Pražský student

Podle všeho patří Pražský student k přelomovým dílům kinematografie, ale jen proto mu nedám pět hvězdiček, když mě absolutně nebavil a zaujala mě jen scéna karetní partičky, kdy jednotliví účastníci mizí ve stínech a nakonec zůstává jen marnotratný student a jeho zrcadlové já. Raději se koukněte na některá pozdější a mnohem zábavnější expresionistická dílka. (27.12.2006)

[FNŘ 2010] Pražský student (1913) není expresionistický film, rozhodně ne svým výtvarným zpracovnáním, kulisami, výpravou, ani ničím jiným. Ale je mi jasné, proč byl o několik let později natočen znovu, a to lidmi, kteří stáli za Kabinetem doktora Caligariho. Ten ústřední motiv k tomu vyloženě svádí. Dvojník, který přišel ze zrcadla, to je perfektní nápad, navíc po technické stránce velmi dobře provedený. Lépe, než třeba ve Vozkovi smrti Viktora Sjöstroma. Ale několik výtek by se našlo. Například Paul Wegener v hlavní dvoj-roli je na roli studenta a nejlepšího šermíře v Praze skutečně až příliš starý a neohrabaný. Výkony absolutně všech postav jsou hrozné, ačkoliv poplatné době vzniku. Omluvou pro ně je, že to byli zřejmě divadelní herci. Ale zase to, že štáb natáčel přímo v Praze, to je zase hrozně zajímavý "bonus". (07.08.2010)

Tento film není expresionistický, jak tu všude zaznívá. Byl natočen mnohem dříve, než Caligari rozpoutal vlnu expresionistické kinematografie. Nenajdeme tu expresionistické kulisy ani líčení, a pohyb herců po scéně není diktován výtvarnou kompozicí. Pražský student má blíže spíš k Sjostromovu Vozkovi smrti - využitím dvojité expozice, mysteriózním příběhem, ale i civilnějším pojetím než pozdější německá díla. Srovnávání s expresionistickými díly tedy není přesné, protože je pouze předznamenává - sám je představitelem ranější kinematografie, která ještě nebyla zdaleka tak propracovaná. Film však stojí za shlédnutí, mimo jiné i proto, že v něm jsou zachyceny mnohé pražské reálie (Belveder, pražské panorama, sousoší na Karlově mostě atp.) (11.04.2010)

Průkopnický film německého expresionismu na motivy povídky Edgara Allana Poea. Po obrazové stránce je Pražský student na svou dobu určitě velice zajímavý film, ale pro mě je u tohoto filmu mnohem více než obraz zajímavý literární podtext tohoto filmu, který je velice bohatý. Skloubení faustovského motivu s Poem, Kafkou a Bodlairem je více než výživné. [LFŠ 2009 – hudba: Kazety] (04.08.2009)

Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst. (09.02.2016)