Reklama

Reklama

Piano

  • Austrálie The Piano (více)

Obsahy(1)

Vášeň je síla, vůči které jsme bezmocní. Nostalgická romance o lásce, která vzplála v drsném prostředí novozélandské pustiny. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její nástroj. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to platí narůstající povolností. Ta je však stále méně vynucována; později má naplněný milostný vztah za následek prudkou reakci oklamaného manžela. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (372)

Matty 

všechny recenze uživatele

Kolik musí žena obětovat, aby byla slyšet? Piano, symbol vyspělé společnosti, poskytuje Adě výsadu. V očích mužů se díky němu stává ženou z jiného, tajuplného světa, čímž je tradiční střet pohlaví obohacen o neméně směrodatný, antropologií lehce načichlý střet kultur. Zatímco Baines touží její svět blíže poznat, její manžel jej chce ovládnout, kolonizovat. Objemný hudební nástroj, který s sebou vláčí jako své břímě, pro protagonistku zároveň představuje možnost úniku do svého vnitřního světa. Díky Bainesovi sice postupně objevuje hudbu také mimo sféru vlastního hraní, zároveň se tím ale vzdaluje dceři, jejíž ztráta by pro ni představovala větší ránu než opuštění manžela. Jakkoli se rozhodne, samotnou ji nečeká štěstí, nanejvýš jen další bolest a ponížení. Ač tvoří jádro snímku klasický milostný trojúhelník a Ada v souladu s melodramatickými zákonitostmi působí jako magnet na veškeré utrpení, Jane Campion banální melodrama nenatočila. Nejzřetelněji se její feministické ohýbání pravidel žánru (mnohem zřetelněji například dává najevo, že muž se ženou nakládá jako s majetkem, s nímž může dle libosti handlovat), projeví nečekaným úhybným manévrem těsně před koncem. Z milostného příběhu o ženě, mužích a pianu se nakonec – s nemalými bolestmi – zrodí silná výpověď o emancipaci. Když si k silnému emocionálnímu zážitku a k herectví Holly Hunter, pro něž nemám slov, přimyslím překrásnou hudbu a kameru, zdá se být adekvátním hodnocení nejvyšší. Jenže v příliš mnoha scénách Piano nic jiného než onu hudbu a pěkné obrázky nenabízí a režisérčin koncept často dostává přednost před věrohodností v jednání postav. V tom je film melodramatický bezezbytku a bez podvratnosti. 80% Zajímavé komentáře: k212, ScarPoul, sidonka, mortak, Autenticita, Manesma ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Kdybych hodnotil pouze hlavní hudební motiv od Michaela Nymana dal bych jednoznačných 5*. Bohužel dokonalosti této hudby film nedostál tak jak bych si představoval. Obsahuje pár slabších okamžiků, které se vzhledem k celku jen těžko odpouští i přes krásnou kameru, výpravu, a jak jsem již řekl, hudbu. Herecké výkony jsou úžasné a hlavně Holly Hunter své němé postavě dává život svým talentem. Hned za ní je její dcera Anna Paquien, která hraje přesně pro akademii. Harvey Keitel ve své nové póze je přesvědčivý. Jane Campion točí film o ženě, co dělá věci po svém a podle toho, jak to cítí. Piano není dokonalý snímek, ale obsahuje několik myšlenek a je působivě natočen. ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Koukat se na holou prdel Harvey Keitela je přesně to, co po náročném pracovním dni potřebuji. Ne, samozřejmě film není jen o jeho prdeli, například Stuart Dryburgh za kamerou doslova kouzlí a oscárek je ve správných pacičkách. Ani oscar za kostýmy nejsou střelou vedle, například než by si dotyčná dáma sundala tu obří sukni, mohl bych si jít na poštu pro první důchod. Herecky září Holly Hunter, ale měla to trošku ulehčený, protože mužský postavy byli psaný čistě pro její postavu, takhle jednoduchý mužský charaktery napíšou studenti v prvním ročníku famu od čehož se odvíjela zápletka příběhu, která díky tomu dostávala hodně amatérskou příchuť. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Ústřední čtveřice postav rozehrála velmi působivé drama, v němž nemůže být zřejmých vítězů ani poražených. Zápletka, rozehraná kolem piana, je opravdu velmi pečlivě zpracovaná a jedinečně zahraná. Kromě dramatického dopadu diváka možná zaujmou i odvážné milostné scény mezi Harvey Keitelem a Holly Hunterovou, které rozhodně nemají za účel navodit nějaké pohoršení, ale přesně koncipují vztah mezi oběma zúčastněnými. Jane Campionová si tímto filmem nasadila laťku dost vysoko. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. ()

Galerie (87)

Zajímavosti (15)

  • Scény, v ktorých Ada (Holly Hunter) stojí s dcérou pri jej milovanom klavíri na pláži, boli natočené na Karekare Beach v oblasti Auckland, Nový Zéland. (ludovit14)
  • Baines (Harvey Keitel) má při svém příchodu na divadelní představení o příběhu Modrovouse nepomalovanou tvář, ač o pár vteřin později, kdy se jde usadit na židli, ji má již pomalouvanou domorodými malbami. (Lynette)

Reklama

Reklama