Krvavá Amazonka

Aj keď jeden z alternatívnych názvov tohto snímku ho radí do kanibalského subžánru, opak je pravdou. Je to čistokrvné a v mnohých scénach šťavnaté dobrodružstvo, ktoré ako mnohé iné pralesné italo trash snímky obsahuje nejaké tie scénky zvieracieho násilia, ale kanibalizmu sa tu rozhodne nedočkáte. Silný a prekvapivo fungujúci film. (25.09.2011)

Tohle je další snímek ze série filmů o lovcích lebek. Tento ale není tak násilný. 18-ti letá Catherine Miles se po smrti svých rodičů v Amazonii ocitá v kmeni indiánů. Musí se přizpůsobit jejich primitivním zvykům a odlišnému chování. Nakonec se zvykne a stráví tam celý rok. Film je vyprávěn z jejího pohledu během soudního líčení. Také tam nakonec najde i lásku v jednom z domorodců jménem Umukai, který se jí ujme a chrání ji. Nakonec to nebylo tak špatné. "Nesahej na mě!" (13.08.2015)

V roku 1985 natočil taliansky režisér Mario Gariazzo snímok "Krvavá Amazonka" (Schiave bianche: violenza in Amazzonia). Hneď na začiatku tohto filmu sa hovorí, že je vernou rekonštrukciou udalostí skutočného príbehu. Miesta a sled udalostí sú rovnaké ako pred desiatimi rokmi, kedy Catherine Miles Armstrongová prežila svoj neuveriteľný príbeh. Dnes Catherine žije v Londýne a konečne zverila svoje starostlivo strážené tajomstvo jednému novinárovi a dovolila mu, aby vytvoril tento film. Neviem, či je to pravda alebo len vypočítavý ťah na prilákanie divákov, ale mne na tom ani nijak zvlášť nezáleží. Ja som sa tešil predovšetkým na starú klasickú taliansku cannibal boom filmárčinu a exotické prostredie amazonského pralesa. No a ako som bol nakoniec spokojný? Zhruba tak na dve hviezdičky. ** (21.06.2023)

Tak nakonec to v rámci žánru nebylo ani tak špatné. V podstatě oprášený děj původního Lenziho "Man from Deep River" ... kterým kanibalský žánr vlastně začal. Tohle není ani tak kanibalský film, jako spíš takový drsný dobrodružno-milostný film o dívce, která se dostane mezi domorodý kmen, kderý jí údajně na lodi na řece vyvraždil rodinu. Je to explotation, ale velmi umírněný, občas se objeví nějaké to ňadro, bradavka hlavní hrdinky apod., občas nějaké to gore. Ta jsou docela dobře udělaná, většinou jde o usekané hlavy apod. A nakonec se ukáže, že "všechno je jinak"... Pro příznivce žánru, docela to ujde. (13.11.2008)

Krvavá Amazonka vznikla v roku 1985. Dalo by sa povedať, že v tom období vlna kanibalských hororov pomaly ale iste končila. Práve v tom období Mario Gariazzo prispel do umierajúcej vlny svojím kúskom. Jeho Krvavá Amazonka na prvý pohľad vyzerá ako klasický zástupca týchto filmov, ale skutočnosť je iná. Pobyt medzi kanibalmi je poňatý nezaujímavo. Je vidieť, že Giariazzo nemal záujem o divákovo šokovanie/zvracanie a ponúka prekvapivo málo vyložene odporných záberov. Nie je tu žiadne (!) rezanie penisov, ani prepichovanie ženských bradaviek. A znásilnenie (trademark kanibalských filmov) je nakrútené krátko, stručne a nie príliš „bolestivo“. Snímka pôsobí až absurdne romanticky a dobrodružne. Občas vyzerá vizuálne bombasticky, až som si myslel, či sa na produkcii nepodieľali aj Američania (ale prečo by to preboha robili?!). No nepodieľali, ide o čisto taliansku záležitosť. Na rozdiel od iných kanibalských titulov ale vyzerá miestami dokonca vysokorozpočtovo. Samozrejme mierne preháňam, ale oproti iným kanibalským hororom, ktoré fakt poriadne smrdia grošom, sme tentokrát niekde úplne inde. V Krvavej Amazonke naozaj chýbajú klasické atribúty jej starších príbuzných. Je tu len pár symbolicky odrezaných ľudských hláv a asi dve scénky, v ktorých zvieratá požierajú bez uhnutia kamery iné zvieratá. Je tu síce aj scéna, v ktorej krokodíl zaútočí na plavkyňu, ale zjavne ide o dreveno-umelohmotnú (a dosť trápnu) atrapu. Tento film podľa mňa neosloví nikoho. Fanúšikov kanibalských talianskych gore rozhodne sklame a tých, ktorí talianske kanibalské horory nenávidia, tiež. (28.01.2017)