Obsahy(3)
Co se stane, když kůň zkonzumuje slaměný klobouk záletné manželky, jejíž militantní milenec pak volá k zodpovědnosti nebohého hrdinu, který měl namířeno na vlastní svatbu? Na tomto půdorysu postavil dramatik Labiche svou frašku Slaměný klobouk, zfilmovanou ve zvukové éře za války v Německu nebo za „normalizace“ u nás. Byl to ale jen stejnojmenný snímek Reného Claira – z údobí němé éry jeho nejlepší –, jemuž se podařilo zařadit se mezi nezničitelnou klasiku, bez níž si už dějiny filmové formy neumíme představit. V době, kdy se kinematografie jinak syžetům z nedávné minulosti vyhýbala, objevil Clair divákům kouzlo konce 19. století, předvedl galerii lidských typů vykreslených v mistrné zkratce a ukázal, že choreografie „honičky-baletu“, vyzkoušená v Mezihře, může stejně dokonale fungovat i v příběhovém filmu. (NFA)
(více)Zajímavosti (2)
Dva nesmělí (1928)
- V původní jevištní podobě šlo o humornou jednoaktovku, již kritik Charles St. Cyr považoval za „tretku... lehčí než uschlý list“. Dokonce i pro mnohé dobové filmové kritiky neznamenali Dva nesmělí více než příjemnou variaci na bravurní Slaměný klobouk (1928). Ovšem při bližším zkoumání autorka Clairovy monografie Celia McGerrová dospěla k názoru, obecně stále sdílenému, že se jedná o „jeden z vizuálně nejnápaditějších a nejúspěšnějších filmů němé éry“. (Zdroj: Letní filmová škola)
Dva nesmělí (1928)
- Když společnost Films Albatros obnovila v roce 1927 po úspěchu Slaměného klobouku (1928) smlouvu s René Clairem, režisér začal pracovat na realistické krimi „Enquéte est ouverte“ (Vyšetřování započalo). Avšak problémy s cenzurou projekt zastavily. Clair se proto vrátil k rozpracovanému scénáři, stejně jako v případě Slaměného klobouku založenému na divadelním kusu Eugèna Labiche, a natočil komedii Dva nesmělí. (Zdroj: Letní filmová škola)