Paris qui dort
The Crazy Ray
Obsahy(1)
Jednoho rána se Albert, noční hlídač na Eiffelově věži, probudí a zjistí, že všechen život v Paříži se zastavil. Unikl zřejmě jen on a několik pasažérů letadla, kteří se k němu brzy přidají. Potulují se ve spícím městě a vesele zbavují ztuhlé Pařížany jejich majetku. Po pár dnech se ale začínají nudit a uchylují se na vrch Eiffelovky, kde se muži poperou o jedinou ženu ve skupině. Rvačku přeruší až rádiová zpráva, která všechny dovede k šílenému vědci, který sestrojil mocný uspávací paprsek. Všichni teď stojí před otázkou, lze situaci navrátit zpět do normálu? (Goldbeater)
(více)Recenze (19)
Za námět pro svůj úspěšný debut si René Clair vybral napínavě groteskní děj, jehož realizace, díky absenci větší finanční sumy, spočívala převážně v neutuchající režisérově invenci. Základy filmařského umu pochytil od jiného, neméně známého francouzského režiséra L. Feuillada, u něhož se inspiroval fantaskně šílenými nápady. Zlotřilý Profesor X speciálními paprsky uspí celou Paříž, kromě několika málo šťastlivců. Ti po počátečním šoku rychle vystřízlivějí a začnou si užívat výdobytků tohoto stavu. Okrádají „spící“ lidi, ale i sebe sami navzájem. Po jisté době ovšem radost střídá znuděnost. Hlavním zájmem mužského pokolení se stává jediná bdící slečna do doby, než je odhalen příbytek geniálního profesora. Paříž spí je originálně zpracovaným snímkem (střídání bdící a spící fáze, dynamická Defassiauxiova a Guichardova kamera, naivní kulisa ďábelského aparátu) s množstvím komických momentů a akrobatických situací. Již v této prvotině Clair potvrdil nejen smysl pro komiku, který zúročil v pozdějších fenomenálních dílech, ale i vytříbený talent. ()
Spící Paříž je zajímavý krátký film, v němž hlídač na Eiffelově věži jednoho rána zjistí, že se všechno zastavilo a nikdo se nehýbe. Není ovšem sám, kdo vyvázl. I cestující jednoho letadla se vyhnuli spánku. Brzy se dají dohromady a páchají mnoho kravin, zatímco jejich spoluobčané spí. No kdo by si to nezkusil, že? Bystrý divák si ale všimne, že na pozadí snímku se občas nějaká ta postava nebo auto mihne, což trochu ubírá snímku na působivosti. Příjemná dobová sci-fi, která potěší mimo jiné i svými zajímavými záběry z Eiffelovky. Škoda jen, že mám závratě. ()
Takéto staré nemé filmy majú u dnešného diváka tú nevýhodu, že už nedokážu byť dostatočne dramaturgicky zábavné. Ich zábavnosť spočíva v dešifrovaní ich odkazov v kontexte doby. Taká je aj Spiacia Paríž, ktorá je zaujímavá svojou kamerou, invenčným sci-fi nápadom a niekoľkým krkolomne natočeným scénám. Na jeho pochopenie doporučujem prečítať text v knihe 101 scifi filmov. Je to skôr film, ktorý má hodnotu pre študentov filmovej vedy a divákov, zaujímajúcich sa podrobne o históriu kinematografie. Mňa zaujal najmä tým, že už pred takmer storočím scenáristi používali dodnes prevládajúcu scenáristickú formulku dvoch základných bodov obratu v prvej a tretej štvrtine filmu (príjazd lietadla a nájdenie vedca). Percentuálne je film nehodnotiteľný. ()
Příjemný groteskní sci-fi kraťas bez nějakých hlubších ambicí, ale zábavně udělaný a dostatečně krátký, aby se divák nenudil. Jasně, ono blbnutí nad "spícími" lidmi, zamrzlými ve svém pohybu, má zdaleka nejblíž ke grotesce než nějakému vážně míněnému příběhu o fantastických vynálezech a bitkách o jedinou dívku, ale vůbec to nevadí. Co naopak vadí, je to, že Paříž skutečně nebylo možné uspat, takže především v úvodních sekvencích se neustále v záběru míhají jedoucí auta a pochodující lidi, kteří do záběru nepatří, ale asi nebylo možné celou Paříž vylidnit. Jako dokument doby je to ovšem k nezaplacení - takhle vypadala Paříž, když tam žil Hemingway, Fitzgerald, Picasso a další... ach :-) Škoda jen, že kromě hraní si s myšlenkou zamrznutí filmeček nepřináší nic dalšího - pár gagů, soupeření o děvče, rozuzlení s profesorem. A to je celé. Ale René Clair měl Paříž - a najmě Eiffelovku - opravdu rád. Je to vidět. ()
Clairův silně psychoanalytický snímek čerpá podobně jako jemu předcházející Mezihra ze surrealistické imaginace, tentokrát ovšem spíše z vrstev černého humoru než z automatismu. Na půdorysu dobrodružného vyprávění sešitového románu se postupně buduje prosklená stavba jedinečných úzkostí, afektů, potlačovaných tuh a nepřipouštěných vin a divák-režisér ordinuje skupině paranoiků jejich vlastní medicínu. Je půvabné, jak v okamžicích znovunabyté svobody a kruté dětské moci začínají poznenáhlu váznout všechny konvence a ze vztahovačných bdících se stávají obyvatelé vlastních snů, v nichž netřeba se mýt, česat ani modlit. A ještě půvabnější, když se na scéně objeví skutečný paranoik král, který vše uspal, aby se mohl v blahém tichu nořit do mělkých křídových šifer na černých tabulích… ()
Důsledkem vědeckého pokusu se v celé Paříži zastaví čas a všichni lidé strnou v pozici, v jaké se zrovna nacházeli. S výjimkou strážce „Pastýřky Eiffelky“ a skupinky pasažérů letadla, kteří si tento nenadálý stav patřičně užívají. ()
Samotný nápad je prostě geniální. Nechte lidi zamrznout. Prostě budou jen stát, jako kdyby se čas zastavil. Pouze pár vyvolených se bude hýbat. Proč se to stalo? Anebo ještě lépe: Co udělají, když mají najednou neskutečné možnosti - mohou okrádat, ubližovat, dovádět. Ne, film není nijak explicitní, to v té době patrně ani nebylo možné, on je navíc spíše hravý, ale jako sci-fi své doby je to skutečně parádní. ()
Když už tvůrce přijde s takovým nápadem, spoléhal bych, že si pohlídá, aby mu v záběrech nejezdila auta nebo nechodili lidé, kteří mají "spát". ()
Veľká škoda, že tu Clairovi škrípe logika a v rozvíjaní svojho námetu nebol dôslednejší, mesto je najprv prázdne, bez ľudí, potom zase ľudia skamenelí spia, a napokon zázračné uspávacie lúče neúčinkujú na hrdinov a tak by sa dalo pokračovať, ale na nemý debut je to paráda... keď už iné nie, tak aspoň prázdna Eiffelovka a závratne akrobatické kúsky na nej.. ()
Moje kopie filmu Pariz spi ma na zacatku uveden rok 1923, takze rok 1925 bude mozna rokem distribuce. ()
Zajímavá myšlenka a pěkné záběry na Paříž ze shora. Příjemný filmek, ale nic víc ()
Na němý film je to hodně dobře udělané. Neztrácí se tam nit vyprávění, má to hodně nápadů a některé scény působí až groteskně... ()
Každý nad tímto někdy uvažoval a tak nečinilo problém sledovat jak se s zastavením času poprali ve Francii, nemohlo to skončit jinak než šťastně. Z toho jak posedávali na Eifelovce jsem dostával mírnou závrať. ()
Poetická sci-fi s groteskovými prvky ve stylu co kdyby... téměř celá Paříž usnula. René Clair se později proslavil svými hudebními komediemi, ale i v němém filmu předvedl svůj cit pro humor a lásku k hlavnímu městu Francie. ()
tak dynamicky strih som v tak starom filme nevidel, krasa ()
Z těch záběrů ve výšce mi dobře nebylo. Nápaditá hříčka, leč bez nějakých vyšších cílů. Dobré ke chvilkovému pobavení. ()
Jako kluk jsem přesně o tomhle snil:-) K vidění zde: http://www.dailymotion.com/video/xvce1_paris-qui-dort_creation ()
Nádherná ukázka toho, co udělají lidé namísto toho, aby..., když tu mohou .... Vždy se velmi rád na tyto starší kousky podívám. Je sice pravda, že v dnešní době už nemají ten správný tah a člověk se musí tak trochu smířit s jistou nudností, ale zase na druhé straně je zde jedinečná příležitost shlédnout to, čím se naši předci bavili. No vezměte si, zda byste za tohle dali dnešních 120 Kč :). Docela jsem i v této souvislosti zvědav, co bude bavit budoucí generace, neboť předpokládám, že jim též dnešní tempo nebude stačit. Co se režijního umu týče, je zde velmi zajímavé, že byť režisér využívá i statických snímků, v mnoha případech volí hrané statické pozice, což klade vysoké nároky na um herců, a na mě výsledný efekt působí velmi zajímavě. Není též od věci zaměřit se na posun kamery, neboť pohyb není plynulý, jak jsme v dnešní době již zvyklí, ale sestává vždy z několika trhaných posunů, což přikládám zejména tehdejším možnostem natáčení aparátu. No a na závěr jedna hláška z filmu "A thief always come in handy." ()
tak spí nebo se zastavil čas - někdo spí v pravděpodobné póze a někdo ztuhl v pohybu....dobře...chvílema je to vtipné a zajímavé... ()