Reklama

Reklama

Piano

  • Austrálie The Piano (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Snímek Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Brontëové a Emily Dickinsonové, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870, v období končících střetů Britů s domorodými Maory. Sem, do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se neshodne se svým obchodnickým manželem Stewartem, postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže… Campionová citlivě a vyzrále pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská, neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy jsou jen obtížně prostupné. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery obtížně definovatelné. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (387)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Koukat se na holou prdel Harvey Keitela je přesně to, co po náročném pracovním dni potřebuji. Ne, samozřejmě film není jen o jeho prdeli, například Stuart Dryburgh za kamerou doslova kouzlí a oscárek je ve správných pacičkách. Ani oscar za kostýmy nejsou střelou vedle, například než by si dotyčná dáma sundala tu obří sukni, mohl bych si jít na poštu pro první důchod. Herecky září Holly Hunter, ale měla to trošku ulehčený, protože mužský postavy byli psaný čistě pro její postavu, takhle jednoduchý mužský charaktery napíšou studenti v prvním ročníku famu od čehož se odvíjela zápletka příběhu, která díky tomu dostávala hodně amatérskou příchuť. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Kolik musí žena obětovat, aby byla slyšet? Piano, symbol vyspělé společnosti, poskytuje Adě výsadu. V očích mužů se díky němu stává ženou z jiného, tajuplného světa, čímž je tradiční střet pohlaví obohacen o neméně směrodatný, antropologií lehce načichlý střet kultur. Zatímco Baines touží její svět blíže poznat, její manžel jej chce ovládnout, kolonizovat. Objemný hudební nástroj, který s sebou vláčí jako své břímě, pro protagonistku zároveň představuje možnost úniku do svého vnitřního světa. Díky Bainesovi sice postupně objevuje hudbu také mimo sféru vlastního hraní, zároveň se tím ale vzdaluje dceři, jejíž ztráta by pro ni představovala větší ránu než opuštění manžela. Jakkoli se rozhodne, samotnou ji nečeká štěstí, nanejvýš jen další bolest a ponížení. Ač tvoří jádro snímku klasický milostný trojúhelník a Ada v souladu s melodramatickými zákonitostmi působí jako magnet na veškeré utrpení, Jane Campion banální melodrama nenatočila. Nejzřetelněji se její feministické ohýbání pravidel žánru (mnohem zřetelněji například dává najevo, že muž se ženou nakládá jako s majetkem, s nímž může dle libosti handlovat), projeví nečekaným úhybným manévrem těsně před koncem. Z milostného příběhu o ženě, mužích a pianu se nakonec – s nemalými bolestmi – zrodí silná výpověď o emancipaci. Když si k silnému emocionálnímu zážitku a k herectví Holly Hunter, pro něž nemám slov, přimyslím překrásnou hudbu a kameru, zdá se být adekvátním hodnocení nejvyšší. Jenže v příliš mnoha scénách Piano nic jiného než onu hudbu a pěkné obrázky nenabízí a režisérčin koncept často dostává přednost před věrohodností v jednání postav. V tom je film melodramatický bezezbytku a bez podvratnosti. 80% Zajímavé komentáře: k212, ScarPoul, sidonka, mortak, Autenticita, Manesma ()

Reklama

Radyo 

všechny recenze uživatele

Ústřední čtveřice postav rozehrála velmi působivé drama, v němž nemůže být zřejmých vítězů ani poražených. Zápletka, rozehraná kolem piana, je opravdu velmi pečlivě zpracovaná a jedinečně zahraná. Kromě dramatického dopadu diváka možná zaujmou i odvážné milostné scény mezi Harvey Keitelem a Holly Hunterovou, které rozhodně nemají za účel navodit nějaké pohoršení, ale přesně koncipují vztah mezi oběma zúčastněnými. Jane Campionová si tímto filmem nasadila laťku dost vysoko. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Kdybych hodnotil pouze hlavní hudební motiv od Michaela Nymana dal bych jednoznačných 5*. Bohužel dokonalosti této hudby film nedostál tak jak bych si představoval. Obsahuje pár slabších okamžiků, které se vzhledem k celku jen těžko odpouští i přes krásnou kameru, výpravu, a jak jsem již řekl, hudbu. Herecké výkony jsou úžasné a hlavně Holly Hunter své němé postavě dává život svým talentem. Hned za ní je její dcera Anna Paquien, která hraje přesně pro akademii. Harvey Keitel ve své nové póze je přesvědčivý. Jane Campion točí film o ženě, co dělá věci po svém a podle toho, jak to cítí. Piano není dokonalý snímek, ale obsahuje několik myšlenek a je působivě natočen. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. ()

Galerie (88)

Zajímavosti (14)

  • Anna Paquin se k roli Flory McGrath, díky níž získala Oscara, dostala paradoxně náhodou. Původně se o roli Flory ucházela její starší sestra, kterou s rodiči pouze doprovázela na casting. Filmaři si však všimli i jí a dali jí scénář, aby se do příště naučila několik replik. Herečka se pak učila doma společně se svojí sestrou a při dalším castingovém kole si nakonec filmaři vybrali ji. (Lynette)
  • Scény, v ktorých Ada (Holly Hunter) stojí s dcérou (Anna Paquin) pri jej milovanom klavíri na pláži, boli natočené na Karekare Beach v oblasti Auckland, na Novom Zélande. (ludovit14)
  • Divadelní hra, kterou vidíme ve filmu, je adaptací francouzského lidového příběhu o Modrovousovi, který vraždil své ženy a jejich těla schovával v malé komnatě ve svém zámku poté, co neprošly jeho zkouškou a vstoupily do zakázané komnaty. Poslední Modrovousově manželce se podaří uprchnout a najít štěstí jinde. (Morien)

Související novinky

100 nejlepších filmů režírovaných ženami

100 nejlepších filmů režírovaných ženami

28.11.2019

Redakce BBC Culture nedávno požádala 368 filmových expertů z 84 různých zemí, aby jí pomohli vybrat 100 nejlepších snímků všech dob režírovaných exkluzivně ženami. Anketa probíhala tak, že každý…

Reklama

Reklama