Club Zero

Od zdravého přístupu k životnímu stylu, přes slepé najetí na vlnu moderních trendů až po mrazivé vymývání mozku a sektářství. Club Zero má velmi zábavnou (ve smyslu černé komedie) a myšlenkově plodnou premisu, která by v tomto pojetí vydala na super osmdesátiminutový snímek. Problém je, že ani zdaleka nemá takovou hloubku, aby utáhl tu reálnou téměř dvouhodinovou stopáž. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Povýšená strejcovina o tom jak jsou dneska ta zmatená privilegovaná děcka manipulovatelná a univerzity líhništěm vadných životných rozhodnutí. Formálně to jsou vyčórovaní staří Lathimosové a Seidlové, ale zatímco první natáčel téměř čisté metafory a druhý paradokumenty, tohle je jakýsi pokus o satiru a hyperbolu. Satira je pak v tom, když nám film podruhé celou větou musí opakovat, že ekologická fanatička byla lyžovat ve Švýcarsku, hyperbola když děcko před rodičema dlabe vlastní zvratky. Já vám rozumim, taky nenávidim dospívající, ale fakt vás baví tomu věnovat tolik energie? (09.07.2024)

Lehce provokativní snímek s pozoruhodným námětem, z nějž se nicméně podařilo vykřesat jen velmi mělkou satiru, která se v tématu kritiky poživačného konzumerismu pouze nejistě převaluje. Na jednu stranu nabádá k zodpovědnějšímu přístupu ohledně stravovacích návyků, na stranu druhou si ale zároveň z alternativních výživových trendů utahuje. Především ale filmu schází ostré hrany, neodváží se pustit do ničeho opravdu radikálního, ničím nešokuje, ba dokonce ani nevyvede z míry. Vizuálně sice upoutá a místy i zdařile operuje s motivy pokrytectví a elitářství vyšších společenských vrstev a budování kultu osobnosti okolo kantorky, jejíž manipulativní vliv má na dospívající mládež zhoubné důsledky, nicméně v tom ostatním spíše selhává, nevyužívá svůj potenciál a zanechává dojem pouhé festivalové bizarnosti, jejíž úvodní varování týkající se explicitního zobrazování poruch příjmu potravy je jen prázdnou manýrou. (09.07.2023)

Club Zero pod taktovkou Jessicy Hausner se vkusně vysmívá dnešním lifestylovým kultům a trendům, lidské naivitě a náchylnosti na snadné vymytí mozku. Až wesandersonovským stylem, možná trochu šmrncnutým burtonovským, předkládá mistrně a s pevným scénářem příběh, který leckomu pohne žaludkem. Zdejší dětské herecké výkony až překvapivě dechberoucí a vizuál i hudební monotónní podkres krásně podtrhuje zdejší sterilní a až bezduchou atmosféru. Navíc se dostává i ke kritice rodičovské výchovy, která v dnešní době z různých důvodů nezřídka selhává a nastoluje satirické zrcadlo celé společnosti. Mia Wasikowska se opět našla v této chladné roli a dodala tomuto filmu pilíř, kolem kterého srší všechna ta tvůrčí exploze. Za mě skoro až dokonalé. KVIFF 2023 (21.07.2023)

„Je zřejmé, že nevyvíjíme nátlak, ale byla bys překvapená, jak moc soutěživé ty děti jsou. A velmi vnímavé.“ - „Se mnou jsou v dobrých rukou.“ V těch nejlepších…Až na Bena s jeho matkou jsem se musel všem těm snobským dětem a stejně založeným rodičům škodolibě smát (a bouchnout smíchy u šarlatánky pokrytecky mluvící o práně jako o něčem malinko esoterickém). Je ale třeba dodat, že mě zároveň i nejednou zamrazilo. A už si ani nevybavím, kdy naposled jsem u filmu odvracel zrak jako zde u zvratků (jistě nutričně výživných, ehm). Ano, řada věcí působí záměrně přehnaně až absurdně, ale jinak je tahle zlomyslná a dost aktuální satira velmi trefná. Oceňuju i hudbu se zvukem a také cynicky otevřený konec. Dávám solidní 4*. „Někdo, kdo nechce jíst, není tolerován. Víš proč? Protože to lidi děsí, když zpochybňuješ jejich pravdu. Většina lidí je jako tvůj otec. Drží se svých přesvědčení jako hole, bez které by upadli. Většina lidí nemá sebemenší ponětí, čeho jsou schopni. Jsou přesvědčeni, že musí jíst, aby přežili.“ - „A…není to pravda?“ (27.06.2024)