Divoké sny Maxipsa Fíka

Divoké sny Maxipsa Fíka již svým charakterem nabízí více možností vedení příběhů. A skutečně se některé díly přibližují impresionistickému náhledu na svět. Hraje si s představivostí s něžnou důvěrností, laská ji ve vlasech a nemožné přeměňuje v životodárné okouzlení. Zvědavost a tvořivost se pod taktovkou čtyřlístku Václava Bedřicha, Rudolfa Čechury, Josefa Dvořáka a Jiřího Šalamouna probouzí v srdcích malých človíčků a kontury života dostávají hned zřetelnější tvary, pestřejší barvy a vznešenější cíle. Nezbedná hravost rozvíjí tahy myšlenek, kterých se nedostává v mumraji moderní zběsilosti. Naše dětská dobrodružství se nesla na stejné vlně a většinu z nás posunula posléze zajímavými směry požadavků a improvizace. Navzdory měnícím se podmínkám a nastolení diktátu povrchnosti. (12.05.2017)

Klasika, ale popravdě sny Maxipsa Fíka se mi nelíbily tolik, jako samotný původní večerníček Maxipes Fík. Ale když se na to člověk pořád kouká, najde tam, že do toho autoři vložili i řadu ponaučení pro malé děti, jako co je správné a co ne:) Jinak poslední díl O nevěstě, to krásné zakončil. Aspoň jedno malé Fíčátko bych chtěla. (27.04.2012)

Tak a z Maxipsa Fíka mám tak nějak všechno. Tvůrci více méně pokračují v načaté práci. Fík je opět pes, který zažívá věci, jež běžný člověk nezažije. Leda tak ve snu. A právě to se děje v tomto seriálu. Jenže na rozdíl prvního Večerníčku, v tomto mi přijdou jednotlivé epizody sice ještě víc bláznivé - vždyť jde taky o sen, že jo, ale hlavně místy chaotické, neukončené a někdy úplně chybí rozumná pointa. Trošku mi přijde, že tvůrcům došly nápady. Josef Dvořák je pořád výborný, ale hudba už také není tak skvělá. (26.05.2022)

Můj nejoblíbenější večerníček. Vždycky, když Fík začínal svá vyprávění slovy "Zdálo se mi...", seděl jsem napnutý jak struna ve zvědavém očekávání věcí příštích. Příběh, kdy utíká Fík spolu s Ájou z vánočního stromku, pronásledován pohádkovými postavičkami, byl pro mě dokonce hrůzyplný. A umění vyvolat v dítěti podobné emoce si prostě zaslouží hodnocení nejvyšší. (16.04.2011)

Po základní fíkovské sérii přichází tohle psycho. Freud hadr. Surrealismus hadr. Znal jsem už v dětství, ale teprve teď v dospělosti jsem náležitě docenil tuto Večerníčkovu perlu. Domnívám se, že tvůrce vymýšlel jednotlivé díly pod drogami a výsledek je naprosto dokonalý. Třeba sen O požárnících je totální psycho. Hudební doprovod vymazlený. (13.04.2011)