Divoké sny Maxipsa Fíka

Můj nejoblíbenější večerníček. Vždycky, když Fík začínal svá vyprávění slovy "Zdálo se mi...", seděl jsem napnutý jak struna ve zvědavém očekávání věcí příštích. Příběh, kdy utíká Fík spolu s Ájou z vánočního stromku, pronásledován pohádkovými postavičkami, byl pro mě dokonce hrůzyplný. A umění vyvolat v dítěti podobné emoce si prostě zaslouží hodnocení nejvyšší. (16.04.2011)

To prostě nemá chybu. Nemá to jedinou slabinu. Detaily v kresbě člověka prostě chca nechca rozesmějí (v díle O kopané třeba válcovací stroj s jediným válečkem pod kabinou, nebo skákající VB auta), úžasné nápady - "Fíku, něco si přej!" "Tak jo - chtěl bych KOMBAJN!" a neuvěřitelné hlody typu "Proč hasíte, vždyť nehoří?" "To nevadí, ale mohlo by" dělají z pokračovaání původního seriálu naprostou perlu. Neexistuje jediný díl s Fíkem, který by byl nějak slabý. 6/5! PS: docela mě mrzí, že ve vydání pro DVD, ale i pro Večerníček, byla po roce 1989 auta VB přemalována na Policie. Skutečně je nutné pořád manipulovat historii? :( A ještě moje oblíbená postava: Zlý Dóďa z dílu O vynalézání. (16.04.2009)

Po základní fíkovské sérii přichází tohle psycho. Freud hadr. Surrealismus hadr. Znal jsem už v dětství, ale teprve teď v dospělosti jsem náležitě docenil tuto Večerníčkovu perlu. Domnívám se, že tvůrce vymýšlel jednotlivé díly pod drogami a výsledek je naprosto dokonalý. Třeba sen O požárnících je totální psycho. Hudební doprovod vymazlený. (13.04.2011)

Divoké sny Maxipsa Fíka již svým charakterem nabízí více možností vedení příběhů. A skutečně se některé díly přibližují impresionistickému náhledu na svět. Hraje si s představivostí s něžnou důvěrností, laská ji ve vlasech a nemožné přeměňuje v životodárné okouzlení. Zvědavost a tvořivost se pod taktovkou čtyřlístku Václava Bedřicha, Rudolfa Čechury, Josefa Dvořáka a Jiřího Šalamouna probouzí v srdcích malých človíčků a kontury života dostávají hned zřetelnější tvary, pestřejší barvy a vznešenější cíle. Nezbedná hravost rozvíjí tahy myšlenek, kterých se nedostává v mumraji moderní zběsilosti. Naše dětská dobrodružství se nesla na stejné vlně a většinu z nás posunula posléze zajímavými směry požadavků a improvizace. Navzdory měnícím se podmínkám a nastolení diktátu povrchnosti. (12.05.2017)

Klasika, ale popravdě sny Maxipsa Fíka se mi nelíbily tolik, jako samotný původní večerníček Maxipes Fík. Ale když se na to člověk pořád kouká, najde tam, že do toho autoři vložili i řadu ponaučení pro malé děti, jako co je správné a co ne:) Jinak poslední díl O nevěstě, to krásné zakončil. Aspoň jedno malé Fíčátko bych chtěla. (27.04.2012)