Magobei se vrací

Výborný film o hledání vlastní cti. Vždy výborný Tatsuya Nakadai jako ronin Magobei, Kinnosuke Nakamaura, který mě v roli šógunova špeha příjemně překvapil a Tetsuro Tanba coby Magobeiův švagr a osudový protivník. Počáteční scéna se svatebním průvodem a návratem mladé Oriho zpět do své vesnice, nás nechává v napětí až do závěru, kde se vše vysvětlí. Páchané zlo obhajované přežitím klanu, a z toho vyplývající popření kodexu bušidó hlavním hrdinou, kterému tak zbývá jen prostá snaha odčinit své selhání. Přestože Gosha často sází na žánrová klišé, je film originální prostředím v kterém se odehrává, neviděl jsem dosud chambaru odehrávající se na zasněžených pláních a v závějích sněhu, či po kotníky v blátě. Také závěrečný souboj odehrávající se za zvuků bubnů vesnické oslavy, to vše dělá film, který má, pravda, své nedostatky - motivace některých postav není mnohdy zcela jasná, avšak který si 5* si určitě zaslouží. (18.11.2013)

Velice intenzivní film, nejen příběhem, ale zejména vizuálem. Krásné záběry, skvělá kamera. Pokud je v záběru sníh, poběží vám mráz po zádech, pokud moře, ucítíte jeho vůni a jeho šíře vás pohltí, pokud je v ulicích bahno, nelze se mu vyhnout a pořádně se v něm vykoupete. Nevím, jak to lépe popsat, tento zážitek nebyl všední... (27.05.2012)

Spaghetti chanbara. Spřízněnost žánrů samurajáren a westernů je známá i mnohokrát prokázána (ostatně pro příklady netřeba chodit daleko; viz některé předchozí Gošovy počiny či mnohé westernové remaky chanbara klasik), ale snad nikdy jindy tu nebyla plnokrevná samurajárna, která by byla tak moc „špageťácká“. Kamerou, hudbou, hlavním hrdinou… No prostě vším krom zasazení je to typický špageták. A navzdory místy prapodivné skladbě scén a zbytečně přepáleného bubenického závěru je to výtečný špageťák, ve kterém si Goša vyloženě rochní ve vděčných kompozicích plných nekonečných ledových plání bičovaných větrem, průtrží mračen, bláta či zasněžených dálav u rozbouřeného moře. Vše dovršeno lahůdkovým závěrečným zúčtováním, které je navíc obohaceno o v žánrových filmech nevídaný závan reality; zahřívání rukou během souboje. (18.03.2013)

Tatsuya Nakadai patří mezi nejvýrazší představitele samurajských rolí. Platí o něm to co o Toshiro Mifunem, tj. spoustu podobných postav, ale zároveň každá jiná. Je to ten typ herce, který umí i ve zdánlivě jednoduchých postavách najít mnoho poloh, jež je odlišují od ostatních rolí. To platí i pro jeho zamyšleného mstitele Magobeie, kterému svědomí nedovolí pomstít katatnu na hřebík a nepomstít hrůzný masakr. Není to ovšem tak přímočaré, jak by se mohlo na první pohled zdát. Sám totiž není úplně čistý, a vrah je jeho dobrý přítel. Film má všechny parametry kvalitní samurajské podívané, jen je zde možná pár minut děje navíc, zejména v závěru. Po tehnické stránce je film dokonalý, typický Hideo Gosha, jen na tempu bych přidal. (11.06.2012)

Gosha si mě opět dokázal získat dalším pětihvězdičkovým filmem. Magobei je audiovizuální dokonalost, téměř nepopsatelný zážitek. Miluju, když si Japonci ve filmech hrají s počasím a Gosha to v tomto barevném snímku skutečně dotáhl k dokonalosti. Naprosto neuvěřitelné záběry na rozbouřené moře, na zápas odehrávající se v dešti, zasněžené pláně, obrovská hranice se řítí do nočního moře, rozblácené ulice a takto by se dalo pokračovat pořád dál a dál. Ale bude lepší, když se na to podíváte sami. (20.01.2011)