Jeux d'enfants
Detské hry
Love Me If You Dare
Love Me If You Dare
Love Me If You Dare
Love Me If You Dare
Režie:
Yann SamuellScénář:
Yann SamuellKamera:
Antoine RochHudba:
Philippe RombiHrají:
Guillaume Canet, Marion Cotillard, Gérard Watkins, Gilles Lellouche, Élodie Navarre, Nathalie Nattier, Julia Faure, Christophe Rossignon, Michel Angely (více)Obsahy(1)
Osmiletý Julien vnímá všechno kolem sebe jako prostor pro hru, ve které má skutečnost stejnou hodnotu jako představy. Jeho nerozlučnou kamarádkou se stává spolužačka Sophie a společně nejraději hrají hru "vadí, nevadí". Všude - doma, ve škole... Julien a Sophie ve svých hrách pokračují i v dospělosti, kdy se jejich kdysi bezproblémový vztah naplňuje hádkami a nedorozuměními. Pro dobře situovaného Juliena, který si svědomitě nalinkoval úspěšnou kariéru i rodinný život, se Sophiiny stále radikálnější zkoušky stávají měřítkem opravdovosti života, který žije. Film Vadí nevadí je hravou komedií o vážných věcech, kdy láska se stává hrou na život a na smrt. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Zvláštní to film, hlavním námětem je dětská hra, která se táhne do dospělosti. V dětství to bylo nevinné, s přibývajícím věkem se nevinnost vytrácí a začíná to být agresivní a zraňující a nakonec i život ohrožující. Je zajímavé sledovat, jak taková hra změní život, jak postupně člověk neví, co je hra a co je život, ale nedokáže přestat hrát. Ústřední dvojice byla skvěle zvolena, i když se přiznám, že ze začátku mi byl Canet trochu nesympatický. Mám chuť si zahrát. ()
Tak nevím.. jako na houpačce. Začátek mě nebavil, druhá kapitola mě vtáhla, u třetí jsem začínala být naštvaná... a ten konec mě zmátl úplně. Perfektní ústřední dvojice a film, co po sobě zanechá zvláštní pachuť. ()
Film o lásce na život a na smrt a poslední kapitola byla naprosto úžasná...už dlouho jsem nebyla žádným filmem tak uchvácena ()
francuzi mali vzdy silne zaludky na gyce a depresivnu nostalgicku kolorizaciu. tento film ma zarazal od zaciatku svojou skrytou krutostou, nasilim voci detom a bezohladnostou hlavnych hrdinov k svojmu blizkemu okoliu. nehovoriac o tom, ze vela kuskov ambicioznej dejovej skladacky do seba nezapadalo ani pri najlepsej voli. dopozerala som to len s velkym sebazaprenim. ()
Počáteční dětský svět her a přátelství se postupně vyvíjí až do dospělosti hlavních protagonistů. Chlapec a děvče od dětství spojeni jednou hrou, která je zpočátku vcelku nevinná. Osudová láska a postupná zvětšující se zvrácenost hry graduje ve finální scéně. Barevnost obrazu, kouzelnost originálního námětu a soundtrack, kterému vévodí různé verze nádherné písně La vie en rose, to z filmu dělá úžasnou podívanou. Dovolím si vyzdvihnout jednu scénu, ve které hlavní hrdina prchá před policií a přemítá, co všechno zastíní Sophie. Tento film si mě svou podivností (převážně konec) prostě získal. ()
Blbost od začátku do konce... Kdybych předtím neviděla, že to tady má 73 %, tak bych to po pár minutách vypnula... a tento promrhaný čas jsem mohla využít na něco lepšího. Kde to vzalo tolik procent? ()
Asi nejzvláštnější romantický film, jaký jsem kdy viděla, který klade spoustu zajímavých, takřka filozofických otázek. Zda se vám bude líbit asi hodně záleží na tom, jestli přistoupíte na hru hlavních postav a nebudete přemýšlet nad tím, proč si pro zábavu ubližují a všechno tak komplikují, když by stačilo říct “miluji tě”. Film o tom, že dospět a začít žít ve stereotypu je někdy nemožné a že láska občas přináší mnohem více bolesti než štěstí. Nebo alespoň takhle jsem těch 90 minut vnímala já.... ()