Zachraňte Willyho!

Salana Eyoung Ayessis. Willy je jeden z mých nejoblíbenějších rodinných filmů z devadesátek spolu se Sám doma nebo třeba Tátou v sukni. Má to své dětské kouzlo, jasně vytyčená dobrá a zlá strana, v hlavní roli zvíře. Milý film s dramatickou i dojemnou stránkou. A také skrze nostalgie to mám rád a neohraje se to. (18.01.2015)

Tento film je plný emocí a krásných zvratů. Také je zde ukázka toho, že mocný člověk klidně zničí život, jen aby měl zisky. Osud dětí bez domova, a také osud chlapce, který se dostal do stejné situace jako jeho budoucí kamarád. Toho ale ještě nepoznal, také přátelství je zde velmi silné. Ve filmu je plno menších chyb, ale vše je odpuštěno. Protože po shlédnutí filmu vše zapomenete řešit. 👍 Triky jsou zde skvělé, a herecké výkony chlapce super. Je tedy jasné, že o rodinný film je postaráno. Poznámka: Dokonalá ukázka toho, proč není dobré, držet tyto druhy zvířat v zajetí. Nepatří nám! Závěrečná scéna (vy víte která), je už legendou. 👍 Doporučuji. Hvězdiček 4 (08.10.2020)

Tenhle film jsem milovala jako malá. Co já se u něm nabrečela... Byla jsem platonicky zamilovaná do hlavního (lidského) hrdiny (u Keika to není ani třeba říkat, kdo by ho nemiloval...). 13 už mi není, hlavního hrdinu už teda nežeru, ale na film mi zůstanou rozhodně pozitivní vzpomínky. Sentiment zůstává. (26.08.2011)

„Willy, skoč! No, tak skoč. Já vím, že to dokážeš!“ křičel na přístavním molu zoufalý Jesse a diváci seděli se zaťatými pěstmi. Obrovský černobílý krasavec si v prvním díle dokonale získal publikum. Ideální rodinný film, střižený na nedělní odpoledne, ideální porce klišé, ideální happy-end. A navrch suverénní Basil Poledouris a Michael Jackson.. mít děti, určitě bych je vzal na podobně laděnou naivní pohádku, než je vychovávat na dnešní nabídce - to by mi z nich vyrostly pěkní hajzlíci :-) (18.11.2007)

Děti chtějí kosatku. Tvůrci jim ji dají. Dospělí hodí kosu. A tak říkajíc padla kosa(tka) na kámen. Veterán mezi režiséry Simon Wincer vzal vel(rybu), co zabere celé plátno. Usoudil, že se bude pěkně vyjímat. Příběh zneužitého chlapce a postupně chcípající kosatky přeroste ve velké přátelství. Jenže chlapec nebyl vůbec zneužitý a kosatka se měla k světu. Vlastně chcípala, jen když se klukovi už nevešla do malého kulatého akvária, v němž pěstoval marijánku. Všem bylo divné, že hodně svítil a spotřeba kWh v domácnosti prudce stoupla. Podezřelou rostlinku v akváriu však neodhalil ani Ivan Douda, když mu bylo sděleno, aby u kluka provedl Drop-in. Ten kluk byl v podstatě kurva. Ale jako jedinému se mu podařilo marihuanu přetransformovat na vodní rostlinu. Fotosyntéza proběhla na jedničku, jen závojnatka poněkud nakynula vlivem podpůrných preparátů sypaných do vody. Do několika málo dnů se změnila v kosatku. Kluk potřeboval hulení propašovat do Mexika. Měl to dobře promyšlené. Ve velrybích útrobách každý týden propašoval zásilku. Vše šlo bravurně, až do doby, kdy si kosatka postavila hlavu a odplula do hajzlu. Ve filmu se pořád kluk za ní honí. A už tedy víme proč. Zásilka za rovný mega v trávicím ústrojí je dobrý důvod, proč tu mrchu polapit. Film je celkově pičovina. Kluk je kudrnatý mamrd, co už ukončil neúspěšnou hereckou kariéru. Kdo si dnes vzpomene na Jasona Jamese Richtera, který nenatočil normální film, že. Michael Madsen ve filmu, co šel do kin, a Simon Wincer natočil něco na úrovni dementních slátanin, které nezaujmou ani odpoledne v televizi. A to jsem děj příběhu hodně vylepšil. Ve skutečnosti je to taková nuda, že se u toho nedá ani škubnout ploutví. Následná pokračování snad ani s filmem neměla nic společného. 40% (24.06.2015)