poster

Piano

  • Austrálie

    The Piano

  • Francie

    La Leçon de piano

  • Slovensko

    Piano

Drama / Romantický / Hudební

Austrálie / Nový Zéland / Francie, 1993, 121 min

Režie:

Jane Campion

Scénář:

Jane Campion

Kamera:

Stuart Dryburgh

Hudba:

Michael Nyman

Producenti:

Jan Chapman, Mark Turnbull

Střih:

Veronika Jenet

Zvuk:

Lee Smith

Scénografie:

Andrew McAlpine

Kostýmy:

Janet Patterson
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dan9K
    ***

    Film, který chce být moc krásný, ale ve výsledku pro mě zůstává opravdu krásnou jen hudba Michaela Nymana. Ale je to zvláštní. Zatím vždy, když jsem si zamiloval soundtrack před zhlédnutím samotného filmu, byl jsem nakonec i se samotným filmem velmi spokojen (Barbar Conan, Omen, Amélie nebo Hodný zlý a ošklivý). Teď to neplatí. Zde jsem nedokázal překlenout naprostý nezájem (z mé strany) o nepříjemné hlavní postavy, námět, který mi vyloženě nesednul (i když uznávám, že v subžánru trojúhleníkových romancí se jedná o zajímavější variaci) i použití hudby mě zklamalo (přílišný výskyt hlavního tématu a kruté střihy ostatních, dle mého, zajímavějších kompozic). Milosrdné hodnocení dávám kromě hudby (která na něm má lví podíl) za scény se sekerami, sympatickou Annu Paquin a samozřejmě, jak jinak, za sexy prdelky Harveyho Keitela a Sama Neilla.(22.11.2008)

  • Phobia
    ***

    Psychologicko-romantické drama s nádhernou hudbou, skvělým hereckým obsazením, hezkou výpravou a působivým příběhem "ze života". Proč tedy hodnotím tak nízko? Romantika a erotika nejsou to, co ve filmech vyhledávám, snad proto mě "Piano" neoslovilo tolik, jak by mělo. I stopáž mi připadala nadměrná. Ovšem viděla jsem to hrozně dávno, tehdy jsem měla jiné hodnoty i měřítka, takže se na tenhle film příležitostně ráda podívám znovu a dost možná nějakou tu hvězdičku přihodím. Prozatím 65%... a 100% za nádherný soundtrack.(13.3.2009)

  • Tatatranka
    *****

    Stačí přijít o článek, aby se cosi rozpadlo. Ticho napuchne - puká a mluví, takt po taktu... Až najednou, zaříznuté křikem zvenčí, dohraje. Ve hře je řeč zakřiknutá v minulosti. Řeč je o našem mlčení v tichu. Těžko vyslovit něco, co zakřiknuté uvízlo po zhlédnutí jednoho okamžiku. Není to ani nostalgie, jako spíš úlek, není to úlek, jako spíš zamrznutí. Slova, která jsou na hraně, uklouznou při cestě ven zpět dovnitř... Jinými slovy, okamžik trvá, dokud se nevysloví - mlčím.(20.4.2008)

  • Renton
    ***

    Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo.(8.9.2011)

  • Jordan
    ***

    čojaviem... kto je bez viny (že sa mu niekedy nepáčil nejaký všeobecne rešpektovaný a očividne skoro objektívne kvalitný film), nech hodí kameňom, ale aj keď je anna paquin rozkošne oprsklá, nafučaná slečinka, holly hunter je krásna (a nahá) a novozélandská príroda tu miestami vyzerá lepšie, než v pánovi prsteňov, je to buď príliš ženské (dokonca ja na mňa - a to pritom pride and prejudice joea wrighta mám rád), alebo neviem... lebo ma to veľmi nebavilo... bavilo ma pozerať sa na to, ale nebavilo ma to sledovať;(3.2.2013)

  • - Autorem závěrečné fráze "There is a silence where hath been no sound. There is a silence where no sound may be. In the cold grave, under the deep deep sea," je britský básník a humorista Thomase Hooda. (7trpasliku)

  • - Divadlo, které vidíme v průběhu filmu, zobrazuje příběh Modrovouse, který vraždil svoje ženy a jejich těla schovával v malé komnatě ve svém zámku, a pomocí klíče od této komnaty zkoušel svoje následující ženy. Poslední Modrovousově manželce se podaří uprchnout a najít štěstí jinde. (Morien)

  • - Baines (Harvey Keitel) má při svém příchodu na divadelní představení o příběhu Modrovouse nepomalovanou tvář, ač o pár vteřin později, kdy se jde usadit na židli, ji má již pomalouvanou domorodými malbami. (Lynette)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace