Adikts

To, že jsme všichni v lednu měli čas sledovat tuhle mrdku dokazuje jedno: Máme se tu pořád moc dobře a většina z nás má houby co na práci. Zatímco Banger vystihoval svět, kterej mě sere, se všemi jeho paradoxy a prefabrikovanou barracudovitou hudbou bez duše, nezřízeným braním (často pajcovaných) drog, módním pozlátkem a egomaniakální izolaci touhy stát se nejlepším (třeba rapperem) prostříhanou post-moderními spektákly různých Svartů a jiných youtubových one hit wonderů, byl to vlastně skvělej film. Ale tohle? Kámo, mám v píči. Takhle závislosti nefungují, nejspíš ani studium adiktologie ne, a jako česká verze Misfits ta sračka pokulhává ve všech směrech, snad až na něktěrý vizuální momenty. Stejně tak nechápu, proč mají místní tvůrci, ať už filmoví či hudební, potřebu vykopávat samohrajkovej kolotočářskej popík, Míšu Davida nebo ty nejhorší cajdáky od Mekyho. Sedlák si snad mysí, že je filmovej Burroughs, ale ve skutečnosti je spíš takovej Viewegh. I pokud s tímhle cílí na děti, tak je to hodně špatný. More, buď si dej pořádný piko anebo přestaň s koksem a jeď se někam nadejchat čerstvýho vzduchu. Dokoukal jsem to nejspíš jenom kvůli Lucianě. (17.02.2024)

Seriál určitě selhává v tom sdělit něco hlubokomyslného o závislosti, předat nám nějaké sdělení. Na druhou stranu já se nechci dívat jen na seriály, které se nám strašně vážně snaží něco sdělit (a často jim to nejde). Tedy jasně, můžete namítnou, že seriál nám sděluje, že represe drog není řešení, což ale moc objevné není. A ti, kteří si myslí, že represe je řešení, tenhle seriál vypnou po 5 minutách, takže tohle sdělení taktně přejdu. Proto jsem postavy neanalyzoval, nerozebíral nelogičnosti, jen jsem si užíval tu drogovou jízdu. A bavilo mě to. Hudba dokonalá. (10.01.2024)

Po vynikajícím a po zásluze oceňovaném Bangerovi Adam patrně notně zpychnul a řekl si, že teď vlastně děsně rozumí feťáckým psychózám, a jakože pod záštitou (slovní základ „zachcat“) boje proti drogovým závislostem uklohnil pravou Sedláckou smaženici z lysohlávek pro pubescentní degeneraci, kdy při předložení scénáře patrně řádně zhulil krekem nějakého hodného strýčka z veřejnoprávního bandity, kterýžto to na tripu dobrovolně zacvakal. Smaženici z lysohlávek, většině jejíž po piku dozajista prefíkaných narkojinotajů a narkoposelství, jakož i tomu údajnému a hodně dobře ukrývanému odbojovému mementu, porozumí možná jen tvůrce sám a pár smažek v posledním tažení. Má to sice několik neotřelých nápadů a sugestivně hnusných či řádně vychlazených momentů, přičemž to přirozeně slizký Uhlík táhne nejen svým pérem, ale i herecky, seč mu metadon stačí, ovšem pro většinového a řádně nenapajcovaného diváka je to spíše otravné perníkové utrpení a šest hodin psychotropního blábolení s bandou totálně nesympatických prkenných pizd, chovajících se poplatně svému přirození, sjeté, či nikoliv. Rovněž rozhořčeně vytýkám tu odpornou bandu zaprodaneckých anglicismů, jakož i trapný čenglišský pičoid jako titul. Neodehrává se to v žádném degenerativním anglosaském mrdníku a světový bestčuměl to taky nikdy nebude, Adame, tudíž by se v tomto kontextu jevil název „Závyslácy“ jako mnohem méně kokotský! Příště ty idioty mentorsky uč nejen nefetovat, ale také ctít svůj rodný jazyk, aby ho „neměli tolik v piči“! (19.01.2024)

O tom, že drogy jsou špatné, není pochyb a nemusí nás přesvědčovat pouze školní poradce Mackey, že áno. Bylo nás pět pro současnou generaci, kdy se po aplikaci látky začínají projevovat zvláštní schopnosti, které je potřeba zastavit dříve, než dojde k tragédii… no, to by se z toho jeden podělal. Adam Sedlák je rozhodně šikovný tvůrce a jeho Mišíkovo pražské dýlování mě bavilo moc, zde si vzal však bohužel špatnou lahvičku, která mi nesedla. Příště se snad „vymasmaží“ více. Nic moc rozjezd, dojezd byl ještě horší a postavy mi byly celkem ukradené. Odnáším si tak pouze ponaučení, že většinu problémů může vyřešit Meky Žbirka. ■ AnanAss‘s Score: 3/10 ■ (19.01.2024)

Adam Sedlák je na naše poměry specifický tvůrce a i když jsou Adikts zatím jeho největší haluz, která chvílemi nedrží úplně pohromadě, jsou stále zábavnou jednohubkou, která umí být stejně tak vtipná jako nepříjemná. Mladí a neokoukaní herci v čele s Petrem Uhlíkem to táhnou celkem s přehledem a i když si nejsem úplně jistý, že by sledování Adikts odradilo někoho od požívání drog tak na mě to celkem zabralo a nejednou sem si zopakoval okřídlenou mantru : Neberte drogy. Nikdy nikomu neberete drogy!...70% (30.01.2024)