve Francii vznikali filmy, ze kterých člověk cítil typickou Francii 70. a 80. let. Pak jsem si všiml, kdo film natočil a vše jsem okamžitě pochopil. Dost možná jeden z posledních filmů této vlny, protože dneska ve Francii takový film nikdo nenatočí. Smutný, ale radostný zároveň, smutný a upřímný v mnoha ohledech. Prostě Francie, která se nezapomíná. (18.06.2013)

Vcera som to akurat dopozeral, ale ako reziser ma Giovanni absolutne neoslovil. Film je to dost schematicky jednoduchy, nudny, bez vyraznejsieho hereckeho mena, ktore by ma oslovilo. To uz fakt radsej ostanem verny filmom takeho Truffauta nez tejto nude. Pripadne este Luc-Godard, Henri Verneuil a Claude Zidi. 35 % (18.06.2013)

Uživatelé Malarkey, Enšpígl a LiVentura to dost přesně vystihli. Film přes svůj pozdější vznik patří mezi oblíbený francouzský styl 70.-80. let. Především ukazuje složité rodinné vztahy nejen otce a syna, ale i obou manželů. Dává k zamyšlení, že ne každý "vrah" a odsouzenec na smrt je špatný a zaslouší si to. 70% a 4*, 16.6.2014. (17.06.2014)