poster

Piano

  • Austrálie

    The Piano

  • Francie

    La Leçon de piano

  • Slovensko

    Piano

  • Velká Británie

    The Piano

Drama / Romantický / Hudební

Austrálie / Nový Zéland / Francie, 1993, 121 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • -bad-mad-wolf-
    *****

    Piano nepatří do sorty snímků, které by vyrážely dech náhlým emociálním výbuchem. Zapadá do té početně slabší, ale o to cennější skupiny, kde pocity mistrně oscilují mezi hraničními přímkami smutku a vášně, mezi klidem a bouří, aby se tu a tam zlehka vrcholu dotkly a zase se stáhly do prostoru neklidného čehosi. Nevím, jestli je to tím, že na režisérské sesli seděla žena, ale výmluvnost některých scén je ohromná, bez potřeby komplikovaných dějových rekvizit. Stačí jeden záběr na Adin obličej, hledící za klavírního doprovodu na pláž "zdobenou" opuštěným pianem, a víme, že bez svého milovaného nástroje nedokáže pokojně žít. Baladicky rozehraný příběh se nesnaží soustředit na kontrast vznešenosti postav s nehostinností Nového Zélandu - ten slouží jen jako hezká kulisa vesmíru citu a necitu, který se rozprostírá mezi třemi hlavními postavami. Nádherná je kupříkladu scéna, kdy se již uvědomělý Stewart snaží se vší marností v lese "získat" Adu, která před obchodnickým chladem svého manžela stále dobrovolněji utíká k touze negramotného dobráka Bainese. Černobílost tu neexistuje, nikdo není vítěz, nikdo není poražený. Kdoví, jestli na tom tváří v tvář institutu člověčenství není nejlépe právě Stewart. I přes ohavný čin, spáchaný v náhlém bolestném zmaru. A ten dvojsečný konec je prostě vytoužená třešinka na dortu. Proč by piano, které je středobodným symbolem všeho, nemohlo být i finálním elementem, rozhodujícím o... moment, ono už je tak trochu na divákovi, který obrázek si dosadí na poslední místo právě dokonaného díla. Skvělé herecké výkony všech zúčastněných - malá Paquinová si odnesla oscara zaslouženě. Lokace nemohly být vybrány lépe. Všechno je tolik neučesané, tolik krásné... 10/10(19.3.2008)

  • k212
    *****

    Otevřená sexualita, voyerismus, fetišismus. Emancipace. Nespoutaná, krutá, krásná příroda. Naturalismus. Odpoutaní, živelní Maorové konzumovaní kolonizátory. Asimilace. Nudní, bigotní, fádní přistěhovalci. Konzervatismus. Vášnivá, bouřlivá, maximálně emoční, komunikativní hudba. Komplikovaně malé, větší i velké vzdory hrdninky, hrdinů. Všespojující objekt, stojící ve středu dění, skrz nějž jsou prosévány emoce, reakce i akce. Kdykoliv Piano vidím, přemýšlím jak správně definovat, v čem je tak vynikající, tak jedinečné, pominu-li spojení obrazu, hudby a přesného herectví. Je to však nelehký úkol, protože Piano je komplikovaně zašifrované, v tolika rovinách a vrstvách, že to vydá na mnoha-stránkové studie odborníků. P.S. Mám velmi živé vzpomínky na moje první setkání s Jane Campion, někdy koncem devadesátých let proprala tento skvost do sobotního prime-timu ČT1, což byl pro mne vskutku dlouhotrvající zážitek.(11.1.2003)

  • Shadwell
    ***

    V životě každého z nás je kus prázdnoty. Někteří lidé ji vyplňují uměním, jiní se o to snaží Bohem a další třeba studiem. Pro mě to byly vždycky drogy. Pro Jane Campion to byla hudba. Navzdory přemlouvání mě ale film nepřemluvil, což může značit dvojí – film je špatně zhotovený (přece jen Campion od té doby nic kloudného nenatočila), nebo mi něco uniklo a uniká.(8.6.2008)

  • Sarkastic
    ****

    Velmi zvláštní, podivné romantické drama. Jeho kouzlo mu dodává především přenádherná hudba (po předchozím minimalismu pro mě byl Nymanův soundtrack k Pianu mírným šokem). Nosným dílem tohoto filmu je jistě výborná Holly Hunter, která očima dokáže vyjádřit spoustu emocí, i když občas by menší nápověda neuškodila, těžko se v její hrdince zorientovat (natož pak nějak víc pochopit). Mužští jedinci, ať už šílený žárlivec či nadrženec jsou pro mě osobně postavy spíše podřadné. Naproti tomu Anna Paquin je výrazná až dost; směle se může přihlásit do soutěže o jedno z nejprotivnějších dětí v dějinách filmu (navíc ani motivy její postavy nejsou příliš dobře zvládnuté). Příběh je jinak docela tuctový, originálnějším ho dělá spíš prostředí, ve kterém se odehrává než jeho téma. Díky Holly Hunter a Nymanově hudbě ještě dávám slabší 4*.(5.7.2012)

  • LiVentura
    ****

    Velmi citlivě zachycené drama dvou mužů a jedné ženy, které osudově spojil Nový Zéland a piano oné ženy, která skrze něj komunikuje se světem a vyjadřuje své niterní pocity... Nemohu snad nic vytknout, hudba, scenérie, herecké výkony, prostě vše, jak má u velmi dobrého snímku být. Měli by vidět všichni zamilovaní.. :-)(16.11.2011)

  • - Režisérka Jane Campionová byla v historii teprve druhou ženou, která získala nominaci na Oscara v kategorii nejlepší režie za tento film. (zdeny99)

  • - Autorem závěrečné fráze "There is a silence where hath been no sound. There is a silence where no sound may be. In the cold grave, under the deep deep sea," je britský básník a humorista Thomase Hooda. (7trpasliku)

  • - Holly Hunterová hrála většinu skladeb na klavír sama. (Pluhy)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace