Nezapomenutelné dětství

Ten film má skvělý název. Má i vynikající obsazení. Lokace a celá ta atmosféra je neskutečně příjemná. Ovšem je v tom celém nějaký háček. A to, že ten film je takový - až moc jednoduchý...až moc lidský a až moc "příjemný". :) :) Jsou to plusy či špatné body? :) Anton Yelchin už i v tomhle filmu ukázal, že je dobrý herec. Robin Williams se na svoji roli "retarda" skvěle hodil :) A Duchovny je tam jen jako bonus navíc....Je to hodně příjemný film, který Vám možná připomene Vaše dětství a první problémy s opačným pohlavím :) Ale je to tak krásně nevinné, ale v tu chvíli je to přitom ten největší problém na světě a nic se tomu nevyrovná..vzpomeňte si na to ale za 10 let až budete řeši "opravdové" strasti života.... (26.03.2016)

Tak tenhle debut Davida Duchovnyho mě opravdu překvapil a nemám žádný problém s tím, že si ve filmu i zahrál. Já bych udělala úplně to samé. Nepřišlo mi ani, že by někde příliš tlačil na pilu. Film v podstatě plyne pomalým tempem až do konce. Nejsou zde žádné otočky o třistašedesát stupňů. Kdyby Pappas nedělal takové blbosti, tak bych ani neřekla, že byl postižený. Více atributů evokující dobu sedmdesátých let by neuškodilo, ale pro přiblížení doby, ve které Tomy žil, to stačilo. (10.01.2012)

Musím říci, že jsem velice příjemně překvapen - jedná se o sympatický režijní počin Davida Duchovného, který dokáže diváka potěšit, příjemně pobavit a v neposlední řadě dojmout. Velmi silná je především poslední třetina filmu, kdy si vzala život Tomova matka. Film v sobě obsahuje velmi zajímavé prvky, kamerové záběry i pozoruhodné dialogy, a přesto že tento film k sobě nepřitáhne masy diváků, mám po jeho shlédnutí velmi silné dojmy a naprosto zaslouženě mu dávám čtyři hvězdičky. Robin Williams se rolí bláznů, polobláznů a snílků už asi nezbaví, ale tentokrát mi připadá celkem nevýrazný, naopak poměrné dobrý dojem na mě udělala Téa Leoni v roli Tomovy matky. (05.02.2012)

Co mi na tomto filmu vadilo nejvíc? Těžko říct... asi všechno to, co je typické pro laciný sentiment: ... ta myšlenková plochost, ta faleš vydávající se za hlubokou životní pravdu, to podsouvání sexu dvanáctiletým, ten retardovaný dospělák, který rozdává svoje moudra à la Sokrates, kudy chodí ("Vím, co vím. A přesně vím, co nevím..."), ta černošská narkomanka z okna samotky ve vězení, která umí 13letému tak skvěle poradit s moudrostí až nadpřirozenou... (Asi proto je to symbolicky "shora", ne?) A ten 13letý, který maminku odpojí od hadiček hned po tom, co prohlašuje, že on, on sám se o ni bude starat... A aby výčet všeho, co nemusím, byl úplný, tak ještě přihazuji na váhu vulgarity a nevkusnosti slovem i obrazem. - Mimochodem proč musí být tolik scén na WC? To je nějaká nová móda? - Do toho všeho výše zmíněného pak pohoršující zacházení s Biblí ve škole zapadá zcela přirozeně... Nemohu tenhle film hodnotit, nerada dávám "odpad". Ale při troše dobré vůle si přece jen odnáším jednu upotřebitelnou myšlenku: "Utíkej, utíkej odtud...", radí černoška Tomovi. Ano, utíkám od české televize, kterou jsem si zase jednou neuváženě a naivně zapnula! (03.10.2013)

Ale jo. David Duchovny nenapsal úplně špatný scénář, i když zajímavější je rozhodně vzpomínání než konečné rozhřešení. Anton Yelchin už před těmi jedenácti lety ukázal, jak je skvělým hercem, Robin Williams už to dávno dokazovat nemusel. Sešla se skvělá parta, díky které je ten film pěkně poetický a milý, i když má svoje depresivní momenty, ale ty k tomu také patří. (20.02.2015)