Satanské tango

Všechno, co miluju na filmech, v sedmi zhoubných hodinách. „Člověk chodí sem a tam, nemůže přece pořád dřepět doma… a mokne, zvenku i zevnitř… Protože nejhorší není tohle, ale tady to uvnitř. Jistě jste také slyšel o vnitřních deštích. Ve dne v noci omývají člověku orgány. Přicházejí ze srdce… a neustále omývají játra, žaludek, slezinu a ledviny. Už jsem úplně promoklý… Kdyby nebylo toho kabátu, ani nevím… Netroufám si ho ani rozepnout. Sklenka vína by ale pomohla. No a pak jsou tu neustálé požadavky jater, žaludku, ledvin. Musí bez ustání pracovat. Nemůžou se zastavit. Protože pak by ta nestálá promočenost najednou přešla v prudké vysychání. Což se pak snadno může stát člověku osudným.“ (24.10.2019)

Neskutečně dlouhé záběry, neustálý déšť, depresivní, podmanivé a podivné až hypnotické výjevy, chlast, chlast a zase chlast. Těžko zařaditelné, ale originální a rozhodně nevšední. Ale asi ne pro každého. Já jsem se chytil hned na první záběr a první hudební motiv. Pár scén mi zůstane v hlavě navždy : glgačka a tancovačka v knajpě, týrání nebohé kočky a zvonění blázna v polorozpadlém kostelíku. Působivý zážitek, ke kterému se ještě někdy rád vrátím. (04.08.2017)

No dobře, já se toho teda ujmu a napíšu tu na plnou hubu. Tento film je šeredně dlouhý. Jasně, kamera, hudba, zvuk, to všechno je skvostné, excelentní, brilantní, geniální a úžasné. Ať si film pauznete na zcela libovolném místě, tak před sebou vidíte čiré umění. Ale po 3 hodinách to prostě trošku omrzí. Po 4 hodinách už nevíte, jak si máte lehnout, a to jste prakticky lehce za půlí cesty. Už v samotném úvodu, když člověk 7 minut sleduje pářící se krávy, dává snímek na vědomí, že se rozhodně bude jednat o nevšední podívanou. Krávy v zápětí vystřídá hloupá ceckatá samice. Pardon, chtěl jsem napsat psychicky nevyzrálá osoba převážně zdůrazňující své ženství, která si nad hrncem s vodou, umyje své rozmnožovací ústrojí a člověk jako já tápe, zda si má nejdřív zakrývat levé oko nebo to pravé. A vůbec, celá vesnice je napěchována moc příjemnými a úžasnými lidičkami. A to se na příchod dvou největších es celého půl filmu čeká. Atmosféra je naprosto skvěle depresivní, většinu stopáže venku prší a bez ustání fouká dost silný vítr. Čím v horším rozpoložení k filmu usednete, tím více se vám bude líbit. Pár úsměvů se do těch sedmi a půl hodin ale také vešlo. Mě osobně hrozně pobavila hospodská tancovačka v maďarském stylu, přepisování zprávy na policejní stanici. Nějaké filosofické rozbory si dovolím nechat povolanějším, ale určitě bych rád zdůraznil, že jsem si nemohl nevšimnout, že Béla hrozně rád filmuje někoho, kdo žere. Hrozně se mi to celé líbilo, je to opravdu přelomový a úžasný film, ale je kurevsky dlouhý. Pro filmové nadšence, blázny a maniaky však totální povinnost. A kdybych se někdy živil tvorbou filmů, tak tady člověk získá inspirace jako blázen. Lepší 3 hvězdy. (12.07.2016)

Hm, tak jsem si aspoň potvrdil, že na ty hodně pomalý filmy nejsem stavěnej. Táhlo se to jak týden před výplatou a udržet pozornost bylo místy utrpení. Bavila mě linka nebohé holčičky, co si tak ošklivě hrála s kočičkou a spisovatele alkoholika, kterej odmítl levnej mrd. Jinak to není můj šálek jedu. Ale aspoň jsem to zkusil. Možná už mi teď Vesmírná odysea nebude připadat tak proklatě pomalá. (09.03.2024)

Jelikož je hodnocení filmu silně subjektivní záležitostí, dávám jenom 4*. Tarr je pravděpodobně trochu magor a v některých částech své sedmihodinové a sociopatické audiovizuální onanie se mu naprosto spirituálním a fascinujícím způsobem daří diváka uspávat, ale Satanské tango je zkrátka natolik monumentální a vypravěčsky vyspělé, že nelze než zůstat vzhůru. Tarrův minimalismus může být otravný, stejně jako jeho odtažitost od vlastních postav či neúměrné protahování dějově uzavřených záběrů, avšak jestli existoval jeden jediný způsob, kterak podobně magické a nejednoznačné podobenství natočit, byl jím právě tento jemňoulinký a trpělivý režijní rukopis. Přestože se toho zase tolik neuděje, příběh je časově nádherně uspořádán, střídá narativní perspektivy ve prospěch lyričnosti a nutí diváka nad "zvraty" přemýšlet a zvýznamňovat je. Dokonce se mi vnucuje myšlenka, že je to potřeba vidět vícekrát, ale v souboji s představou dalšího 400 minutového dřepění na prdeli, zatímco moje budoucí osudová láska na mě třeba čeká někde v nejvyšší komnatě nejvyššího paneláku, tahle myšlenka těsně na body prohrává. Sorry Bélo, ale fakt jsi mě vyčerpal... (14.12.2016)