poster

Pražský student

  • Německá říše

    Der Student von Prag

Drama / Horor

Německá říše, 1913, 85 min

Předloha:

Edgar Allan Poe (kniha), Alfred de Musset (povídka)
  • Oktavianus
    ****

    "Nejsem bůh, ani nemohu být ďábel, ale s pohrdáním vyslovuji tvé jméno. Protože kdekoli budeš ty, tam i já budu." Vynikající film o Balduinovi, bezstarostném studentovi a nejlepším šermíři v Praze, který se upíše mefistofelskému Scapinellovi, jenž si výměnou za balík peněz vezme Balduinův obraz v zrcadle. Wegener opět potvrdil svoje mistrovství, i když mi pořád, nemůžu si pomoct, výrazově připadal jako tlustší Ladislav Pešek. Tvůrci si zajímavě pohráli s klíčovým motivem dvojnictví a připravili celou řadu působivých scén, kdy se Balduin se svým druhým já utkává. Samozřejmě tu najdeme i nedostatky - v prostřední části Balduinovy milostné pokusy děj dost zdržují, cikánka Liduška, která při špehování svého idolu je schopná vylézt do patra domu nebo po hradební zdi, působí směšně a komicky; ale to jsou detaily. Skvělé dílo.(17.8.2012)

  • Jericho666
    ****

    První zfilmovaná smlouva s ďáblem, které nemám skoro co vytknout. Hudebně super, i když v určitých pasážích bych si představoval jinou melodii skladby, herecky na tu dobu až "normální". Wegener sic hraje dobře, ale nijak extra nevyniká, stejně tak ostatní, leč pocity dává najevo dobře. Herecky asi nejvíce vyniká cikánka Liduška, která svými "sledovacími" scénami utkví v paměti, protože je nenápadná jak Brno. :D(27.4.2013)

  • Jansen
    ****

    Průkopnický film německého expresionismu na motivy povídky Edgara Allana Poea. Po obrazové stránce je Pražský student na svou dobu určitě velice zajímavý film, ale pro mě je u tohoto filmu mnohem více než obraz zajímavý literární podtext tohoto filmu, který je velice bohatý. Skloubení faustovského motivu s Poem, Kafkou a Bodlairem je více než výživné. [LFŠ 2009 – hudba: Kazety](4.8.2009)

  • eraserhead666
    ****

    Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst.(9.2.2016)

  • JitkaCardova
    ***

    Skvělý herecký výkon předvedla herečka v roli té mladičké cikánky, která se celým filmem proplétá a doslova pro nás vypátrává děj. Zatímco všechno ostatní je ve filmu celkem odhadnutelné (a tím chci jen říct, že film je dobrý, že jeho tempo i atmosféra funguje - odhadnutelnost je tu vlastně důležitým principem, který pomáhá budovat ono tísnivé vědomí, že drama spěje ke zlému konci), ona v něm představuje nesmírně rafinovaný přesah, kontrapunkt, prvek vtipně i nezbytně zakomponovaný do každé scény - působí téměř až komiksově - pořád máte tendenci prozkoumávat okénka a objevovat, kde se ten šotek skrývá tentokrát. přitom má zároveń funkci jak osudového katalyzátoru příběhu, tak i na vypravěčské rovině - podprahově vnímáte, že bez ní, bez její přítomnosti, byste se vlastně možná nic nedozvěděli, nemohli na nic dívat, ona je kukátkem, zdrojem, svědkem, díky němuž se příběh zachová k vyprávění. A to děvče bylo v té roli fenomenální, jak šplhala po zdi, tančila s mladíky před hospodou jako frejířka i na zámku jako nějaká salonní umělkyně, jak sváděla, jak donášela či se přikrádala..., mohla jsem na ní oči nechat. *** *** *** *** *** *** *** *** *** Nedá mi to, a tentokrát ještě zvěčním svoji poznámku k promítání - Goethe Institut si vybral jako živý hudební doprovod Kazety, které měly přijít s "originálním soundtrackem" - to se bohužel nedá popřít, "originální soundtrack" to byl, co se ale odehrálo, byla katastrofa, která stojí za zveřejnění, už proto, aby Kazety případně nebyly připuštěny k ničení dalších projekcí - živá hudba umí být k filmu nesmírně citlivá a zažila jsem několikrát strhující kombinace při promítání němých filmů, ale Kazety bych už nikdy nikam nezvala. *** Cituju: "Film byl skvělý, škoda že pozornost pořád rušila úplně nezávislá, neurvalá a vůči dění na plátně naprosto ignorantská performance Kazet - co tam předváděli, bylo normální kinematografické vandalství. V první řadě uprostřed vedle mě seděla dvojice, a jen co film začal, odlepili z jejího klína všechny svoje zpocené ruce a otevřeli sáček s křupkami a pak už jenom chřupali a chřupali - ale i to jejich chřupání dávalo aspoň nějaký smysl a nerušilo představení tak, jako zvuková produkce Kazet. Když se na plátně vystřídají tři dějiště a odlišné scény a dokonce přijde i předělové tmavé okno mezi akty a vy pořád slyšíte totéž nezměněné brnkání, zvyknete si na to aspoň jako na šum a odladíte to, ale když pak uprostřed jízdy kočárem nebo záběru na veselici najednou hudba bezdůvodně zahřmí a trojnásobně zesílí, už vás napadne, že to snad dělají schválně a jen pořád hledají, jak vás na chvíli ukolébat a potom ze sledování brutálně vytrhnout. Po filmu jsme se s různými lidmi vtipně shodli, že se Kazety trefily do filmového dění jednou jedinkrát - až úplně před koncem, když k mrtvému studentovi vejde tanečním krokem šarlatán. JInak celou dobu předvádějí, jak přesně filmová hudba nemá a nesmí vypadat - pokud by se to mělo ještě někdy zopakovat, brala bych na ně studenty filmové vědy jako na odstrašující příklad. Příště bych raději třeba i zaplatila vstupné, pokud by se tím získal kvalitní hudební doprovod, který filmu rozměr přidá, nikoli ubere."(16.12.2013)

  • - Snímek Pražský student stál tehdy enormní částku 20 000 marek. (contrastic)

  • - Jednu z nejnákladnějších filmových produkcí v předválečném Německu zaštítil kontroverzní spisovatel Hanns Heinz Ewers (inspirátor Aleistera Crowleyho, ale také Adolfa Hitlera), který slavil úspěch se svým magickým románem Alrůna. [zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)

  • - Ewersova Pražského studenta můžeme považovat za vůbec první autorský film s původním scénářem - nejedná se o literární ani divadelní adaptaci, ale o skutečně svébytný útvar vytvořený ryze pro potřeby nového média s klíčovým tématem dvojnictví. [Festival nad řekou, 2010] (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace